Scéna.cz 

Bolo to príliš navymýšlané

V rámci festivalu Slovenské divadlo v Praze představilo Divadlo SNP Martin inscenaci Striptíz Tartuffe. Pod scénářem jsou podepsaní Moliére, Roman Císař a Roman Polák, ten také režíroval. S režisérem dále spolupracovali Róbert Mankovecký – hudba, scénograf Jozef Ciller a kostymní návrhářka Mária Cillerová. V inscenaci účinkovali Helena Sudická jako Paní Pernellová, Martin Horňák – Orgon, Renáta Rundová – Elmíra, Orgonova žena, Jana Oĺhová – Dorina, služka, František Výrostko – Tartuffe a další.

Autoři scénáře upravili Moliérovu předlohu a vtiskli inscenaci zvláštní ráz. Tartuffe jakoby přímo vybízel k inscenačním úpravám a střihům. Dominantní témata zneužití, falešné „panbíčkářství“ a slepou důvěřivost většinou každý zachovává, odlišnost spočívá především v přístupu k dané látce.

Tartuffe v podání Divadla SNP Martin nás přivádí do naprostého chaosu v Orgonově rodině, kdy si všichni zpívají, tančí a popíjejí. Z této úvodní scény nejvíce vynikne neúcta k paní Pernellové - matky Orgona. Její vnučka do ní strká nebo se do ní strefuje míčkem, ani dospělí k ní nemají mnoho úcty. Tato scéna je prostřižená Tartuffovou kajícností a sebemrskačstvím. Následuje milostný výpad Tartuffa vůči Elmíře a vyhoštění syna Damise. Lest Elmíry vůči Tartuffovi, kdy se Elmíra snaží otevřít oči svému manželovi. Právě tato scéna, která je inscenačně velmi vděčná, vyzněla planě a bez šťávy. Tartuffe vyhostí domácí rodinu. Ta se ocitne bez prostředků na ulici. Záchrannou ruku jí podává služka Dorina, neboť zůstala sloužit u Tartuffa a nosí rodině zbytky jídla z domu. Hra vrcholí – Orgon umírá.
Následuje scéna s andělem, který chce od Orgona slyšet jeho příběh – v tom nastává střih – Orgon se probouzí, na scénu přichází celá rodina a všichni se diví jeho počínání. Tartuffe mizí.
Roman Polák a Roman Císař zvolili snový princip, který hře vtiskuje zajímavý nádech, jelikož k přiznání snu nastane až v samotném závěru inscenace, stal se v tomto případě inscenační tvar rozvleklý a místy nudný. Režisérova koncepce, kdy vlastní příběh Tartuffa zasadil do Moliérovského období – postavy nosí příslušné paruky, kostýmy jsou rovněž dobové, trochu selhala. Celkově jí rovněž ublížila i výtvarnice Mária Cillerová, neboť došlo k výraznému setření rozdílů mezi postavami, například rozeznat Valéra - nápadníka Mariany a Damise – Orgonova syna se dalo jen s obtížemi.
Diváky nejvíce zaujala Lucia Jašková. Její Mariana dokázala náležitě trucovat a být střeštěně zamilovaná. Rovněž služka Dorina v podání Jany Oĺhové dokázala vystupovat jako řádná a dobromyslná dračice. Hlavní postava Tartuffe byl bez výrazu, prostě obyčejný bezcharakterní člověk.

Pokud název Striptíz Tartuffe má evokovat náznak svlékání se ze šlupky přetvářky, pak ono svlékání bylo zdlouhavé a vůbec dramaticky nevzrušovalo. Celé koncepci nepomohly ani vynikající písňové a hudební vstupy. Tartuffe, zůstaň raději oblečený.