Scéna.cz 

Drahomíra Tikalová – Operatic Recital

Vydavatelství Radioservis systematicky sahá do archivu Českého rozhlasu, aby postupně připomnělo velká jména české opery z druhé poloviny 20. století. A je až překvapující, jaké pěvecké mistrovství se na oněch starých nahrávkách objevuje. Ti, kdo měli štěstí zažít tehdejší operní hvězdy na scéně přímo, mohou občas zapochybovat, zda světlé vzpomínky nejsou podpořeny odstupem času, zda všechno bylo opravdu tak vynikající, jak se dnes, po letech, zdá. Ale stačí si poslechnout některý z nově vydaných profilů a přesvědčíte se, že se paměť nemýlí. Před půl stoletím jsme se mohli pyšnit celou plejádou špičkových pěvců ve všech hlasových oborech.

Ediční řada Radioservisu zatím mj. připomněla tři významné české sopranistky, Marii Podvalovou, Libuši Domanínskou a Miladu Šubrtovou. Nyní k nim přibyla další, jejich souputnice Drahomíra Tikalová. Po studiích v Brně, Praze a Ostravě a po vítězství v mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni se roku 1937 stala sólistkou Zemského divadla v Brně, aby v roce 1942 přešla do pražského Národního divadla, jehož členkou byla déle než 40 let. V průběhu své umělecké dráhy neustále rozšiřovala svůj obor – na počátku jím byly lyrické dívčí party, později k nim přibyly role mladodramatické, až posléze její hlas vyzrál k vrcholným dramatickým rolím z české i světové operní tvorby. Ani pak však její hlas neztratil nic ze své lehkosti, oblosti a sytosti, takže se její repertoár neměnil, nýbrž rozšiřoval. Drahomíra Tikalová ve svém vrcholném období zpívala současně Mařenku i Maršálku, Rusalku i Tosku, Káťu Kabanovou i Aidu. V tak širokém rozpětí ji také představuje její profilový recitál.
I když je výběr jistě omezen tím, co vůbec bylo natočeno a také co se zachovalo, nechybějí naštěstí postavy, s jejichž interpretací je osobnost Drahomíry Tikalové neodmyslitelně spjata, Smetanova Mařenka a Vendulka a Dvořákova Rusalka. Árie Mařenky ze 3. dějství Prodané nevěsty otevírá celý komplet a od samého vstupu oslní čistotou tónu, jasností hlasu, dokonalou srozumitelností slova a zejména opravdovým citem, který z podání tryská. Téměř před sebou vidíme mladou dívku zdrcenou ze zklamané lásky (přitom nahrávka je až z roku 1958, pěvkyni bylo v té době už 43 let). U tohoto čísla stojí za povšimnutí i nesmírně citlivé, a přitom plastické vedení orchestru dirigentem Josefem Hrnčířem. Stejně působivá jako Tikalové Mařenka byla i její Vendulka z Hubičky, jak zde dokládá duet „Jsme svoji“, v němž je jejím partnerem v krásném souzvuku obou hlasů Beno Blachut. V podání obou pěvců později výběr operních ukázek uzavírá finále Dvořákovy Rusalky. Titulní roli v ní převzala Tikalová po Ludmile Červinkové, pojala ji vřeleji a dramatičtěji a právě s Blachutem v ní ve své době vytvořila ideální pár.
Ze světového repertoáru, v němž si ji pamatujeme, se do výběru na CD dostala Aida a dnes vzácně slýchaná Halka. Ta je výmluvným dokladem i hereckého mistrovství Tikalové – kolik výrazových poloh pěvkyně ve scéně Halčina zoufalství vystřídá! Mnohé stěžejní role z tvorby cizích klasiků, jež ztvárnila jevištně, zřejmě, bohužel, zaznamenány nebyly. Zato existují nahrávky z oper, s nimiž se Tikalová v divadle nesetkala. Na CD z nich byla zařazena Sélika z Meyerbeerovy Afričanky, Pucciniho Sestra Angelica, Charpentierova Louisa a Wagnerova Isolda – jde vesměs o technicky velmi náročné árie a jejich provedení dokazuje, s jakou suverenitou pěvkyně zvládala nejstrmější úkoly. Výběr ukázek doplňují Čtyři písně, op. 82, Antonína Dvořáka. Svou náladovou rozdílností dávají možnost uplatnit umění přednesu. Svým komorním charakterem se však z celku vymykají. Možná by na jejich místo patřil spíš úryvek z Libuše, kterou Tikalová nazpívala právě pro rozhlas, a je škoda, že byl tento výkon dramaturgií CD opomenut. Za zvážení možná stálo rovněž zařazení árie Katušky z Čertovy stěny – ať už vinou nahrávací techniky, nebo slabší interpretační chvíle, ukázka vyznívá méně dokonale než všechny ostatní.

RADIOSERVIS CR0596-2
Drahomíra Tikalová – Operatic Recital
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (árie Mařenky), Hubička (duet Vendulky a Lukáše), Čertova stěna (árie Katušky), Giuseppe Verdi: Aida (árie Aidy), Giacomo Meyerbeer: Afričanka (ukolébavka Séliky), Giacomo Puccini: Sestra Angelica (árie Angeliky), Gustave Charpentier: Louisa (monolog Louisy), Stanislaw Moniuszko: Halka (árie Halky), Richard Wagner: Tristan a Isolda (Isoldina smrt), Antonín Dvořák: Rusalka (závěr opery), Čtyři písně (op. 82).
Spoluúčinkují Beno Blachut a Karel Kalaš – zpěv, František Pohlreich – klavír, Pražský rozhlasový orchestr řídí František Dyk, Josef Hrnčíř a Václav Jiráček.
Archivní nahrávky Českého rozhlasu v Praze z let 1951 až 1968. Výběr a uspořádání Miloslav Pospíšil, produkce a edice Vít Roubíček. Celkový čas 71:29. Zdroj Hudební rozhledy 07/2012 - Jaroslav Someš.