zvláštní poděkování
Volný.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Návštěva v pobočce Hradčany

Eva Součková

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

Pobočka Městské knihovny na Hradčanech je nejstarší fungující v Praze. Před pár lety jí hrozilo zrušení, ale naštěstí – podpořena Prahou 1 – zůstala zachována. Paní Eva Součková, která za zdejším pultem půjčuje knížky úplně sama pět dní v týdnu (je to jedna ze dvou poboček, která má otevřeno i v pondělí), stačí ještě organizovat množství nejrůznějších akcí pro všechny věkové kategorie čtenářů.
Setkaly jsme se v knihovně v době, kdy bylo ještě zavřeno, a tak byl čas nejen na povídání, ale také na prohlížení několika alb, dokumentujících zdejší kulturní akce. A že jich za těch osm let, co zde paní Eva pracuje, byly desítky!


Pracuji v knihovně na Pohořelci už osmým rokem. Mám střední knihovnickou školu a vlastně celý život pracuju v knihovnách. Předtím jsem byla například v geografické knihovně na Přírodovědecké fakultě. A svůj koníček, spojený se zeměpisem a cestováním jsem si přinesla i sem. Naše pobočka je specializovaná, nabízí čtenářům množství průvodců a specializovaných časopisů (máme tady 17 různých časopisů). Zkrátka vše, co se týká cestování a cestovního ruchu, a lidé, kteří sem chodí z celé Prahy, zde najdou nejnovější průvodce. Středy mám vyhrazené na to, že připravuji pro lidi různé besedy, přednášky, především cestopisné. A jsou velmi oblíbené.

  • Jaká je historie této pobočky?
    Zdejší pobočka Hradčany, sídlící na Pohořelci, byla založena v roce 1905 jako první pobočka Veřejné obecní knihovny královského města Prahy. Původně byla v přízemí, na adrese Pohořelec 35 a sloužila jako čítárna. Později byla přemístěná do prvního poschodí nad lékárnou.
    Tato knihovna spadá pod Městskou knihovnu Prahy 1, obvod 1,2, a slouží dětem, mládeži i dospělým. V roce 2008 se z finančních důvodů se uvažovalo o zavření knihovny, ale pomohla dotacemi Městská část Prahy 1. Od té doby je knihovna automatizovaná a poslední dobou je navštěvovaná i čtenáři z jiných poboček. To kvůli možnosti půjčovat si i vracet na libovolných pobočkách, protože jsme jedni z mála, kdo má otevřeno v pondělí. Kratší půjčovní doba v úterý je proto, že si každé úterý vyhrazuji pro besedy pro školy Prahy 1 a 6, pro gymnasia. Taky spolupracujeme s Ježkovou konzervatoří pro nevidomé a slabozraké, děláme pro ně pořady a besedy. Navíc zde na počítači máme program pro slabozraké, tzv. ZOOM Text. Každou první středu v měsíci se dělá nová výstava (takže jich během roku je asi 11), a druhý a třetí týden ve středu se pořádají už po skončení pracovní doby různé besedy a přednášky.
  • Vy jste tady v okolí jediná knihovna, že?
    Jsme jediná knihovna na Praze 1, nejbližší je na druhém břehu Ve Školské a pak ústřední knihovna, na druhé straně na břevnově, ale ta už spadá pod Prahu 6. Sem chodí nejen lidé, kteří v okolí bydlí, ale i ti, kdo tu pracují – např. z ministerstva zahraničních věcí, z banky, z gymnázia Keplerova, ale také pracovníci Pražského Hradu. A poslední dobou tady mám přihlášeno plno nových mladých čtenářů, protože tady ve dvoře ve stejném čísle Pohořelec 25 je soukromá škola Orphenica, kde se učí keramika, kreslení a hudební vzdělávání jako hra na piano a na flétnu. Spousta maminek s dětmi tady čekají na sourozence, takže tím přibylo čtenářů, kteří si tu krátí čas. Navíc s Orphenikou i spolupracuju, děláme tady v knihovně o Vánocích koncert pro rodiče a na školního konci roku tady zase vystavují svoje výrobky, keramiku a kresby.
  • Ale to nejsou jediné akce zaměřené na děti, že?
    Spolupracuji se základní školou Malostranská - Karmelitská, děti sem chodí pravidelně na besedy se spisovatelkami, dělám pro ně divadlo, programy, ale taky třeba vyprávím, jak se mají děti chovat v knihovně. Úplně první akcí bylo, že jsem dětem přečetla pohádky o vodnících a oni měli na to téma kreslit. Šokovalo mě, že malé dítě nakreslilo vodníka pod hladinou, jak si hraje na počítači. Od té doby už jsme podobných akcí měli spoustu, děti to baví a mě také. Pro děti ale vymýšlím i další akce – jako společné zdobení perníčků a soutěž o nejkrásnější pohořelecký perníček, o Velikonocích zase soutěž o nejkrásnější kraslici.
    Ale na druhé straně máme také akce zaměřené na starší lidi. Někteří tady totiž žijí třeba padesát let i více a chodí sem pravidelně. Před 90 lety zde Alice Masaryková založila Červený kříž, jehož členy je spousta zdejších lidí, a ti se občas scházejí. Sami si tu třeba udělali přednášku, sešli se a vzpomínali na Elišku Junkovou, kterou znali osobně, nebo Alici Vrbovou, lékařku a spisovatelku, která bydlela naproti v domě a psala o Pohořelci . A kromě toho už jsem uspořádali několik společných vycházek po pamětihodnostech zdejšího okolí.
  • Témata a hosty přednášek a besed si vymýšlíte sama?
    Ze začátku jsem vybírala z různých mých známých, postupně jsme začala spolupracovat s metodičkou Městské knihovny, a pak se mi začali hlásit i sami. Přednášky jsou různě zaměřené, největší úspěch mají zeměpisné s promítáním nebo dějepisné. Letos mělo velký úspěch Grónsku, o kterém vyprávěli manželé Klempířovi, žijící 16 let v Grónsku. Dělali to pro děti z Ježkovy konzervatoře, a protože si uvědomili, že tyto děti potřebují jiné vjemy, donesli jim na ohmatání medvědí nebo tulení kůži, medvědí zub, eskymácké předměty a podobně. A byli nadšeni tím, že tyto děti měly nejen zájem a spoustu otázek, ale že toho i samy hodně věděly. Mám tady taky cestovatele Lucii Kovaříkovou a Michala Jona, kteří objeli celý svět na kole, napsali spoustu knih a mají tady přednášku pravidelně. Jsou velmi oblíbení, takže je už mám zamluvené i na příští rok. A nebo mi doporučí ještě někoho dalšího, například nedávno přijela paní z Liberecka, která tu měla nádhernou přenášku o Turecku nebo paní Nyklová (Babka Ťapka) vyprávěla o své návštěvě Nového Zélandu. Taky dělám koncerty a divadýlko pro děti. Krásná byla například akce, kdy Eva Ovečková a Dana Mašková vymyslely kostýmy na Vivaldiho Čtyři roční doby, a za zvuků hudby se tu nejprve odehrála módní přehlídka a pak tu šaty visely měsíc po stěnách jako výstava.
  • Jaká je historie těch výstav?
    Ze začátku tu byly třicet let půjčené obrazy z knihovny z Artotéky a bylo potřeba je vrátit a zaregistrovat. Já jsem si řekla, že lidi jsou na obrazy zvyklí a že bychom tu neměly nechat prázdné stěny. Paní vedoucí souhlasila, a tak započala tradice výstav, časem se na mě začali obracet fotografové i různí mladí umělci s nabídkou. Takže teď se tu během roku vystřídá 10-11 výstav, a přes prázdniny jsou tu vystavené práce dětí z Orpheniky.
  • Prozraďte, jaké akce jsou naplánovány na nejbližší dobu?
    Chtěla bych pozvat zájemce na několik zajímavých akcí. 12.října tu budeme mít zajímavou přednášku Energie české krajiny, bude to esoterická přednáška. 19.řijna v 17 hodin se tady uskuteční velice zajímavá přednáška o nových poznatcích kolem pravosti Rukopisů. První středu v měsíci zahájíme výstavu meditačních obrazů Ziny Rajnochové, která bude první středu v měsíci. Na listopad plánujeme přednášku k výročí Rožmberků od Jiřího Tomka, a cestopisnou přednášku promítáním o Izraeli. A v prosinci jistě znovu uspořádáme soutěž o nejkrásnější pohořelecký perníček. Jsme zkrátka knihovna rodinného typu, takže tady najde něco pro sebe každá generace. Musím se přiznat, že jako mladá jsem si přála dvě věci – pracovat v lékárně a mít literární salón. A obojí se mi tu tak trochu splnilo. Pracuji nad lékárnou a literární salóny si pořádám zde v knihovně.
  • 5.10.2011 19:30:00 Jana Soprová