Scéna.cz 

Česká filharmonie interpretuje operu Juliette

Komplet opery Julietta nahrál Supraphon už roku 1965 s dirigentem Jaroslavem Krombholcem, Mariou Tauberovou jako Juliettou a Ivo Žídkem jako Michelem pro stereofonní LP a 1992 vydal v digitalizovaném přepisu na CD. Byla to nahrávka druhého nastudování díla v Národním divadle v Praze. První se tady předtím uskutečnilo jako světová premiéra díla roku 1938 v nastudování Václava Talicha a podstatně zvýšilo umělecký kredit Bohuslava Martinů. Ten si té opery velmi vážil a několikrát se k ní v dalších letech vrátil, aby alespoň koncertně uplatnil některé úryvky i aby citoval hudbu z ní v dalším díle. Julietta mu chyběla zejména za druhé světové války, když si její partituru nemohl vzít s sebou do Ameriky a nechal ji ve Francii. Když se domníval, že tam bude moci uplatnit alespoň krátký koncertní průřez operou, s oporou jen ve vlastní paměti napsal partituru Tří fragmentů z opery Juliette. Počínal si přitom velmi tvořivě, když na některých místech, jejichž původní znění si nepamatoval přesně, zapsal svou hudbu s drobnými odchylkami. Tento výběr scén však neměl štěstí: nebyl proveden ani za války v USA, ani po ní kdekoliv jinde. Až o Dnech Bohuslava Martinů v prosinci 2008 byl premiérován v Praze na koncertě České filharmonie se sirem Charlesem Mackerrasem, Magdalenou Koženou jako Juliettou a francouzskými pěvci v ostatních sólových rolích. A v desetiletí po skladatelově smrti, kdy byla kompletní opera Julietta nastudována v Praze podruhé, se ujal její partitury skladatel Zbyněk Vostřák.

Podobně jako Václav Talich vytvořil orchestrální suitu z Janáčkovy Lišky Bystroušky či Marius Constant symfonii z Debussyho Pelléa a Mélisandy, vytvořil z hudby díla Bohuslav Martinů třívětou orchestrrální Suitu. Ač Vostřák sám jako skladatel stál slohově jinde – v době práce na této partituře na sklonku 60. let už zcela opustil tradicionalisticky romantizující hudební vyjadřování a zařadil se mezi krajní novátory Nové hudby druhé poloviny 20. století – doslova se tu inkarnoval do slohu hudebního vyjadřování Bohuslava Martinů a vytvořil tu skvělou orchestrální partituru v duchu jeho vrcholných symfonických děl. Jak napsal autor výkladového textu v bukletu tohoto CD, Aleš Březina, ocenil ji i švýcarský monograf Martinů Harry Halbreich jako dílo, jež zajímavě koresponduje se „snovou logikou“ předlohy, a sám ji ocenil jako „vynikající koncertní průřez celou operou“. Obě díla, jež vznikla výběrem úryvků z Martinů Julietty, skvěle nastudoval sir Charles Mackerras s Českou filharmonií a výše uvedenými pěvci, mezi jejichž vesměs výtečnými výkony vyniká mistrovství Magdaleny Kožené. Toto CD příkladně dokumentuje, jaký smysl má vytváření symfonických suit z oper. Dirigent Mackerras s Českou filharmonií ve Vostřákově Suitě dosáhli třeba ve snově vznícené hudbě úvodu, jež trochu koresponduje s hudbou začátku Stravinského Svěcení jara, ale i v dalších částech, symfonické koncentrace a orchestrální barevnosti, v divadle sotva dosažitelné. Nové CD je skvělým a originálním obohacením dnes už obrovské diskografie Bohuslava Martinů.

SUPRAPHON MUSIC A. S. SU 3994-2
Bohuslav Martinů: Suita z opery Juliette (Snář) pro velký orchestr, H. 253B, arr. Zbyněk Vostřák 1969 (1–3), Tři fragmenty z opery Juliette (Snář), H. 253A, libreto skladatel podle hry Georgese Neveuxe (4–6)
Česká filharmonie, řídí sir Charles Mackerras (1–6), Karel Košárek – klavír, zpívají Magdalena Kožená – Juliette, Steve Davislim – Michel, Frédéric Gonclaves – Obchodník se vzpomínkami / Stařec Mládí, Nicolas Testé – Dědeček / Starý Arab / Noční hlídač, Michèle Lagrange – Babička / Mladý Arab, Daniela Demuthová, Milada Kosínová, Veronika Mráčková-Fučíková, Štěpánka Pýchová – Ozvěna (4–6)
Nahráno studiově ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze 5. – 6. 12. (1–3) a živě na koncertě v rámci Dnů Bohuslava Martinů 11. – 12. 12. 2008 (4–6), hudební režie Milan Puklický, zvuková režie Jan Lžičař.
Celkové trvání 52:42. Zdroj Hudební rozhledy 09/2009 - Jaroslav Smolka