Scéna.cz 

Z farmy do bahna

Izraelská univerzita přivezla dvě nezávislé inscenace. Dva na sobě nezávislé divadelní kusy, jež se odehrály během jednoho večera. Přesto měly mnoho společného. V obou jsme se setkali s lidmi žijícími mimo centra dění, s lidmi, kteří ve svém venkovském a sociálním osamění touží po tom, aby mohli vyjít ven, aby nalezli chybějící elementy svých životů, jež by se tak mohly stát plnohodnotnějšími. Touha po normálnosti, touha odejít, naučit se číst. Jde tedy o běžný život, o každodenní konání, pachtění se za lepším. Přitom je však nezbytné jíst, spát, močit.
Tyto atributy měly oba texty, s nimiž Izraelci pracovali. Farma (na motivy krutého všednodenního naturalisty Kroetze) konfrontovala tužby po normálním rodinném životě se snahou o proboření samoty, pocity hanby za jiného člověka s potřebou komunikovat s kýmkoli alespoň prostřednictvím dopisů. Bahno Marie Irene Fornesové řešilo problematiku intimního vztahu ženy ke dvěma mužům, oběma ve výsledku stejně málo použitelnými. Ženina snaha odejít byla nutně završena jejím fyzickým pádem do bahna s dvěma kulkami v těle. Příběhy zde ale nejsou podstatné. Detaily nám, v hebrejštině znalým pouze přitakání \"ken\" či nesouhlasu \"lo\", stejně uniknou a příběhy si zpětně přečtěme v synopsi.

Na scéně jsme mohli sledovat kuchyňské přípravy, požívání pokrmů, plivání i sexuální ukájení. Naturalismus jak má být. A přece byl (především ve Farmě) takový jemný, měkký. Stejně jako světlo, které jevištní konání doprovázelo. Dlouhé pasáže rutinních činností s monotónní hudbou v pozadí byly předváděny jako jistý dennodenní rituál, vedle něhož se odehrává rodinné či sociální drama. Kontrast dvou zřetelně rozdělených světů na scéně - venkovského rodinného a staropanenského městského - nabízel zajímavé srovnání. Na straně jedné kolečko s pískem a brambory, na straně druhé toastový chléb s marmeládou a pěna na holení nohou.
Herci mají dobré příležitosti uplatnit se v přirozených charakterech pravidelně ozvláštňovaných konáním neméně přirozeným, leč zároveň úsměvným. Na Farmě je herecké jednání pomalé, měkce modelované, není v něm mnoho prudkých pohybů. V Bahně je jevištní akce razantnější, naplňuje se ostrým pohybem, fyzickými útoky (s žehličkou i bez ní), útěkem.
Toto všechno je zřejmé. Divadlo všedního dne takové bývá, takové všednodenní. Sledovat, co se děje na scéně, to je vše, oč tu běží. Sledovat. A občas mít radost z toho, že kutálející se brambora (byla-li to tato zelenina) si našla cestu ze stolu, přes lavičku, přímo před postavu schovanou pod stolem. Vskutku cirkusový výkon!
Pozorování, analýza, hodnocení. Tak nějak to říkal snad už Zola. Pozoroval jsem, analyzoval a říkám, že se zabahněnou farmou projdu raději osobně.
Petr Christov