Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Švédové neznají mozartovský sentiment

autor: Scena.cz

Teater Sörmland ze Švédska se dnes večer představí s inscenací Amadeus. Shafferovu hru režíroval Karel Brožek, který ji ostatně před sedmi lety nastudoval rovněž se souborem Klicperova divadla.

Jak došlo ke spolupráci mezi Vámi a divadlem Teater Sörmland v Nyköpingu?
Já jsem v tom divadle dělal už tři inscenace. S ředitelem divadla jsem se seznámil v kladenském divadle, se kterým jsem spolupracoval. On pan ředitel Brezina je vlastně Čech, tedy on je Švéd, ale pochází z českých rodičů. Mluví takovou kouzelnou češtinou, protože si vymýšlí nový český slova, tak jak si je překládá ze švédštiny. Potom jsme se potkali tady v Hradci a začali jsme se domlouvat na spolupráci. Takže před jedenácti lety si u mě objednal inscenaci Dona Quijota, protože měl v souboru ideálního představitele a on sám je výborný typ pro Sancho Panzu. Bylo zajímavé, že moje koncepce tenkrát ze začátku narazila trochu na nepochopení. Já jsem to inscenoval jako příběh intelektuála, který se před tlakem politického diktátu uteče do blázince a tam se mu při setkání s blázny dějí ty slavné příběhy. A byl trochu problém vysvětlit, že tady se to kdysi takhle odehrávalo. Díky jejich časté levicovosti nemohli pochopit, že to někdy byla nutnost. Ale na konec to představení dopadlo dobře a oni si pochvalovali tu „středoevropštinu", kterou se nám do švédského racionálního světa podařilo zanést. Ostatně tohle představení bylo hostem i na prvním ročníku hradeckého festivalu. A tehdy jsme se domluvili na další spolupráci a tou byla inscenace Malého prince. A před sedmi lety Rino Brezina viděl moje představení Amadea tady v Hradci a požádal mne, abych inscenaci, v podstatě ve stejné podobě, nastudoval i v Nyköpingu. Divadlu Sörmland teď město pronajalo nádherné staré dřevěné divadélko, ve kterém ten Mozart vypadá úžasně.

Ve své inscenaci používáte i loutky.
Já jsem původem loutkář a loutky mě stále lákají. A tady se dají použít na vyjádření manipulace a možnosti být manipulován. Dá se s nimi vyjádřit umělost císařského dvora. Herci, kteří vodí loutky císaře Josefa II., hraběte Rosenberga, von Stracka a dalších, hrají zároveň postavy zvané Venticelli, svět vídeňské společnosti. Mozarta, Salieriho, Konstance hrají další herci, takže v té inscenaci existují takové tři roviny.

Jak tenhle „americko - středoevropský" titul napsaný Angličanem působí ve Švédsku?
Tak zaprvé film Amadeus udělal svoje. Takže nenastaly žádné komplikace ve srozumitelnosti příběhu a reálií. A ústřední konflikt geniality a průměru je všeobecně platný. Švédové pouze všechno nahlížejí víc racionálně než třeba my. A taky neznají ten mozartovský sentiment, kde Vídeň Mozartovi ubližovala a my jsme ho hýčkali.

Jak jste se domlouvali?
Přes angličtinu. Někdy to nebylo jednoduché. Naši herci jsou víc „puďasi“. Oni jsou věcnější. Bylo třeba legrační, když jsme zkoušeli scénu, ve které přichází Konstance orodovat za Mozarta k Salierimu, tak představitelka Konstance odmítala jakkoliv koketovat a svádět s tím, že ony ve Švédsku takhle nejednají, že když něco chtějí, tak si o to na rovinu řeknou. Fair play jednání. I mužský s ženskýma. Tedy aspoň to proklamují. Nejsem si jistý, jestli to i tak praktikují. Ale díky takovýmhle věcem jsem o tom musel přemýšlet zase z jiného hlediska, takže to byla zajímavá spolupráce.

Jak dlouho jste inscenaci zkoušeli?
Asi šest týdnů. Oni zkouší hodně intenzivně a jsou velmi pilní. Výborně registrují všechny změny a dodržují poslední nazkoušenou verzi scény. V tom jsou obdivuhodní a za to je miluji. Pro režiséra je to osvobozující, protože si to sám nemusí tak pamatovat. Zkouší se tam dobře, jsou pilní a velice vstřícní, otevření. Není problém říct, tohle zkus jinak. Byla to zajímavá práce, zkoušet tenhle středoevropský příběh vášní v racionálním severském prostředí.

Martin Velíšek

22.6.2004 16:26:00 Redakce

TIP!