Scéna.cz 

Hudební rozhledy v srpnu 2012

Václav Hudeček, který patří už po řadu desetiletí k předním českým interpretačním umělcům, oslavil 7. června šedesáté narozeniny. Jako žák Václava Snítila absolvoval pražskou Akademii múzických umění, současně však byl v letech 1970–1974 i žákem Davida Oistracha. Jeho umělecká dráha byla od roku 1977, kdy jako patnáctiletý vystoupil s Londýnským královským filharmonickým orchestrem, lemována skvělými úspěchy doma i v zahraničí (vystoupil mj. ve Spojených státech, v Anglii, Německu, Austrálii, Japonsku a v dalších zemích). K Hudečkovým současným aktivitám patří kromě četného koncertování (vedle Prahy jsme ho mohli během léta slyšet například i na festivalu v Českém Krumlově) rovněž Letní kursy pro mladé houslisty, pořádané v Luhačovicích. Nejlepší z jejich účastníků pak Hudeček představuje na svých koncertech v rámci tradičních vánočních turné a na Svátcích hudby v Praze, ve Zlíně, v Luhačovicích, Moravských Budějovicích a v dalších městech.

Pokud bychom chtěli vytipovat nějakého mladého hudebního interpreta, který na sebe v současné době strhává u koncertních posluchačů největší pozornost, vybavil by se nám určitě teprve pětadvacetiletý houslista Josef Špaček. Vždyť už jeho jmenování do role koncertního mistra České filharmonie, do jejíž historie se zapsal jako nejmladší leadr tohoto orchestru, nebo jeho letošní postup do finále nejnáročnější světové soutěže královny Alžběty v Bruselu hovoří za vše. Stejně pozoruhodný je ovšem průběh jeho studií, vrcholících u Ithzaka Perlmana na Juilliard School. Je držitelem mnoha ocenění (mj. Kocianova soutěž v roce 1999, mezinárodní soutěž Michaela Hilla na Novém Zélandu 2009, světová soutěž Carla Nielsena v Dánsku 2008 nebo cena Fritze Kreislera v roce 2009 za mimořádné studijní výsledky) a má za sebou celé desítky koncertních vystoupení, při nichž už spolupracoval s velmi slavnými orchestry a dirigentskými osobnostmi.

Maškarní ples Giuseppa Verdiho krášlil ve Vratislavi na Olympijském stadionu dva večery právě v době evropského fotbalového klání. Vratislavská opera umí s tímto unikátním prostorem z roku 1928 zacházet, už zde inscenovali famózní Turandot a táž jiskra nadšení jiskřila i v Maškarním plese. Inscenace v olbřímím prostoru má své zákonitosti, které je třeba znát. Ve Vratislavi proto oslovují mistry a mají je. Scénograf Michal Znaniecki debutoval v La Scale, v práci v plenéru má zalíbení, Maškarní ples rozehrál také pod izraelskou Masadou, ve Vratislavi ohromil přede dvěma lety mohutnou čínskou zdí v Turandot na Olympijském stadionu, kumštovní byl Nápoj lásky v pergole i Otello u řeky. Jeho megaprodukce mají architektonický řád, pracuje opravdu naveliko, hlavní vodítko je rozloha plochy, hlavní kalkul zadávají pohledové výseče hlediště. Verdiho Maškarní ples se navíc maximalistické plenérové akci přímo nabízí.

Sergej Vasiljevič Rachmaninov (1873–1943) se narodil do ruské aristokratické, velmi zámožné rodiny s vojenskou tradicí, jeho otec i děd byli důstojníky carské gardy. Oba byli hudebně nadáni a Sergejův otec, jenž vyženil značný majetek (patero rozlehlých venkovských statků) a postupně ho prohrál v kartách a prohýřil s milenkami, se stal pro syna natolik odstrašujícím příkladem a viníkem neklidného dětství v nejistotě, že z plánované vojenské kariéry sešlo. Rodina se šesti dětmi skončila ve skromném petrohradském bytě a nakonec se rozpadla, otec odešel. Sergej přilnul ke své babičce (z matčiny strany), která brzy objevila jeho hudební talent. Chlapec jí musel na klavíru přehrávat to, co slyšel v neděli v kostele, a byl k tomu vždy motivován sladkou odměnou. V devíti letech pak vstoupil na petrohradskou konzervatoř, ale lajdal a neprospíval do té míry, že se ze strachu z následků odhodlal k falšování vysvědčení. Prasklo to a hrozilo mu odebrání stipendia.