Scéna.cz 

Ateliéry a dílny Národního divadla

Kdo propadl kouzlu divadla, lehce vklouzne do iluze divů toho, co se odehrává na scéně. Vše se najednou stává skutečným… Ale nahlédnout do zákulisí toho, jak tato iluze vzniká, je ještě poutavější.
Nenápadný dům na Vinohradské třídě nedaleko Flóry je sídlem ateliérů a dílen Národního divadla. Zdejší pracovní tým rozhodně iluzím nepropadá, ale divadlo určitě musí mít rádi všichni. Jak by jinak byli ochotni lámat si hlavu nad tím, jak technicky vytvořit to, co vzniklo jako mnohdy „šílený“ nápad v hlavě výtvarníka? Jak by byli ochotni překonávat nejeden svízel, když se výtvarníkovi např. nezdá přesný odstín barvy kostýmu a vše se musí předělávat? Jak by hodiny a hodiny mohli sedět a trpělivě vlásek po vlásku trpělivě vytvářet fantastické paruky? Jak by mohli trávit hodiny a hodiny natíráním obrovských kulis, které musí zaplnit tak obrovskou plochu jako je scéna Národního či Stavovského divadla?

Vše začíná ve Scénografii, kde se rozkreslují návrhy od výtvarníka, říká všudypřítomný pan Jiří Trexler, který je nejen vedoucím zdejšího Oboru scénografie, ale zároveň i zástupce úseku ateliérů a dílen ND.
V poslední době pomáhá v práci, která se původně dělala ručně, nový počítačový program, v němž technika pomáhá rozkreslovat do menších úseků návrhy výtvarníků (tzv.digitalizace návrhů). Součástí Odboru scénografie je Ateliér provozních architektů, Sklad rekvizit, Modelárna a Obrazová technika. V modelárně vznikají trojrozměrné návrhy, které jsou v porovnání s velkými rozměry skutečných kulis skutečně miniaturní. Aby se domečky jako pro děti na hraní mohly stát několikametrovými kolosy, je třeba dopodrobna trojrozměrné miniatury rozdělit do bloků, přesně zvětšit měřítko, a šikovní řemeslníci je pak v dalších fázích podle technických parametrů zvětší do požadované velikosti (narazili jsme tu na model vysokánských požárních věží pro připravovanou inscenaci Našich furiantů).

Dvě sugestivně hledící namalované oči nad jedněmi dveřmi nás magicky přitáhnou. Pan Miloš Koutecký vypadá jako starožitník. Uvádí nás do svého království rekvizit. Řady a řady poliček a polic naplněných více než třemi miliony položek – budíky, poháry, svícny, zbraně, pokrývky hlavy, rádia, sluchátka, kašírované tácy s ovocem a dalšími pochutinami, brnění, meče…. Veteš i supermoderní výrobky, stále doplňovaný sklad rekvizit, kde naleznete opravdu všechno. Však se pan Koutecký také vyzná, v oboru pracuje přes třicet let, pracoval ve skladech divadla nejprve v Michli, poté na Anenském náměstí, a také ve skladu nábytku U Apolináře. To byl měl strýc Pepin radost – vzpomenu si na vášnivého sběratele z Hrabalových Postřižin…A všechno, co zde je, má pan Koutecký v hlavě – nezaváhá, když po něm požadují jakoukoli nemožnost – je tu zkrátka všechno. Každý měsíc se ve skladu rekvizit dělá inventura, a to je panečku nějaká práce! Ale, jak se zdá, zdejší majordomus, tady má skoro domov – o tom svědčí starobylá pohovka kdesi vzadu rekvizitárny, obklopená živými zelenými květinami se stejně živým kanárkem v kleci… Scenérie jako vystřižená z nějakého starého filmu. Ani se mi odtud nechce. Je to lahůdka pro oči, prohlížet, co všechno lidi k životu na scéně mohou potřebovat. Ptám se, jaká rekvizita je nejvzácnější – prý je to pravý katovský meč posledního pražského kata.

Ale vydáváme se dál, je toho ještě spousta k vidění. Odbor výroby dekorací zahrnuje truhlářské dílny, zámečnické dílny, čalounickou dílnu, kašérskou dílnu, malířskou dílnu a další pomocné služby. Vzhledem k tomu, že scény Národního a Stavovského divadla mají, jak už bylo řečeno, obrovské rozměry, je pochopitelné, že i místa, kde se dekorace vytváří, musí rozměry odpovídat. Jak jinak by bylo možné např. natřít obrovské podlahové krytiny. Velké prospekty se dělají na podlaze (na nátěr tak velkých ploch se spotřebuje jen na šepsy 200 kg latexu). Vyrábí se podle maket , (pro představu: rozměry scény v ND 2,40 m x 8 m a Stavovské 2,30 x 7,5 m). Aby bylo možno kulisy po konečných úpravách vyexpedovat, funguje tu výtah o rozměrech 3 x 8 m, který spojuje patra. V místnosti s vysokým stropem mohou řemeslníci na boční lávce vyjet až nahoru ke stropu, aby bylo možné dekoraci posoudit shora. Právě se tu připravují – jako i v dalších dílnách - části dekorace pro balet Giselle a operu Nagano. V zámečnických a truhlářských dílnách jsou k vidění roztodivné nástroje a přístroje – vedle sušičky na dříví, jsou to pásovky, cirkulárky, hoblovky, vrtačky, je tu i nově koupená velká fréza, ale i několik menších fréz a protahovačky. V brusírně si můžeme prohlédnout pásovou brusku a pásové pily. Tady se pracuje především se železem a hliníkem (zámečnické dílny) a dřevem až do velikosti oněch sedmi metrů, z něhož se dělají nejrůznější konstrukce (truhlářské dílny). Některé z místnosti počítají s obrovskými objekty a plochami, v dalších se vyrábějí menší řemeslně propracovanější součásti scény. Ve dvou čalounických dílnách se vyrábí nejen podložky, prospekty, čalounění na jakýkoli nábytek, ale také se tu renovuje historický nábytek z fundusu. V kašérské dílně zrovna vzniká obrovitá socha Thálie pro vyhlašování stejnojmenných cen v Národním divadle. Ukazují nám tu, jak se trojrozměrný odlitek, maketa podle Schnirchovy sochy, rozdělní rastrem na jednotlivé části a ty se adekvátně přepíšou do větších rozměrů – a pak už je řada na šikovných kašérech, aby – v tomto případě z polystyrénu - vytesali sochu v mnohametrové velikosti. Kromě polystyrénu se používá také dřeva, to je samozřejmě trvalejší, ale opracování je pracnější. Ve vitrínce vidíme, z čeho vznikají kašírované artefakty: jako plnidlo pro základ se používají piliny, modeluje se ze sádry a dále se používají materiály cizokrajných názvů jako Novodur, vakuovaný a tvrzený polystyren, epoxydové odlitky, eposinové odlitky či revultex. Je na úvaze, který materiál se použije – musí přece vydržet nejen převoz, ale mnohonásobné použití při jednotlivých reprízách v divadle.