Scéna.cz 

Otomar Kvěch: Smyčcový kvar-tet č. 2 a další

Radioservis se v posledním období na českém gramofonovém trhu prosazuje stále výrazněji a aktivněji. Ve svých archívech a technickém zázemí k tomu má všechny profesionální předpoklady. Nemalou pozornost věnuje soudobé tvorbě a dílu autorů, kteří jsou s rozhlasem pracovně spjati. Jedním z nich je dramaturg hudební redakce Otomar Kvěch (1950), k jehož abrahamovinám vydal Radioservis profilový snímek.
Je na něm záznam pěti skladeb, napsaných v průběhu takřka tří desetiletí. Otomar Kvěch si v nich uchovává pozoruhodnou uměleckou identitu. Přirozeně, jeho hudební jazyk se vyvíjel a kom-poziční jistota prohlubovala, ale ono podstatné zůstává: úsilí psát hudbu emociálně působivou, hledající rezonanci v nitru posluchačů. K této myšlence se autor přiznává v průvodním slovu, zajímavém tam, kde mluví o tvůrčích inspiracích, až subjektivně patetickém v obhajobě vlastní nezávislosti na vnějších dobových proudech. Ale protože rozhodující je vždy hudba sama a ne komentáře k ní, zaposlouchejme se do obsahu nahrávky.

Začíná druhým smyčcovým kvartetem, který Kvěch složil jako student AMU v roce 1972 pod dojmem úmrtí přítele. V třívětém díle (Adagio – Allegro – Molto tranquillo) vyjádřil dvaadvacetiletý autor bolest, vzdor i usmíření s působivou bezprostředností a ne-sporným kompozičním umem. Po čtrnáctiletém období, kdy se vyrovnával s novými hudebními postupy, vznikla dvojdílná symfonická passacaglia R. U. R., skladba ve zvuku drsnější a ra-cio-nál-něj-ší, inspirovaná hrou Karla Čapka a varující před hegemonií techni-ky odcizené člověku. Připo-meňme, že ve stejné době (1986) napsal z podnětu obdobného Čapkova románu Jiří Teml symfonii „Válka s mloky“.
Následující píseň pro hlas a var-hany Aufer a nobis na slova latinské modlitby z roku 1993 je introvertní meditací o lidské naději. Obdobné duchovní východisko hledá Otomar Kvěch v závěrečné větě svých Nokturnálií z roku 1996. Jejich první dvě části se otevírají zvukům vnějšího světa, prchavým přeludům noci a divokému scherzu, které je protestem skladatele proti bezduché ohlušující realitě.
Dramaturgickým vyvrcholením snímku jsou závěrečné Hrubínovské proměny pro hoboj, harfu a smyčcové kvarteto z roku 1999. Dílo ve volné formě, plné fantasie, vnitřního řádu a in-stru-men-tální vynalézavosti je jakousi sumou Kvěchova tvůrčího zrání. Hrubínovy verše, které jsou motem čtyř jednotlivých vět, zvolil autor až dodatečně při četbě básníkovy poesie. Nalezl v nich myšlenky, souznějící s jeho hudbou.
Na zdaru profilového CD se podílela řada interpretů, kteří do služeb Kvěchovy tvorby vložili své nástro-jové mistrovství i slyšitelné zaujetí. Byla to dvě česká reprezentační smyčcová kvarteta, Panochovo ve 2. kvartetu a Ko-ciá-novo v Hrubínovských proměnách, v nichž předivo smyčců ozdobily hedvábný tón hoboje Jany Brožkové a strukturu hudby sjednocující arpeggia harfy J-any Bouškové. Passacaglii R. U. R. nastudoval Stanislav Bogunia se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, pro píseň Aufer a nobis našel oddané tlumočníky v Pavlu Červinkovi a varhanici Milušce Kvěchové, Nokturnálie zvládl na jedničku Komorní or-chestr dechových nástrojů po-sluchačů pražské konzervatoře vedený Jaroslavem Vodňanským. Ti všich-ni, spolu s nejmenovaným technickým týmem mají zásluhu, že současná hudební produkce zůstává pro budoucnost zachována nejen v partiturách a němých slovníkových heslech, ale jako konkrétní znějící artefakt.