Scéna.cz 

Moonshine - měsíční svit s obláčky

K přípravě první baletní premiéry Národního divadla v této sezóně přijal pozvání britský choreograf a režisér Christopher Bruce (*1945), jehož téměř padesátiletá umělecká dráha je spjata s nejstarším tanečním divadlem ve Velké Británii Ballet Rambert (založen 1926).
Pro Christophera Bruce je příznačné, že dává přednost roku, folku nebo etnické hudbě před hudbou klasickou a staví, kratší výrazněji členěné útvary obsahově korespondující s texty písní.
V Praze nastudoval s baletem ND tři choreografie pod společným názvem jedné z nich MOONSHINE, jejichž společným motivem jsou návraty. Návraty hudební do 60. let a návraty taneční jako různé životní retrospektivy.

První a nejnovější "Dance at Crossroads" (2007) na iroskotské rytmy skupiny The Waterboys jsou vzpomínkami ženy, kterou stáří tísní jako mohutný a těžký šedivý plášť. S ponorem do minulosti odkládá jeho tíhu, aby se objevila jako mladá a krásná žena v jasně červených šatech. Na jedné z osudových křižovatek tančí duet s mužem svého života. Cesta zpět jde dál, až do bezstarostného věku dívky, skrytého pod červenými šaty. Okamžiky lásek a štěstí jsou dávno už pryč, na kufru sedí osamělá stará paní v mohutném, těžkém šedivém kabátě... Zápletka se může odehrávat také úplně jinak, Christopher Bruce zdůrazňuje víceznačnost tance a nechává interpretaci do velké míry na divákovi. Ať je to jakkoliv, je zde příležitost poznávat jeho choreografický styl vycházející z techniky Marthy Graham, J. Limona, G. Tetleye a dalších. Pracuje především s napětím a uvolněním, kdy sled "rozkolísaných" pohybů a protisměrných gest se v určitém okamžiku "zmrazí", vznikne pauza, než proudění vstoupí do další fáze. Přimíchává variace nejrůznějších prvků z irského tanečního folklóru, což si zde žádá samotná hudba ("kolový" tanec dívek, tancovačka). Sladění figur nezvyklých pro klasicky školené tanečníky s rytmem hudby je obtížné. Zuzana Susová a Alexandr Katsapov, hlavní protagonisté, je předvedli s elegancí, Edita Raušerová a Viktor Konvalinka v alternaci však disponovali silnější explozivitou a důrazností.

Název druhé skladby "Moonshine" prozrazuje že nyní zpívá Bob Dylan. Bruce stvořil Moonshine, snad inspirovaný i jeho vlastní životní poutí, v roce 1993 pro soubor NDT3. Pro zkušené tanečnice a tanečníky ve středním věku, kteří už měli něco za sebou. Když chtěl skladbu provést se svým souborem v Ballet Rambert, nastaly problémy s obsazením. Musel se najít kompromis. Dnes se choreograf spokojí s interprety po třicítce, vylučuje ale možnost, že by to dokázal zatančit někdo velmi mladý. V Národním divadle padla volba na Terezu Podařilovou, Editu Raušerovou, Olexandra Kysila a Viktora Konvalinku. (v alternaci Zuzana Susová, Edita Raušerová Petra Zuska a Karel Audy).

Čtveřice kamarádů, dvě dvojice - vztahy se zde ovšem mění, hraje spořádanou rodinku chystající se na výlet. Čekají na parník, rozednívá se, za nimi vysoké útesy kaňonu (scéna, světlo a retro kostýmy Walter Nobbe). Parník je odváží a na palubě se rozjíždí spousta bláznivých a tragikomických výjevů, "ilustrujících" píseň Bear Mountains Picnic Massacre Blues. Jedna katastrofa střídá druhou. Parník se potápí, matka si zlomí nohu. To, co bylo v Dance at Crossroads pohybově jen jakoby v začátcích přestože to je poměrně nová věc, je zde dovedeno téměř do absurdity. Postavy pobíhají jako ve zrychleném filmu, grotesce, pantomimě. Mezitím milostný duet a uhrančivý tanec ženy na kufru na píseň No More Auction Block - připoutaná, pokouší se zoufale osvobodit, dohnána k sebevraždě (v této partii se oběma interpretkám velice dařilo). Na ulici umírá muž, život jde ale dál. Nejlépe zapít to s přáteli v hospodě. Za svitu měsíce čtveřice vše zanechává jen tak a mizí ve tmě - navždy? Celá skladba je prostoupena intenzivní aktivitou a stejně "intenzivními" pauzami. Z pod frašky na povrchu se dere jakýsi zvláštní tón, náznak, že je to vážné. Zmaterializovat tento pocit se ne tak úplně vydařilo. Zda je to jen otázka věku, je sporné.

Na rozdíl od "Moonshine" padne poslední dnes již historický kus "Rooster" z roku 1991 dobře těm velmi mladým. Na hudbu Rolling Stones dávkovanou s různou intenzitou se předvádí skupina frajerů v barevných košilích a kravatách s napomádovanými vlasy a uchází se o přízeň slečen. Vzájemné hrátky a flirtování střídají série skoků a razantních figur jak z muzikálu. Všichni účinkující v čele s Alexandrem Katsapovem a Zuzanou Šimákovou vkládají do tance velké úsilí a energii, i tak si lze představit dynamičtější provedení.

Jako úsměvné ohlédnutí za hudební a taneční minulostí se nejeví večer populárních hitů a příjemného tančení jako velký objevný čin, představuje spíše pohodový a zábavným program pro nejširší okruh diváků.