Scéna.cz 

Amsterdam - čistý

Holandský večer přinesl dvě krátké performance. První z nich, Čistý, byla one woman show Joyce Chamaoun. Královna dramatu, jak měla koneckonců napsáno i na tričku, si na zcela prázdné osvětlené scéně vedla celkem suverénně, její výkon s lehkostí osciloval mezi soukromou zpovědí a bavičským výstupem. Základní emocionální situace vytvářela pomocí vzpomínek na dětství a dívčích snů. Evokací idylky plné bonbónů, plyšáků, popcornu a televizního ovladače vykreslovala sentimentální obraz současné dívky, která má všeho dost a ví o tom. Tyto velice, velice banální historky prokládala zcizovanými citacemi a divadelními šlágry - monology Hamleta, Shylocka, monology z Moliera, filmovými citacemi. Hra s divákem i se slovy ale nutně začala zadrhávat. Druhá polovina představení otevřela problém identity a existence člena minoritní kultury v majoritní společnosti. Herečka proklamovala svůj asyrský původ, své kořeny v neexistujícím státě, svou odlišnost založenou pouze na mystickém spříznění s obrazy dávných světů a útržky mýtů. Její komunita byla likvidována, její rod byl vyvražďován nejen fyzicky, ale i deformující silou nenávisti. Závěr je silným osobním manifestem, vzhledem k současné situaci světa však požadavek tolerance zní o to naléhavěji.

Druhá část večera patřila pantomimě nazvané Pohlednice ze země snů. Spící dívka nás provázela svými úzkostmi, nočními můrami, osobními rituály zahánějícími strach. Ventilované emoce však byly příliš jednostranné. Graciézně zvládnutý pohyb Leely May Stokholm nedokázal místy sugerovat konkrétní situace, postrádal chvílemi napětí a rytmus.
Tam, kde jsme ztráceli kontext postavy tanečnice, pomáhalo hudební vodítko. Kontrabas Marcella Windolpha zachycoval emocionální stav tanečnice a také jej sám vytvářel. Nezanedbatelným protihráčem byl i prostor - reálné stěny, do kterých narážela, i ty, které si budovala sama v sobě, svou úzkostí, strachem, probuzením. Zaťukáš na sny a nestačíš se divit, otevřou se ti vrátka do nebezpečných krajin, odkud vyvázneš jen o fous. Dívka v závěru přesto znovu uléhá. Kruh se uzavřel, teď přichází osvobozující spánek, z něhož načerpá sílu.
Vendula Borůvková