Scéna.cz 

Vlastně žádný blázinec ... /Ohlédnutí za Mezi ploty/

... jen zeleň, pohoda, divadlo a muzika
Tvrdá hudba, měkčí hudba, amatérské divadlo, profíci z moravských a českých scén, jídlo s masem, pokrmy bez něj, patlání barev na tělo, lepení zrní na papír, tancování v blátě, slunce v duši i na těle, déšť, klid i stres...to všechno našli návštěvníci devátého festivalu Mezi ploty v areálu bohnické psychiatrické léčebny.
Mladí, starší, staří, dětští a dětinští lidé všech délek vlasů i nehtů, různobarevných kůží a oděvů a psi. Ti všichni si přišli zarelaxovat i kapánek zastresovat (atraktivní akce na devíti scénách současně -- co si, sakra, naservírovat dřív?) do zeleného bohnického "ráje". Říká se, že do léčebny si přicházejí odpočinout zbohatlí přepracovaní podnikatelé a manažeři, kteří to na příjmu uhrají na suicidální tendence a deprese, ani se jim nedivím.

Kdo z nás je blázen?
Mezi těmi "normály" z venku se vypuštění "blázni" dokonale ztráceli. Kromě několika na první pohled podivínů jsem nebyla s to s jistotou určit žádného trvalého obyvatele bohnické léčebny. Mají tak dokonalé mimikry nebo jsou zavření? ptala jsem se s obavou, že platí to druhé a myšlenka festivalu se tím jaksi ztrácí. Podle pana Černého, šéfa Divadla Za plotem, je na akci nepoznáme, ale mezi námi prý rozhodně byli. Myšlenka integrace a smíšení takzvanců Normálů a Nenormálů (jak snadno jsou naše role zaměnitelné) tedy žije!
Fenomén psa
Během festivalu jsem si musela připisovat (jako psáč o divadlech) do pomyslných programů ke jménům herců ještě jména Alíků a Žeryků. Ať už jsem sledovala výkon Dejvického divadla venku nebo Divadla Bolka Polívky v uzavřeném hlavním sále atakdál, pokaždé v inscenaci hrál pes j.h. (jako host). Buď jen štěkotem přecházejícím v kvílení doprovázel zpěv, nebo se ozýval jako potřebný dialogu, když se na jevišti některý z herců snažil o monolog. Smekám před herci, kteří okamžitě a vtipně na psí jev reagovali, nenapomínali "němou" (fakt nechápu proč se tak psům říká) tvář. Nechali dogy, jezevčíky, fousky, voříšky i leonbergry zahrát si ten svůj štěk. Místo penzijního připojištění blázincový fond
Festival Mezi ploty je jednou z nejpříjemnějších kulturních akcí, které se v Praze (i Brně) konají. Lidi jsou na sebe hodní (snad poučeni filmem Cesta kolem mé hlavy resp. sloganem léčebny, kde se z nesmělosti léčil Ondřej Havelka: "Budeme na sebe hodní!"), nekřičí (jen na hudebních scénách, když si během produkce sdělují dojmy). Výtěžek z akce jde na zlepšení stavu bohnického ústavu -- člověk nikdy neví, jestli se mezi jeho ploty někdy sám neocitne i mimo festivalové dny. A peníze jdou z kapsy hned lépe, když máte naději, že se vám investice vrátí, ne?

P.S.
Na co se v našem zpravodajství nedostalo? Snažili jsme se pokrýt v co nejširším záběru divadelní i hudební scény, přiblížit atmosféru celého festivalu.
Mnozí návštěvníci si všimli mříží v oknech. K tomuto problému se vyjádřil Jan Křička, hlavní ošetřovatel: "Tato technická zábrana, která může u laiků evokovat pocit vězení, plní důležitou funkci z hlediska ochrany některých pacientů, jež nemají dostatek sebekontroly, trpí depresemi a podobně. Pokud bychom chtěli mříže odstranit museli bychom zaměstnat dvojnásobný počet ošetřovatelů, ale to není z finančních důvodů možné.".
Při velmi dobré organizaci zajištění bezpečnosti všech účastníků selhala informovanost o změnách a časových posunech některých účinkujících. Zdařilo se zajistit doplňkový prodej. Každý si našel trochu svého umění a to je dobře.
Příští desátý ročník? Připravuje se jeho realizace na dalších místech, k současnému Brnu a Praze by měla přibýt Plzeň a České Budějovice. V nejbližších dnech zveřejníme obrazové zpravodajství.