Scéna.cz 

Angelo Neumann

Státní opera Praha pořádá 16. prosince 2010 slavnostní koncert - Pocta Angelu Neumannovi. V jeho rámci vystoupí - Anda-Louise Bogza, Christina Vasileva (soprán); Svatopluk Sem (baryton); Orchestr a sbor Státní opery Praha - Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar (sbormistři) a Oliver Dohnányi (dirigent).

Angelo Neumann (18. 8. 1838 – 20. 12. 1910) tvořil dějiny první éry Nového německého divadla plných dvaadvacet let, od roku 1888 (kdy NND zahájilo svou činnost 5. 1. Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští) až do své smrti. Původní úspěšnou kariéru barytonisty ve vídeňské Dvorní opeře vyměnil za neméně úspěšnou dráhu operního ředitele. Nejprve působil v Lipské opeře, poté založil vlastní divadlo Richarda Wagnera, jehož byl osobním přítelem. Nakonec zakotvil v roce 1885 v Praze, zpočátku jako ředitel Královského německého zemského divadla (dnes Stavovského) a od roku 1888 jako ředitel Nového německého divadla (dnes Státní opera Praha). Do Prahy si přivedl Gustava Mahlera, ten však odešel již po první sezoně, v níž dirigoval mj. českou premiéru Wagnerova Zlata Rýna a Valkýry. K Neumannovi se nicméně ještě vrátil: tentokrát už do Nového německého divadla, aby zde dirigoval 18. 8. 1888 vlastní verzi nedokončené opery Tři Pintové Carla Marii von Webera a 1. 3. 1898 v české premiéře svou Symfonii č. 1 D dur (v rámci cyklu filharmonických koncertů NND, které Neumann založil). Už během svého lipského působení osvědčil Neumann pronikavou schopnost objevovat mladé talenty, když angažoval jako dirigenta mj. tehdy třiadvacetiletého Arthura Nikische. I v NND poskytl řadě pozdějších světových hvězd odrazový můstek k jejich kariéře; patřil k nim mj. Alfred Piccaver, pozdější první tenorista Vídeňské státní opery. K ojedinělým hostováním se Neumannovi podařilo získat takové hvězdy jako v roce 1904 italského tenoristu Enrika Carusa nebo v roce 1909 španělskou sopranistku Elviru de Hidalgo, k jejímž žákům patřila Maria Callas. V portfoliu významných dirigentů Neumannovy éry byli Erich Kleiber, Leo Blech, Otto Klemperer, Arthur Nikisch, Felix Mottl, Felix von Weingartner.
Těžištěm repertoáru, který Neumann vybudoval, byl hudební odkaz Richarda Wagnera a Richarda Strausse, který zde sám několikrát dirigoval své opery Guntram, Salome, Elektru a Růžového kavalíra. Neumann nezanedbával ani italskou romantickou operu a zvláštní pozornost věnoval soudobým veristickým skladatelům, zejména Puccinimu a Mascagnimu, který v NND dirigoval svou aktovku Sedlák kavalír. Neúnavně vyhledával nové operní tituly. Ve světových či českých premiérách uvedl mj. Nížinu Eugena d´Alberta, Debussyho Péllea a Mélisandu, Saint-Saënsova Samsona a Dalilu, Leoncavallovu Bohému ad. S českým Národním divadlem uzavřel dohodu o premiérovém uvádění cizích oper, obě divadla si navzájem vypomáhala půjčováním dekorací, málo běžných nástrojů i výpomocemi instrumentalistů. Od roku 1899 Neumann pořádal každoroční festival Májové slavnostní hry. Aby získal širší publikum, zahájil v roce 1906 cyklus představení pro diváky z nižších sociálních vrstev s výrazně sníženým vstupným. Stálé místo v repertoáru divadla měla i činohra, opereta, v menší míře pak balet.
Co znamenala Neumannova éra pro pražské Němce, dokládá anketa studentského spolku z roku 1900, v níž 85% dotázaných uvedlo jako nejvýznamnější pražskou kulturní instituci právě Nové německé divadlo. Angelo Neumann si získal úctu svými manažerskými schopnostmi i smyslem pro sociální otázky (aktivně podporoval Penzijní spolek a humanitární aktivity divadla). Po čtvrtstoletí byl autoritativní vůdčí osobností pražského německého divadelnictví, pod jejímž vedením si NND vybudovalo renomé významné evropské scény.
Dramaturgie dnešního koncertu vychází z operního repertoáru Neumannovy éry (1888–1910).