Scéna.cz 

Soirée Française - Francouzský večer na Nové scéně

Bohemia Balet – soubor Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, v němž působí absolventi a studenti školy, je stálým, i když nijak častým hostem na prknech Stavovského divadla, kde mají diváci možnost už po několik let sledovat jeho úspěšná vystoupení. Z těch nejnovějších je to balet Děvčátko se sirkami na motivy pohádky H.Ch. Andersena, který vznikl ve spolupráci s Kasai dancing Company a Bungeiza Theatre v japonské Toyamě. Díky finanční podpoře magistrátu může soubor rozvíjet dále svou činnost a ještě v tomto roce je plánována spolupráce s Dánským královským baletem na inscenaci Bournonvillova baletu Konservatoriet.

K programu Francouzského večera – prvního představení na Nové scéně, se Bohemia Balet nechal inspirovat skladbami francouzských choreografů na hudbu francouzských skladatelů, z nichž dvě měly v jeho podání svou českou premiéru. Za nastudování Suity v bílém, kterou pro Pařížskou operu vytvořil v roce 1943 Serge Lifar (1905 – 1986) na hudbu Eduarda Lalo (1823 – 1892), získal Bohemia Balet na Soutěžní přehlídce tanečního umění ČR v roce 2008 čestné uznání za dramaturgický přínos.

Zatímco Suita v bílém složená z osmi částí pro různé počty tanečníků (např. La sieste, Théme varié, La serenade, Pas de cinque) je příkladem neoklasického tance bezprostředně vyjadřujícího hudbu, byl druhý kus pro dvě „různobarevné“ tanečnice Les Aquar´elles (slovní hříčka se slovem akvarely) - mladé francouzské choreografky Bérangère Andreo na hudbu Esther a Bruno Cocsetových ve stylu moderním.

Vzhledem k náročnému stylu vyžaduje Suita v bílém nejen přesnost a dobrou technickou úroveň, ale i nasazení, kterého se vždy nedostávalo v požadované míře. Přesnost, nepředstíraná hravost a jiskra by měly být předpokladem i úspěšného provedení „akvarelů“.

Jediným vybočením z francouzského zaměření byla poslední část večera Bolero Maurice Ravela v efektním nastudování českého choreografa Petra Zusky, které bylo určeno pro studenty konzervatoře v roce 2003 a které se hojně uvádělo a vzbudilo zájem také v zahraničí. Možná, že právě Zuskův styl využívající bohaté imaginace jak v pohybu tak ve scénickém ztvárnění, je mladým umělcům nejblíže, a proto do něj spontánně vložili i nejvíce energie.

Seznámení s dvěma francouzskými choreografiemi, které nemá jiný český soubor v repertoáru, bylo i zde dramaturgickým přínosem jinak mírně ospalého Francouzského večera.