Scéna.cz 

Hlavně, že se hraje

Den druhý se naplnil po okraj… Soumrak padl na úterní večer… Prostě, trocha poezie nikoho nezabije. Věci jsou ovšem prosté. Kdosi přijede, zahraje, tleská se, a jede se dál. Takový je festival a festivalový zákon je neúprosný, co nestihneš, to neuvidíš. Což mě se stává pravidelně.
Na festival se rok těším, pak dva měsíce finišuju s „oupnem“, a pak je to tady. A sám z toho, zákonitě, skoro nic nevidím. Protože těšení pomine: večer se podívám do festivalového programu, co bych jako měl nebo chtěl zítra vidět, pak přes den ani nemám čas program vytáhnout z kabely, a večer opět…

Takže jsem na to vyzrál, vážení, o zahajovacím dnu jsem to vyvedl jinak: nechal jsem festival festivalem a vyrazil s přáteli na Kunětickou horu - tam dávali Orffovu Carminu Buranu. Řekl jsem si, divadlu uniknu a budu mít útěšný zážitek. Protože Filharmonie královéhradecká s dirigentem Kukalem a s Kühnovým pěveckým sborem to vyráběla báječně, jak prály zprávy. Ale divadlu jsem stejně neunikl - baleťáci baletili při každém náznaku tance, ohňostrůjci pálili ohně pokaždé, kdy byly bubny silnější, dokonce oheň plivali se šarmem, a šarmiclovali a nosili spanilé panny do schodů na důkaz statečnosti a lásky. A Dostál tam nebyl. Ale bylo tam hodně karmínu, trochu buranu. Avšak scénografie okouzlující, temné nebe nade mnou a evropské hvězdy ve mně.
Píšu to jen proto, že vám chci prásknout, že tady, v tom prostoru královéhradeckém, děje se té kultury tak nějak dost (dnes např. ona Filharmonie zase bude hrát, nebude-li pršet, na nádvoří Nového Adalbertina). A není to vůbec v doprovodném programu divadelnickém, jen tak to dají navrch.
Tak tedy vstupte, uslyšíte-li houslí a trubek hlas… A pak setrvejte, jako včera, jako předevčírem, u dobrého moku, u decinky cabernetu. Uprostřed divadelní aury je přece na padesát hospůdek a zahrádek…
Saša Gregar