Scéna.cz 

PC - klub o problémech lektorů

Po dvou dnech strávených na PC - problémových clubech - mám problém. A to s podobou těchto setkání. (Já vím, už jsem se v Hronově zavedla jako kritik diskusních klubů, tak proč v tom konec konců nepokračovat.) Byli jsme letos opětovně varováni a odstrašováni tím, že PC bude vskutku klubem o vybraných problémech, nikoli tradičními diskusemi - analýzami zhlédnutých představení. O to větší moje zvědavost a natěšenost. Jenže (aspoň zatím) nastala klasická situace, kdy stará pravidla byla zrušena a nová nikdo nenastolil. Pokud by totiž měl být PC skutečně klubem o problémech, asi by to vyžadovalo nějakou přípravu, kdy by si lektoři PC, předpokládám že většinou již znalci na Hronově předváděných inscenací, v předstihu dokázali ony problémy formulovat a pak jimi diskusní fórum vhodně nakazit. Čekat, že se problémy zrodí během dvouhodinové diskuse, je asi příliš idealistické. Zvláště, když o diskusi v pravém slova smyslu vlastně ani nejde.

To, čeho jsme na PC zatím svědky, je diskuse mezi šestkou erudovaných lektorů, jíž početné auditorium uctivě naslouchá. Oni to ostatně hrajou docela dobře a rutinně, přesvědčivě přednášejí své monology a vášnivě diskutují - mezi sebou. A pokud se auditorium nesměle zapojí, pak vlastně diskutuje nikoli o problémech zhlédnutých představení, ale o problémech, které s konkrétním představením měli předsedající lektoři.
Možná by pomohlo, kdyby se lektoři přestali vyvolávat mezi sebou a dali větší prostor auditoriu. Možná by pomohlo, kdyby se v jejich projevech vyskytovalo méně interpretačních kanálů, sofistikace, dekódizace, komunikačních bariér, recepční estetiky apod. Protože: “Co je to morytát, pane profesore?“ Ta nesměle pípnutá otázka byla příznačná.
A prosba do řad auditoria - zkuste se proměnit z uctivého publika pánů lektorů ve skutečné aktéry PC. On je tady totiž pro vás!