Scéna.cz 

Střípník Petara Zapletala

Záslužně – a dokonce dvakrát – uvedla Česká televize v srpnových „okurkových“ dnech (4. 8. na ČT 2, 5. 8. na ČT 1) pořad Salon Cimrman aneb Hudební mág Jára Cimrman. Zásluhou skupiny kolem Jiřího Šebánka, která kdysi kladla ve Vinárně u Pavouka základy cimrmanovské tradice a kte-rá se později od dvojice Smoljak-Svěrák odtrhla, tedy dnes konečně víme i o géniově talentu hudebním. Pořad pochopitelně vycházel z někdejší kreace, na níž se velmi vydatně podílel i dr. Hedvábný – totiž skladatel Karel Velebný. Protože jsem tenkrát byl při natáčení záznamu supraphonského snímku v Malostranské besedě, mám ještě v paměti, jak skvěle si Šebánek s Velebným tehdy sekundovali, a jak neodolatelně zpíval Karel Velebný své jazzové písničky – třeba nezapomenutelnou Epidemia mia. Několik z nich bylo zařazeno i do televizní feérie – ale o Velebného autorství nepadla ani zmínka nejen z jeviště, ale ani z titulků. To se mi zdá být příliš krutou křivdou na autorovi, jehož písně pietně tlumočila skupina Radka Krampla… I když jde zřejmě jenom o bezděčné opomenutí, nikoli o záměr, Velebného invenčně pozoruhodné melodie si zaslouží, aby byl jejich autor aspoň dodatečně jmenován. Což tímto za Šebánkovu skupinu rád činím.

Česká televize nás o le-tošních prázdninách nakrmila tolika slzičky pamětníků vyvolávajícími reminiscencemi na „staré zlaté časy“, že se věru nabízí otázka, co by se asi v hlavních časech vysílalo, kdyby nebylo archivu: byl-li Dietlův seriál Eliška a její rod zajímavý, poučný a tím pádem i přijatelný jako připomínka jedinečného hereckého umění Olgy Schein-pflugové, může to být stejně pádným důvodem pro jeho uvedení, jako „nové“ opakování Borovičkova „cyklu vesnických anekdot“ Chalupáři; v něm – jakoby navzdory době – zářili v sedmdesátých letech pánové Josef Kemr a Jiří Sovák společně s letošní svěží sedmdesátnicí Jiřinou Bohdalovou. To lze ještě při dobré vůli pokládat za věrohodný motiv k bůhvíkolikáté repríze. Čím ale obhájit uvádění naivňoučkého cyklu Malý pitaval z velkého města, v němž drsný, ale lidsky citlivý kapitán normalizační kriminálky (Ladislav Frej) a je-ho disciplinovaní podřízení (Jiří Krampol, Pavel Zedníček, Vlastimil Hašek, Michal Pešek ad.) předvádějí „techniku“ kriminalistické práce při obje-vování drobných zlodějíčků? Pravda, muzikant nemůže neocenit jinou složku seriálových idylek: tak třeba hudba Luboše Fišera k Chalupářům dokládá, jak skvěle dovedl tento invenční génius balancovat na samé hraně kýče, když chtěl postihnout dobovou atmosféru středočeské vesnice (Třešňová) sedmdesátých let… Ale abych byl spravedlivý: prázdniny zase uvolnily na obrazovkách ČT 1 i ČT 2 místo pro několik pozoruhodných tematických večerů. Nejvíc mě potěšily téměř tři hodiny, věnované 4. 8. kompaktnímu pásmu Jazzová renesance.