Scéna.cz 

Orffova Chytračka opět na scéně ND

Na scéně Národního divadla v Praze bylo možné v neděli 26. ledna po delší době opět shlédnout představení oper Chytračka od Carla Orffa a Gianni Schicchi od Giacoma Pucciniho. Tato díla zde byla představena v rámci festivalu hudebního divadla Opera 2003 v nastudování operního souboru Divadla F.X. Šaldy Liberec.
Carl Orff si v případě Chytačky jako námět pro zhudebnění (po již dokončeném Měsíci) opětovně vybral jednu z pohádek bratří Grimmů. Ve známém příběhu Chytré horákyně kladl důraz na charakter prosté dívky, kterou si pro její moudrost vybere za manželku sám král. Libreto ještě doplnil o postavy tří pobudů (tenor, tenor, bas), kteří vtipnými komentáři odlehčují jinak poměrně dramatický děj opery. Chytračka si navzdory své interpretační obtížnosti vydobyla pevné místo na repertoáru řady světových operních scén a stala se tak skladatelovou nejhranější operou. Na naší první scéně byla naposledy uvedena v roce 1981 v režii Karla Jerneka v titulní roli s tehdy začínající sopranistkou Jiřinou Markovou. V liberecké inscenaci tuto roli vytvořila japonská pěvkyně Michiyo Keiko, jež sice zaujala kultivovaně znějícím dramaticky zabarveným sopránem, jejímu hereckému ztvárnění této postavy ale poněkud chybí potřebný temperament, který je jinak vždy této talentované umělkyni vlastní.

Krále zpíval barytonista Oldřich Kříž, který (ačkoliv působil po herecké stránce věrohodně) nemohl představu o této postavě, vzhledem k postupujícímu hlasovému úpadku, který je zapříčiněn neúměrným množstvím uměleckých úkolů, kterých se pan Kříž ve své dosavadní kariéře (byť úspěšně) zhostil, odpovídajícím způsobem naplnit. V ostatních rolích zaujali kultivovaným pěveckým projevem basista Pavel Vančura (Sedlák) a Miloslav Pelikán (Oslař). Rovněž představitelé pobudů – Jiří David, Stanislav Dušek a Petr Dolejší odvedli své role na přijatelné úrovni.
Opera byla pečlivě hudebně nastudována dirigentem Martinem Doubravským, jehož koncepci lze označit za velké pozitivum této inscenace. To samé již ale nelze říci o místy bezradné režii Jana Štycha ml., který bohužel nedokázal (ani ve spolupráci se scénografem Tomášem Zmrzlým a kostýmní výtvarnicí Kateřinou Kerndlovou) příběhu vtisknout ucelenější inscenační formu.
V programu k inscenaci se můžeme dočíst, že toto dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, mj. také do japonštiny. Bylo by opravdu zajímavé slyšet paní Keiko zpívat roli Chytračky v její mateřštině (myslím si, že by i pro některé z českých pěvců japonština jako interpretační jazyk mnohdy také nebyla marná). Rozhodně by to byl mimořádný umělecký počin, který se ale určitě na žádné z našich operních scén nikdy nepodaří zrealizovat.