Scéna.cz 

Waldemar Wanatowicz se cítí jako součást organismu

V Národním divadle působí již přes dvacet let. Podílel se na zabydlování jevištní technologie po rekonstrukci v 80. letech. Vedoucí úseku provozu Národního divadla Waldemar Wanatowicz se k divadlu dostal díky manželce – herečce. Před tím sbíral zkušenosti při práci v USA a poznával jinou tvář tohoto dílu světa. Do Národního divadla šel na konkurz na pozici počítačového technika. Nakonec nastoupil do funkce vedoucího jevištní technologie. „Mým úkolem bylo formovat tým – elektrikáři, zámečníci, výtaháři. Psal se roku 1983, tedy přebírali se před rekonstrukcí,“ říká a upřesňuje: „Od roku 2002 jsem opět ve funkci vedoucího provozu Historické budovy. Mám na starosti vše včetně jeviště, budovy hospodářské správy a parkoviště.“

Při přípravě inscenace musí jeho tým úzce spolupracovat s tvůrci. „Každý přichází s nápady a my musíme říci, zda je lze realizovat, ať už z hlediska technologie nebo z hlediska časového harmonogramu a provozu.“
Národní divadlo představuje v podstatě světový unikát. Jednak se v něm dělá střídavý repertoár, k tomu slouží třem souborům. V seriálovém provozu se zde vyzkoušel projekt Kráska a zvíře. „Pro lidi v zákulisí to znamená, že se musí stihnout zbourat předchozí a další představení postavit. Do toho se ještě zkouší. Občas dojde k tomu, že tečou i nervy,“ přiznává.
Vedle stavby scény se musí také myslet na svícení, případně ozvučení. „Nachystat a seřídit světla trvá u některých titulů déle než samotná stavba.“ Jaké efekty je možné v Národním divadle vyrobit? Podle Wanatovicze lze udělat bouřku, sníh nebo mlhu. Prostě Národní divadlo je do každého počasí. K tomu nelze opomenout, že mohou být k dispozici velké bazény, takže lze vyrobit i moře. Zemětřesení není také těžké – např. v Čertově stěně.

Waldemar Wanatovicz dále přiblížil, že jevištní technologie mají po 22 letech už něco za sebou, přesto z něj nikdo nesejme zodpovědnost za stoprocentní průběh každého představení. „Musí správně jezdit dekorace, perfektně proběhnout osvětlovací program, včetně zvuku, až po spuštění opony.“
Zda upřednostňuje nějaký žánr? Po nástupu měl díky manželce nejraději činohru. Postupně si vybudoval vztah k baletu, nakonec i k opeře. Dnes – „musím mít jako servisní složka stejný vztah ke všem souborům“.

Každá inscenace začíná na jevišti montážní zkouškou. Tehdy se už kompletní inscenace schvaluje. Postaví se a zkontroluje, zda je vyrobena dobře. Pokud ne, nechá se opravit a doladit. Při následné dekorační zkoušce by se už nemělo nic dodělávat. Trvá zhruba dva dny – při ní se dekorace perfektně postaví a nasvítí. Někdy se svítí do noci. „S noční prací se někdy musí počítat. Inscenace musí být na premiéru hotová a tomu se musí podřídit v podstatě všechno. Pak přijdou na řadu aranžovací zkoušky v náznaku. Při generálce je už v podstatě hotovo. Po hlavních zkouškách je už jen premiéra. Diváci v hledišti a nové představení na světě,“ líčí zasvěceně Waldemar Wanatovicz.
Oproti jiným divadlům nemá ND boční jeviště. Na něm se pak může postavit celá scéna a jen přesunout. Někdy nastanou i horké chvilky. „Při opeře Bohéma se spouštěla obrovská železná dekorace, která se ještě musela našikmit. K tomu byli na jevišti – solisté , velký a dětský sbor. V jeden okamžik museli všichni nastoupit a do toho boční i svislé dekorace. Jedno z dětí upadlo. Naštěstí se mi je z toho podařilo vytáhnout.“

Chod takovéhoto zákulisního organismu zajišťuje velké množství lidí. Waldemar Wanatovicz prozradil, že práce je velmi náročná. Ne každý vydrží dané tempo. „Před listopadem tu pracovala spousta lidí, kteří nemohli pracovat jinde. Po revoluci, vzhledem k penězům v kultuře, je zde obměna veliká. Pak se noví musí učit vše od začátku.“ Bohužel speciální učební obor pro práci v divadle neexistuje. Čím je člověk vzdělanější, tím je to lepší, neboť některé technologie jsou velmi náročné.
Naskýtá se otázka, zda by sám měnil za jinou profesi, jinou firmu. „V divadle se říká, že pokud vydržíte pět let, tak už neodcházíte. Lhal bych, že se mi to nelíbí. Velmi pestrá práce, která je každý den jiná, byť s hodně problémy, které musíte vyřešit. Prostě mám ten pocit, že žiji a jsem součástí určitého organismu,“ uzavírá vedoucí úseku provozu Národního divadla Waldemar Wanatowicz.