Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

„Mít odpovědnost nejen za svou roli,“ říká Markéta Sýkorová

autor: Z webu

Se scénickou montáží absurdních textů Ivana Wernische se v pátek představilo Naivní divadlo Liberec. Herečka Markéta Sýkorová, mimochodem dcera režiséra Jana Schmida a herečky Zuzany Schmidové, inscenaci …a jiný Bedřich také spolurežírovala.

Oba vaši rodiče jsou velmi silně spjati s divadlem. Jak moc vás to ovlivnilo?
Určitě hodně, protože když člověk vyrůstá, tak si tvoří názor i na divadlo. A protože jsem k tomu vždycky inklinovala, dá se předpokládat, že jsem si z toho udělala nějaký, doufejme, že svůj, pohled na divadlo, který ale určitě vychází z osobností mých rodičů. Oba vždycky dělali divadlo, které se dnes označuje jako alternativní, které hodně klade důraz na vý-tvarnou stránku, ale i na slovo, na pojímání jeviště v obraze. To je mi blízké.

Proč jste se rozhodli do divadelního jazyka převést zrovna poezii Ivana Wernische?
Myslím si, že se tahle poezie nabízí inscenovat jistým mozaikovitým způsobem. Snažili jsme se asociativně pospojovat básničky nebo drobné prozaické útvary do nějakého celku, ve kterém to má jistou souvislost. Je to prostě mozaika s určitými ploškami, které jsou propojeny společným přístupem i obrazovým pojetím. Nejde nám jen o slovo, ale právě i o obrazové ztvárnění, které slovu dodává emoce i určitou dějovost, pokud se to nabízí. Jisté úskalí poezie je, že se nemusíme úplně trefit do toho, co za těmi slovy kdo vidí, protože při čtení poezie dostává fantazie daleko větší prostor. Ale takový problém může samozřejmě nastat u jakéhokoliv literárního díla.

O Naivním divadle se poslední dobou opět hodně mluví. Čím to, že se vám teď tak daří?
Pravděpodobně přišla vhodná doba, vhodní lidé. Především mladí lidé, kterým se podařilo zrealizovat to, o co se my „střeďáci“, čtyřicátníci, pokoušeli již dříve. Povedlo se jim pohnout těmi stojatými vodami divadla, které hrálo už tak dlouho stejně. Především je to zásluha dramaturga Vítka Peřiny, který takovým nenásilným způsobem divadlo oživil. Dal impuls, aby se tvořily věci jako představení „Bedřicha“ nebo třeba již projekt Taškařice, který se pokoušel spojit dílo některých současných českých a slovenských básníků v pásmo pro děti. Snažili jsme se pracovat samostatně a vložit do toho mnohem víc odpovědnosti za ta představení, nejen za svou roli, ale i za celkový směr, kterým se ubírají.

(aba)

27.6.2004 15:57:00 Redakce

TIP!