Scéna.cz 

Hudební rozhledy listopad 2009

Poprvé v České republice vystoupí pěvkyně světového renomé, americká mezzosopranistka Denyce Graves. Ve Státní opeře Praha se představí nejen áriemi z oper Franceska Ciley, Camilla Saint-Saënse, Christopha Willibalda Glucka, Henry Purcella a Gaetana Donizettiho, ale i písněmi z muzikálů a spirituály, neboli, jak pěvkyně říká, „hudbou svého srdce“. Ve světě je její jméno spojováno především s postavami Bizetovy Carmen (Wall Street Journal ji dokonce nazval „nejžhavější Carmen současné operní scény“) a Saint-Saënsovy Dalily, s nimiž vystupovala na nejvýznamnějších operních scénách světa, její repertoár však zahrnuje i celou řadu dalších rolí jako např. Charlottu v Massenetově Wertherovi, Juditu v Bartókově Hradu Modrovousově či Amneris v Aidě, a také četné koncertní party i písně.

Překotný vývoj, jehož důvodem se stal nešťastný kolaps již zavedeného festivalu Pražský podzim, způsobil nejen vznik nových festivalů, ale i několikeré přesuny v jejich termínech. Každý z nich chce pochopitelně využít uvolněného časového rozpětí a alespoň části ochranné známky skončivšího festivalu, jeho sponzorů i již připraveného a na tento typ koncertů navyklého publika. Kromě trochu jinak zaměřené Dvořákovy Prahy (v roce 2011 se má přesunout na zářijový termín právě Pražského podzimu) se zčistajasna objevila nová akce s názvem Rozhlasový podzim. Je tvořen koncerty rozhlasových těles, pořádá ho Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu, a až do 30. 9. v pěti koncertech představil čtyři tělesa. Tak v podstatě navazuje na Pražský podzim, který přišel s myšlenkou většího zastoupení rozhlasových těles jako první.

Podobně jako i v minulých letech nabídly letošní Salcburské slavnosti návštěvníkům pestrý operní, koncertní i činoherní program, jehož jednotící tematická osa vycházela tentokrát z motta „Hra mocných“ (Das Spiel Mächtigen). Hlavními interprety orchestrálních koncertů (i poloviny operních produkcí) byli jako ostatně každý rok skvělí Vídenští filharmonikové, kteří se také podíleli na provedení všech tří oper, jež jsme se včetně koncertu tohoto skvělého orchestru, řízeného Gustavem Dudamelem, pokusili na následujících stranách zhodnotit. Vesměs se jedná o nové inscenace, nastudované ve spolupráci s režiséry Katiou Mitchell, Clausem Guthem a Jürgenem Flimmem, dirigenty Ingem Metzmacherem, Adamem Fischerem a Riccardem Mutim.

Flétnový koncert Bedřicha Velikého v Sanssouci, tedy obraz Adolpha Menzela z roku 1852, je milovníkům hudby i výtvarného umění většinou dobře znám. Zpodobňuje totiž zakladatele pruského militarismu Bedřicha II. Velikého netradičně jako amatérského umělce – flétnistu v průběhu koncertního vystoupení pořádaného na počest královy oblíbené sestry Vilemíny v sále zámku Sanssouci v Postupimi kolem roku 1750. Hudbymilovného monarchu tu doprovází jeho dvorní orchestr, k jehož vynikajícím členům patřil vedle na cembalo hrajícího Carla Philippa Emmanuela Bacha též houslový virtuóz a skladatel František Benda (1709–1786), rodák z Benátek nad Jizerou (od jehož narození uplyne 22. listopadu plných tři sta let), vedle nějž se opírá o zeď jeho učitel hudby Johann Joachim Quantz.