Scéna.cz 

Večer plný inspirace

Příjemné byly ty chvíle strávené včera večer v podzemí žerotínského zámku. Příjemné byly ty chvíle, v nichž nám Hana Kofránková s Liborem Vackem na stříbrném talíři Jana Skácela naservírovali. Příjemné bylo, kterak Jiří „Šlupka“ Svěrák všem labužníkům mluveného slova k hostině vyhrával. Souhra všech účinkujících více než příjemná byla. I poezie s prózou či„ Šlupkou“ zhudebněnými texty Skácelovýmy příjemně se prolínala, a tu se hned četlo, hned zase přednášelo, rovněž se zpívalo i o autorovi hovořilo- krásně. Kniha v ruce příjemně se držela, aby tomuto brněnskému velikánovi vyhověno bylo-neboť „Když už někdo recituje, budiž, ale proč to proboha ti herci říkají zpaměti, ať u toho alespoň tu knihu drží!“- tak nějak pravil básník. Proměnlivost výrazu éterické Hany Kofránkové, jež si lehce s veršíky pohrávala, její pohled pln radosti, shovívavosti, nostalgie i smutku velice příjemný byl. Ostatně Libor Vacek, v próze si „lebedící“,též s postavou příjemně splynul, nejpřesvědčivěji však právě ostříhaného Jaroslava Seiferta ztvárnil. Nejpříjemnější ovšem byla ona pokora k autorovi i textu již oba recitátoři projevili. A konečně napětí v němž my diváci a posluchači neustále udržováni jsme byli, zdálo se býti příjemným.

V žádném případě se však příjemným nestal jistý neznámý narušitel, který zřejmě na pražské demonstrace směřoval, leč na špatném nástupišti vystoupil. Svým myšlenkově hutným projevem, jenž námi méně inteligentními pochopen nebyl, bohužel překazil příjemně doznívající zážitky inscenační a stal se tak zcela nepochopeným.
A co Skácel? Pokud vše viděl, usmívat se musel. A co diváci? Konečně to pravé představení pro zábavu i inspiraci shlédli. A co múzy? Zjevně s nesmírnou radostí na čelo trojici aktérů políbily. A co já? Raději končím…..