Scéna.cz 

Hudební rozhledy v červenci 2012

Světově proslulý ruský barytonista Dmitri Hvorostovsky se po několika letech opět chystá do České republiky. Tentokrát vystoupí na slavnostním zahajovacím koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, kde představí výběr ze svého rozsáhlého operního repertoáru, jako např. árie z oper Giuseppa Verdiho, George Bizeta, Petra Iljiče Čajkovského a dalších autorů, i několik neapolských písní. Dmitri Hvorostovsky zazpívá v českokrumlovské Pivovarské zahradě v pátek 20. července za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu, řízeného americkým dirigentem Constantinem Orbelianem. Koncert v Českém Krumlově bude zároveň oslavou jeho životního jubilea – v polovině října oslaví Dmitri Hvorostovsky, rodák ze sibiřského Krasnojarsku, jemuž v sedmadvaceti letech nastartovalo kariéru, v níž se střídají nejvýznamnější operní domy světa, vítězství v prestižní mezinárodní soutěži ve velšském Cardiffu, své padesátiny.

Český posluchač, který na premiéře Janáčkovy opery Věc Makropulos, nastudované Jiřím Bělohlávkem, v newyorské Metropolitní opeře slyší zpívat sólisty různých národností česky, si uvědomí především to, že zásluhou Moravana Janáčka, který se do konce svého života prožitého v Brně nezbavil prvků svého lašského dialektu, je dnes čeština rozšířena po celém světě jako nikdy předtím. Premiéru (23. 4.), v níž se hlavní role zhostila Karita Mattila, sledovaly ve vyprodaném hledišti čtyři tisíce diváků, a to – soudě podle spontánních reakcí – velmi zaujatě, takže závěrečný potlesk ve stoje byl mimořádně intenzivní a upřímný. Věc Makropulos ovšem nebyla v MET poprvé; týž režisér (Eliah Moshinsky) ji tam uvedl už v roce 1996 a znovu pak ještě v roce 2001. Zásadní změnou oproti minulému uvedení však byla skutečnost, že revival díky současnému řediteli MET, Peteru Gelbovi, skutečně připravoval Moshinsky a nikoli pouze jeho asistenti, jako v minulých letech.

Letošní ročník nejprestižnějšího hudebního festivalu u nás, Pražského jara, si mohou organizátoři odškrtnout s pýchou a uspokojením. Jeho 67. ročník totiž patřil k těm nejlepším v posledních letech a nemusel ani slavit žádná velká výročí. Známý „strašák“ všech dramaturgů – nezapomenout na velká výročí – se tedy tentokrát nekonal. Festivalu se také vyhnuly velké změny, ty dvě malé byly známy již dlouho před začátkem, a tak je bylo možno bez problémů vyřešit. Neopakoval se ani hrůzný sen z loňska – odřeknuté pěvecké recitály – naopak vokalisté přijeli všichni a jejich výkony patřily k nejlepším na festivalu. A nakonec – nemuselo se čelit ani žádným aférám, nikdo nebyl – jako např. v loňském roce Malkovich – okraden, takže se i mediálně mohly řešit jen a jen umělecké výkony. Nabídka 45 koncertů, z nichž na 27 bylo prodáno více než 95 % vstupenek a dva, úvodní a závěrečný, přenášela Česká televize, měla základ ve vážné hudbě, ale na své si přišli i příznivci ethna a jazzu.

Otec Šrejma má zčista jasna v rodině hned tři mladé operní pěvce: syn Martin mu dělá radost jako nadějný tenorista, který navíc do rodiny přivedl sopranistku japonského původu Yukiko Kinjo, a jeho neoperní bratr pak ještě posílil rodinný operní klan sňatkem s Janou Kačírkovou. Jméno Šrejma tak prostoupilo hned několik z nejvýznamnějších českých operních divadel, všichni tři momentálně působí i v opeře Národního divadla. Jana Šrejma Kačírková má našlápnuto na pěknou kariéru, a vlastně přišla znenáhla a rychle. Rodačka z Českých Budějovic patří k vynikajícím absolventkám Pražské konzervatoře, které dnes tak trochu opanovaly zdejší operu ve své generaci. Vyškolila se především u Libuše Domanínské a jakoby zdědila či přebrala vlastnosti této dlouholeté opory Národního divadla, s níž navázala i hluboké osobní přátelství: Kačírková je stejně jako Domanínská „obyčejná“ žena, skromná, bez hvězdných manýr, a to se u ní stejně jako u Domanínské promítá i do pěveckého projevu.