Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

O archivu se Zdenou Benešovou

autor: archiv Scena.cz

Archiv Národního divadla sídlí v Praze na Anenském náměstí. Jeho bohaté fondy jsou přístupné veřejnosti vždy v pondělí a čtvrtek od 9:00 do 17:30 h. Pokud budete hledat konkrétní informace a dokumenty o historii i současnosti Národního divadla a jeho tří uměleckých souborů, neváhejte oslovit kohokoliv z týmu pracovníků archivu, kteří vám vždy ochotně pomohou.
V současné době probíhá dlouhodobá a náročná digitalizace jednotlivých archivních fondů. Nejen v souvislosti s tímto projektem jsme požádali o rozhovor vedoucí archivu Zdenu Benešovou.

Mohla byste nám říci několik informací o historii archivu?
Oficiální status archivu Archiv Národního divadla neměl a nemá jej dodnes. V minulosti to bylo výhodné, protože by spadal pod Ministerstvo vnitra. Byl veden jako dokumentační středisko. Ale již od dob Františka Adolfa Šuberta byl archivem nazýván.

Co to v praxi znamená?
Nemusíme se řídit archivními zákony, což nám umožňuje, abychom jednotlivé materiály zpracovávali jiným (ne tak složitým) způsobem, než jakým se zpracovávají v archivech klasických.

Je tedy možné, že se zde uchovávaly a uchovávají rovněž materiály, které by měly být uloženy spíše v jiných institucích?
V minulosti zde bylo opravdu možné podobné materiály najít. V průběhu dvacátého století ale došlo k několika odlivům vzácných archiválií do Státního ústředního archívu. Jednalo se o tzv. archiválie první kategorie, které měly být uloženy ve státem řízených archivech, tedy nikoliv u nás.

O jaké archiválie se konkrétně jednalo?
Byly to například materiály týkající se stavby a založení divadla a celá řada vzácných dokumentů. Z podobných archiválií zde zůstaly pouze osobní spisy jednotlivých zaměstnanců divadla. Z těchto složek se pravděpodobně nikdy nic nikam neodeslalo.

V jakých prostorech jsou v současné době tyto i ostatní materiály uloženy?
Archiv původně sídlil například v doplňovací budově divadla, v historické budově a na celé řadě dalších míst. Byly to mnohdy nevyhovující prostory. V roce 1977 jsme se díky rekonstrukci divadla přestěhovali do Anenského kláštera, kde sídlíme dodnes.

Stěhování určitě představovalo obrovský zásah do organizace jednotlivých fondů…
Byl to velký impuls k jejich novému uspořádání. V té době byl vytvořen nový systém organizace, podle kterého byly postupně všechny (!) materiály zpracovány.
Archiv v tomto objektu získal prostory pro velkou knihovnu, která v současné době obsahuje na čtyřicet tisíc svazků především divadelních her a uměnovědné literatury. Najdete zde například velmi vzácné rukopisy her, které se v Národním divadle uváděly od dob jeho otevření. Jsou zde uloženy rovněž některé hry, které se hrály již v Prozatímním divadle.

Jsou tyto svazky přístupné veřejnosti?
Knihovní fond funguje na bázi veřejné knihovny. Je mimo jiné zaměřen i na beletrii autorů, kteří měli s divadlem něco společného. Najdete zde rovněž řadu svazků slovníkové literatury. Rukopisy a vzácné tisky samozřejmě půjčujeme pouze k místnímu studiu.

Jaké další fondy zde můžeme najít?
Je zde například fond divadelních cedulí, které dokumentují denní repertoár Národního divadla od roku 1881(resp. 1883) až dodnes. Jedná se o velmi cenný fond, jehož kopie je uložena v divadelním oddělení Národního muzea. Dále zde najdete například rozsáhlý fond novinových výstřižků. Snažíme se v něm shromažďovat řadu článků nejen k našim inscenacím a umělcům, ale rovněž k řadě osobností, které mohly (nebo eventuelně budou) mít s Národním divadlem něco společného.

Shromažďujete rovněž scénické a kostýmní návrhy, fotografie?
Fond fotografií je značně bohatý, archiv také vlastní negativy vynikajícího divadelního fotografa Jaromíra Svobody. Cenný je i fond scénických a kostýmních návrhů.

Kolik je zde v současné době pracovníků a co všechno mají na starosti?
Je zde pět stálých pracovníků, kteří mají přesně rozdělenu pracovní náplň. Paní Součková se stará o fotografie a výtvarné návrhy, paní Budkovská je knihovnice, paní Hradecká má na starosti osobní spisy a výstřižkové fondy, pan Šrubař se věnuje signování jednotlivých archiválií. Já archiv vedu a mou hlavní pracovní náplní je postupná digitalizace všech jeho fondů.

Kdo přišel s nápadem digitalizace archivu a co je cílem tohoto projektu?
V roce 1983 byl ke stému výročí znovuotevření divadla vydán třídílný tištěný soupis repertoáru. Byl to velký bibliografický počin, na kterém tehdy spolupracovala celá řada institucí. Soupis obsahoval vždy jen název díla, datum premiéry a derniéry, jména inscenátorů a počet repríz. Nebylo tam například obsazení jednotlivých rolí, alternace atd. Tištěný soupis byl základ, ze kterého se mohlo při digitalizaci vyjít. Podnět k ní dal pan ředitel Daniel Dvořák společně se panem šéfem opery Jiřím Nekvasilem.
Cílem tohoto projektu je, aby byly jednotlivé informace o ND odkudkoliv běžně dostupné. První fáze digitalizace byla dokončena v listopadu roku 2003, kdy Národní divadlo slavilo 120. výročí znovuotevření.

Vycházeli jste při tvorbě databáze z nějakého českého nebo zahraničního vzoru?
Žádný podobný program neexistoval. Byli jsme v neustálém kontaktu s počítačovou firmou a s jejími programátory a společně pracovali na jeho podobě.

Tento elektronický soupis repertoáru tedy nemá ve světě obdoby?
To nemohu přesně říci, ale myslím si, že z evropského hlediska se jedná o unikát. Osobně neznám divadlo, které by mělo podobným způsobem zdokumentovánu svou historii. Program vznikal doslova „na míru“ tohoto divadla, ale myslím si, že je možné jej využít i v případě jiných institucí a doufám, že tomu tak bude.

Kolik najdeme v soupisu hesel?
Databáze dnes obsahuje kolem deseti tisíc jmen a přes čtyři tisíce titulů. V současné době do ní vkládáme tzv. varia, což jsou informace o živých obrazech, matiné, koncertech a jiných podobných akcích (k dnešnímu dni jich je na 1500), které se za 120 let na scénách ND uskutečnily. Poté budeme pokračovat přepisem denního repertoáru od roku 1883. Při jeho realizaci budeme vycházet především z denních cedulí. V současné době se pracuje na vytvoření příslušného počítačového programu. Sami ještě nemáme představu o tom, jak rychle to půjde. Doufám, že můj odhad 17 let byl nadnesený, ale obávám se, že ne o mnoho, protože je nutné přepsat do počítačové podoby cca 100 800 denních cedulí.

Obsahuje databáze rovněž obrazové materiály?
Jejich přenesení na webové stránky bude předmětem další fáze digitalizace, která začne zanedlouho. Na našich archivních stránkách můžete prozatím najít fotografie ze současných inscenací, které se vkládají na web ND za účelem propagace aktuálního repertoáru. Vkládání jednotlivých starších obrazových materiálů je závislé na kvalitní technice. Ministr kultury nám poté, co jsme mu představili výsledek první fáze digitalizace, přislíbil příspěvek na zakoupení kvalitního scanneru. Svůj slib opravdu splnil a v současné době probíhá výběrové řízení na nákup potřebné techniky. Počítáme, že bychom s tím mohli začít na přelomu května a června. Do tří let by každá premiéra ND měla být obohacena i obrazovým materiálem.

Jaké jsou v soupisu možnosti vyhledávání?
Můžete si volit výběr podle sezón, titulů, autorů, umělců a spolupracovníků divadla, žánrů…

Jaké jsou na tento projekt reakce ze strany veřejnosti?
Musím říci, že prozatím nadšené.. Největší ohlas má soupis mezi teatrology, často jej používá Divadelní ústav. Zaznamenali jsme celou řadu pozitivních reakcí v tisku, v rozhlasovém vysílání…

Setkali jste se také s kritikou?
S kritikou ne, ale s některými ryze technickými problémy, na které nás uživatelé upozornili. Snažili jsme se, aby v databázi bylo co nejméně chyb. Každý záznam četli tři různí lidé, což bylo velmi užitečné. Došlo tak ke třem korekturám. I na potřetí jsme ale nějaké chyby našli a budeme jen rádi, pokud nás někdo z uživatelů internetu na nějakou případnou chybu upozorní.

Chtěla byste na závěr našim čtenářům něco vzkázat?
Aby s velkým nadšením navštěvovali naše webové stránky a speciálně ty „archivní“. Aby z nich pochopili, že historie ND je opravdu přebohatá, a aby zároveň se stejným nadšením šli večer do divadla.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám hodně síly a štěstí nejen při dalších fázích digitalizace archivních materiálů Národního divadla.

31.3.2004 17:03:00 Daniel Jäger

TIP!