Scéna.cz 

Nekritický názor spřízněného diváka

Nemám ráda potkany. Fakt ne. Mám ráda Disk Trnava. To zas fakt jo. Říkám to hned na začátku, aby bylo jasno. Řekla bych to i uprostřed a na konci, ale není místo...
Představení Potkan alebo Nie sme žiadni kanibali, které nám Disk předložil, zůstalo na jevišti. Prostě se ke mně přes forbínu nedostalo, ikdyž jsem vzhledem k výše uvedenému moc a moc chtěla. Večer po představení jsem se se svými slovenskými kamarády sešla a jejich první otázka byla: „Na ktorom predstavení si bola? Na prvom? Ježišmarjá! Večer to bolo lepšie, ale aj tak už to bola derniéra.“ Pak jsem získala několik zákulisních informací o tom, že Potkan vznikl už před pěti lety, měl politický podtext a soubor se dokonce v tu dobu rozhodl, že dokud se nezmění politická situace, nezúčadtní se žádné soutěže. Po pěti letech začal provokovat a přihlásil Potkana, ikdyž už má novější inscenace. Nechtěli ho vzít ( pořadatelé).

Disk protestoval, že o stáří inscenace podmínky soutěže nehovoří, tak ho vzali. Pak, k velkému překvapení samotných aktérů, vyhrál. AITA/IATA ho navíc vybrala do Hronova. A my jsme tomu vesměs nerozuměli. Asi jsme ani nemohli.Škoda, že jsme si ani libozvučnou slovenčinu moc neužili, bylo špatně slyšet a herci tomu moc nepomohli. Chabě je omlouvám, že byli unavení... šest hodin cesty, zkouška a dvě představení. Tak jsem si snad odnesli aspoň trochu toho uvědomění si, že se k sobě mnohdy opravdu chováme jako kanibalové.
Dáša Brtnická,De Facto Mimo Jihlava a taky KPR Hronov