zvláštní poděkování
Volný.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

O knížkách a divadle s Marií Valtrovou, vedoucí divadelního oddělení MKP

O knížkách a divadle s Marií Valtrovou

autor: Scena.cz   

zvětšit obrázek

Jméno Marie Valtrové je divadelním fanouškům i odborníkům dobře známé – je totiž autorkou více než desítky divadelních monografií (Kronika rodu Hrušínských, Vratislav Blažek: Hráč před Bohem a lidmi, Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Ornestinum, Divadlo s rodokmenem, Svatopluk Beneš: Být hercem, Lilian Malkina: Byla jsem Koljova bábuška atd. ). Ne všichni ale vědí, že je Marie Valtrová už několik desítek let věrná Městské knihovně v Praze.

  • Známe se už téměř třicet let, a po celou tu dobu pracujete v divadelním oddělení Městské knihovny. Prozraďte, jak dlouho tady vlastně působíte?
    V Městské knihovně jsem už od roku 1973. Měla jsem sice krátkou pauzu, když jsem se odstěhovala z Prahy a začala studovat divadelní vědu, ale pak jsem se do Městské knihovny vrátila. V divadelním oddělení tehdy nebylo volno, takže jsem znovu začínala v hudebním oddělení, a když se knihovna po rekonstrukci znovu otvírala, stala se vedoucí divadelního oddělení.
  • Byla na počátku láska ke knihám, nebo už přímo cílená snaha pracovat v oboru divadla?
    Zcela určitě to bylo cílené. Předtím jsem dělala v táborském divadle, jako dítě hrála divadlo a měla je ráda.
  • Jste známa jako autorka či spoluautorka mnohých knih o divadle, monografií, rozhovorů. Tenhle zájem byl souběžný, nebo přišel až později?
    Dá se říci, že souběžný. Ještě předtím, než jsem dokončila divadelní vědu, jsem vydala dnes již velmi „slavné“ a pro pedagogy uměleckých škol jistě poněkud sporné – sborníky Monologů 20.století. Studenti, kteří se hlásí ke zkouškám, je dodnes využívají a komise na divadelních školách ze mě asi nemají radost. Takže se jim omlouvám.
  • Městská knihovna v Praze slaví 120. výročí. Bylo divadelní oddělení od počátku její součástí?
    Městská knihovna je proti divadelnímu oddělení stařenka. Divadelní oddělení vzniklo v roce 1942, takže mu bude v příštím roce šedesát – je tedy na úrovni krásné dámy v nejlepších letech…é. Když se v listopadu 1942 divadelní oddělení otevíralo, byla to událost, které se zúčastnili známí herci jako Adina Mandlová, František Vnouček, Růžena Šlemrová a další. Na počátku tady bylo asi 1500 svazků.
  • Od té doby je jich mnohem více. Můžete říci, alespoň řádově, kolik knih tady máte a jak je získáváte?
    Dnes máme kolem 60 tisíc svazků. Není to přesné číslo - stále dokupujeme nové věci, něco se vyřazuje, protože některé hry jsou tak očtené, že je už nemůžeme půjčovat. Fond získáváme prostřednictvím akvizice, doplňujeme také tituly z mimopražských nakladatelství, příležitostné tisky o divadle a filmu nebo zájmové publikace z různých divadel.
  • Existuje možnost, že vám někdo odkáže svou knihovnu?
    Stává se to. Ale musím říct, že si vždy vyžádám seznam literatury, a když vidím, že jsou to knihy, které už tady máme zastoupeny, tak to nepřichází v úvahu. Protože sklady máme plné a jsou tam staré vzácné věci, kterých se pochopitelně nechceme zbavovat. V pozůstalostech často bývají tituly, které už z tohoto důvodu přijmout nemůžeme. Pak dochází k humorným situacím, že někdo knížky donese, položí je na regál a nechá tady.
  • Jaké máte nejstarší a nejvzácnější svazky?
    Nejstarší je Molierův Misantrop z roku 1749, pak jsou to dramata Shakespearova a Schillerova v překladu Ignáce Tháma z 80.let 18.století. Těch vzácných tisků máme samozřejmě daleko víc. V roce 2002, kdy došlo k povodním, to byla právě teatralia, která málem přišla vniveč a byla zatopena. Takže jsme je dali restaurátorům a teprve nyní se postupně vrací k životu. Já osobně považuji za nejvzácnější všechny překlady Shakespeara z 19. století, původní české hry z 19.století - od Klicpery a Tyla až po Stroupežnického. Ze 20.století hlavně avantgardu, Osvobozené divadlo, máme tady první vydání her. Podobně jako díla Karla Čapka, Františka Langra a řady dalších autorů.
  • Jak jste na tom se zahraniční literaturou?
    Většina cizojazyčných knih, encyklopedií je v chráněném fondu. Mnoho zahraničních publikací jsme obdrželi jako dar z Britské rady, jsou ve skladech a čtenáři si je mohou objednávat. Snažíme se, aby alespoň anglická literatura byla půjčovatelná.
  • Mluvili jsme zatím o knihách. Ale vy půjčujete i další věci…
    Kromě divadelních her, divadelních a filmových časopisů je to především odborná literatura česká a zahraniční. V posledních dvou letech shromažďujeme DVD, především výběr Zlatého fondu české kinematografie. U zahraničních filmů jsme omezeni autorskými právy, nakupujeme u Bonton filmu, Filmexportu a Hollywood Classic.
  • Já sama využívám ráda vaši výstřižkovou službu…
    Ano, na archiv výstřižků jsem velmi hrdá. Shromažďujeme je od poloviny 60.let minulého století a dodnes tato služba trvá. Jsou to výstřižky divadelních, filmových a televizních recenzí, rozhovorů a medailonů osobností. Když má čtenář zájem, může v jediné zásuvce najít několik různých obálek, vztahujících se k různým divadelním inscenacím v pražských i mimopražských divadlech.
  • Jak je to s katalogy s kartičkami? Současnější materiály už tam nejsou, ale čtenáři je najdou v digitální podobě.
    Katalogy byly před deseti lety uzavřeny, mělo to svůj důvod. Ale zánik jim nehrozí. V rámci revitalizace uvažujeme o tom, že tady budou počítače na prohlížení digitalizovaných materiálů a filmů. Jednotlivé lístky by měly být naskenovány a budou tedy k dispozici prostřednictvím počítačů.
  • Zmínila jste se o organizaci SIBMAS. Co to znamená?
    SIBMAS je Mezinárodní asociace divadelních knihoven a muzeí. Sdružuje pražské a mimopražské knihovny, setkáváme se dvakrát do roka (vždy někde jinde) a informujeme se vzájemně o své činnosti. SIBMAS je pro mě prstenem s drahým kamenem – jednotlivé vybroušené plošky jsou pražské knihovny -– knihovna Divadelního ústavu, knihovna DAMU, divadelní oddělení Městské knihovny v Praze, archiv Národního divadla a divadelní oddělení Národního muzea. K nim náležíí další mimopražské knihovny, např. v jednotlivých divadlech, muzeích a podobně.
  • Kromě své práce v divadelním oddělení ale ještě spolupracujete např. na pořadech v sálech Městské knihovny…
    Ano, spolupracuji s Lidovou univerzitou, která má na starosti především technické záležitosti. Já sama si vybírám témata, která navrhuji a poté uvádím v život. Poslední taková beseda, která se moc povedla, byla s Kateřinou Macháčkovou o její knize Téma Macháček. V listopadu nás čekají tři akce. Tou první bude 2.listopadu večer z dopisů přátel Václava Havla Milý Václave ...Tvůj... k j75. výročí jeho narození. 29.listopadu oslavíme 200.let výročí narození K. J. Erbena. Setkala jsem se s paní Rut Kohnovou, která připravila česko - německé vydání Kytice a krásně je navíc ilustrovala. K této akci jsem přizvala Alfreda Strejčka, který přednese Erbenovy balady. A do třetice v listopadu chystáme konferenci k 90.výročí narození režiséra Otomara Krejči. Na přípravách konference spolupracujeme s paní Dr. Sílovou z DAMU. Měli by se jí zúčastnit dramaturgové a historici, ale ve druhé polovině počítáme s tím, že budou vzpomínat herci Divadla za branou.
  • Všimla jsem si také výstav ve foyeru nebo areálu knihovny.
    Výstavy v centrální hale jsou moje libůstka, připravuji je moc ráda. V současné době je k vidění Praha Lenky Reinerové, předchozí výstava byla věnována Františku Hrubínovi. Většinou se zaměřuji na dramatiky, ale občas se stane, že zařadím někoho, k němuž tíhnu. To byl případ paní Reinerové, se kterou jsem vedla tři besedy a byly jsme si blízké. Další výstava by se měla vztahovat k výročí Otomara Krejči a již zmiňované konferenci.
  • 5.10.2011 16:20:00 Jana Soprová