Scéna.cz 

Zuzana Němečková „hází“ po hercích…

Energická a s velkým přehledem o divadelních hrách, dramaticích a žánrech. Zuzana Němečková se podílí na přípravě inscenace od samotného počátku. „S herci jdu od prvé čtené až do derniéry,“ upřesňuje. V Národním divadle Praha je zaměstnaná jako nápovědka. Původně chtěla vystudovat obor dramaturgie. Po gymnáziu neměla dostatečnou praxi v divadle, proto přivítala nabídku z divadla v Hradci Králové, odkud pochází, zda by nezaskočila za nápovědku.
„Tehdy v roce 1969 jsem byla ráda, že se budu u divadla alespoň motat, i když jsem nastupovala v nelehkém období normalizace.“ Nejhoršímu se vyhnula díky mateřské dovolené. Dnes na studia na vysoké škole pohlíží trochu se steskem – „Tenkrát jsem se nechtěla u přijímaček zpovídat z otázek jako názor na vstup vojsk a podobně. Po revoluci mi přišlo trochu líto, že jsem nešla studovat. Teď by mě to bavilo.“

Za svoji kariéru, která čítá více jak třicet let, si prošla kromě Hradce i divadly v Ostravě, Praze a nakonec je v Národním divadle. o napovídání hovoří jako o alchymii – tu zatajuje dech, přidává na rytmu, se smíchem říká, že s vadou řeči by napovídat určitě nemohla.
„Považuji za důležité být s herci od samého počátku, hlavně při aranžovacích zkouškách, kdy se poprvé odkládají knihy s textem,“ říká Zuzana Němečková a doplňuje: „To napovídám nejvíce. Potom při představení jsem spíš jako talisman - jistota a záchrana.“
Dalším úkolem nápovědky je hlídat herce, aby říkali text alespoň po logice. „Někteří herci si text nahrazují, já koriguji, zda je to správně v duchu režijního pojetí hry. Menší chyba a odchylka se může odpustit.“
Prozradila, že časem zná texty her nazpaměť. Například v divadle Kolowrat je to výhodou. Horší prý je, pokud napovídá jednoho a téhož autora od více překladatelů. Jako příklad uvedla Shakespeara, kterého napovídala od Biebla, Joska i Hilského. „Mozek je prevít, na povrch vynáší nejvíce to, co se tam nalepilo jako první. Tam si to musím hlídat.“
Co vede nápovědku k ostražitosti? Když už herec oněmí, to je pak pozdě. „Přicházející okno se nechá rozpoznat. Tím, že jsem s herci od začátku, tak vím jaký má kdo správný výraz. Při představení rozeznávám, kdy jej změní, podobně i rytmus.“
Prostor určuje způsob napovídání, každý vyžaduje jinou techniku. Jinak se napovídá ve Stavovském divadle, jinak v Historické budově, Kolowrat jsme už zmiňovali. „Ten je nejproblematičtější. Tam se to nedá utajit. Nemůžete ani moc koukat do textu. S herci máme domluvu, že se na mě musí přímo podívat, pak teprve nahazuji.“ Dále vyprávěla příhodu z Kolowratu, jak jedna divačka povídá sousedce – „Podívej se na tu slečnu, ona si celou dobu čte.“
Zuzana Němečková napovídala i ve slovenštině. Pro napovídání prý musí mít správnou intuici. „Na ní se musím spolehnout, zejména pokud se hraje na forbíně.“ Počet herců podle ní napovídání vůbec neovlivňuje.
„Při čtení her mám pořád pocit, jako když archeologové odkrývají památky. Podobně i já se dobírám smyslu díla do jeho největší hloubky, zejména u nežijících autorů. S těmi se prostřednictvím jejich textů setkávám nejraději,“ uzavírá Zuzana Němečková, která hází po hercích … Ne kameny, ale jen slova a slova.