zvláštní poděkování
Volný.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

S Ondřejem Zajícem a Petrem Svojtkou o nové sezóně

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

V době, kdy končí sezóna, musí být už dávno jasno, jaká bude ta příští. Už na jaře se totiž spouští předprodej a je třeba divákům nabídnout konkrétní programová lákadla. Na tom samozřejmě pracují dramaturgové (Jiří Janků a Věra Mašková) cle rok předem. Nyní je tedy dramaturgický plán kompletní a my můžeme společně s ředitelem MDP Ondřejem Zajícem a uměleckým šéfem Petrem Svojtkou nahlédnout do sezóny 2011/2012.

  • Na co se na prknech ABC a Rokoka mohou diváci těšit po prázdninách?
    PETR SVOJTKA: Mohou se těšit na osm premiér v celé sezóně, čtyři v Rokoku a čtyři v ABC. Už v září rozjíždíme natvrdo. Začínáme premiérou „projektu sezóny“, tedy největším projektem, co do rozsahu, obsazení, ale i šíři tématu, tedy adaptací románu G.G.Marqueze Sto roků samoty na scéně ABC. Ve stejném měsíci bude následovat komorní hra britského autora D.Auburna Důkaz, která je asi deset let stará. Právě tyto dvě hry zastupují dvě výrazné dramaturgické linie, které jsou pro nás důležité. Totiž linie velkého příběhu, ať už dramatického (tím byl na počátku této sezóny Král Lear), tak prozaického (zde navazuje Sto roků samoty na dlouhou řadu adaptací literárních děl na našich scénách). Důkaz zase reprezentuje linii nejsoučasnější světové dramatiky.
    ONDŘEJ ZAJÍC: Velká klasika. Právě její interpretací jsou MDP dnes originální. Kromě určitého období ve Vinohradském divadle v 90. letech nedostával divák příliš často šanci být konfrontován s největšími texty světové literatury. Ale právě v nich jsou naše kořeny. Rád bych se mýlil, ale myslím, že lidé jsou dnes poměrně spokojení a nic moc nehledají. Přesto určitě existuje skupina, která má zájem být v kontaktu se skutečně velkými a základními hodnotami a právě na ně myslíme. Na tyto diváky.
    Je symbolické, že gigantický román Sto roků samoty bude režírovat Peter Gábor, který jako svou první věc v MDP inscenoval Annu Kareninu (hraje se již pět sezon), a na ní pak navázala řada dalších adaptací literárních děl jako Na východ od ráje, Tristan a Isolda a další. Myslím si, že se divák učí těmto inscenacím přicházet na chuť a že touto linií rozbíjíme zavedené povědomí o divadle ABC. Mimochodem hned další v radě v dramaturgickém plánu bude adaptace světově známého humoristického románu Josepha Hellera Gold za všechny peníze.
    PETR SVOJTKA: Dále připravujeme adaptaci známého českého bestselleru konce 20. století - Želary od Květy Legátové, kterou bude v Rokoku zkoušet mladý talentovaný režisér Pavel Khek. Jeho práci sledujeme delší dobu, velmi se nám například líbil jeho Faust a Markétka v boleslavském divadle. Co se týče hostujících režisérů, vrací se k nám Radovan Lipus, po Máraiově dobrodružství bude tentokrát v ABC inscenovat současnou hru britské autorky Kate Atkinsonové Ostatní světy. Tento text o ženách, vztazích, osamělosti je pozoruhodný konfrontací dneška a viktoriánské Anglie.
  • Má tato sezóna nějaké jednotné téma?
    ONDŘEJ ZAJÍC: Pořád nás zajímá postavení člověka v dnešním světě, jakou hraje roli. Každou inscenací se snažíme zachytit, pojmenovat něco podstatného z reality dnešního světa. A zároveň vyprávíme silné příběhy. V této sezoně se možná na rozdíl od předešlých inspirujeme více v současnosti. Sto roků samoty – komplexní a formálně naprosto originální obraz světa - sice už je vnímán jako dávná klasika, ale je to text, který vznikl poměrně nedávno - v druhé polovině minulého století. Když román přišel k nám do Čech, četli jsme ho jako zjevení.
    Další připravované tituly jsou ještě novější - Ostatní světy, Perplex. Po celou dobu jsme fascinováni tematickou linií, která se zdá nevyčerpatelná, a to konfliktu konformního a jedinečného, zvláštního. Příkladem této linie může být i osud hlavní hrdinky hry Důkaz. Na první pohled normální děvče, které v sobě skrývá fascinující tajemství. Její neobvyklé nadání se může stát pro náš svět jak požehnáním, tak třeba i zkázou. Hodně to záleží na nás na všech. Hra provokuje k uvažování nad tím, jak s nonkonformitou kolem nás zacházet. Neschopnost nebo neochota ji přijímat může způsobit tragédii.
    PETR SVOJTKA: Tuto sezónu jsme si pojmenovali „Krajní meze“. Základní situace hrdinů všech titulů, je extrémní, mnohdy překročí hranici absurdity. Tak jak je absurdní náš svět. Ať už je to situace hlavní hrdinky v Důkazu, rozostřující se hranice reality v současné hře Perplex, s humornou nadsázkou pojaté fungování politiky v Goldovi nebo v Želarech mezní situace útěku a azylu za 2.světové války.
    ONDŘEJ ZAJÍC: Mně osobně se moc líbí slovo „perplex“, protože ve všech připravovaných hrách se objeví moment, kdy se postavy přestanou orientovat, i když původně se zdálo vše jasné. Vždy se ukáže, že věci nejsou takové, jakými se jevily na začátku, mění se naprosto neočekávaně, výrazně, a pro diváka mnohdy velmi zábavně. Navíc nabízejí souboru možnost pohrávat si s tématem a formou.
  • Ani v této sezóně nebude chybět původní český titul. Bedřich Smetana – The Greatest Hits. Můžete tento titul přiblížit?
    PETR SVOJTKA: Je to záležitost, kde se propojí naše autorská linka a linka činoherních hudebních titulů, které jsou v MDP k vidění jako Šakalí léta, Pan Kaplan má třídu rád, Saturnin. Je to divadlo na divadle. Na začátku zastihneme tvůrčí tým v přípravě ambiciózního shakespearovského titulu. V tu chvíli přiběhne ředitel, aby oznámil, že divadlo dostalo grant na projekt, a že je třeba realizovat během velmi krátké doby slibované představení ze všech Smetanových oper. Další pokračování děje je o tom, jak celý shakespearovský tým včetně šermíře, dramaturgyně a choreografky, začnou pracovat na tomto zdánlivě nesmyslném smetanovském projektu, při čemž samozřejmě dochází ke konfliktům, nedorozuměním atd. Dvě třetiny děje se pak odehrávají na generální zkoušce kusu. Je to na jedné straně svérázný pohled do zákulisí divadla a absurdit spojených s tímto prostředím, ale i náhled do díla Bedřicha Smetany, do oper, árií, duetů, sborů (o hudební nastudování, tedy cover verze se postará Ivan Hlas). Hudební zpracování ovšem nebude operní, bude jistým způsobem posunuto. Nicméně bude to živá hudební produkce, s živým orchestrem. Je to paradox, nicméně grantový systém jako takový může být i zásadním tvůrčím impulsem…
  • Tuto věc jste už prezentovali před lety na Kladně. Promění se nějak pro potřeby ABC?
    Samozřejmě. Děláme například vše pro to, abychom tam našli úkol pro pana Lipského, který nedávno oslavil 88 narozeniny. Ale i mnohé další věci budou v této verzi jinak.
  • Zmiňovali jste se o tom, že se připravuje několik větších ansámblovek. Pro stmelení souboru je to dobré, ale je zde nebezpečí, že v případě onemocnění někoho bude celá věc „stát.“ Jak se díváte na tento problém?
    ONDŘEJ ZAJÍC: Já osobně v Městských divadlech působím jako režisér a zároveň ředitel. Řeším současně věci na několika úrovních – a všechny tyto úrovně se snažím organicky propojovat. Provozní problémy jsou samozřejmě aktuální, ale považuju je za „nižší patra“. Myslím, že při plánování je především důležité dívat se na vše z té nejvyšší perspektivy: s jakými cíli jsme do MDP šli, jakou jsme měli vizi a v čem jí chceme zůstat věrní. Náš soubor je obrovský, hrajeme na dvou scénách, a samozřejmě si někdy říkáme, že by bylo provozně snazší nebýt souboroví, dělat menší inscenace a nekomplikovat si život. Ale to že všechno nejde vždy hladce, je právě důkaz, že jdeme dobře. Vznikají pochyby a někdy to i bolí. Závazek kultivovat soubor, stavět ho před nové výzvy - navzdory tomu, že se soubor rve sám se sebou - je pro nás zásadním momentem. Hierarchie je jasná. Na prvním místě musí být pocit smyslu a ostatní, i když významné aspekty se musí přizpůsobit.
    Systém, kdy je každá role alternovaná – zvláště pak ta hlavní, by úplně narušil naši filozofii. Takže, i když se tomu někdy nevyhneme, alternovat se bude minimálně. Jsme schopni případnou krizovou situaci řešit i jinak, než alternací. A naši herci – až na malé výjimky – jsou nemocní málokdy nebo se s tím velmi statečně perou. Takže divák se nemusí ničeho obávat.
  • Dojde k nějakým výrazným změnám v personálním obsazení souboru?
    PETR SVOJTKA: My to nebere tak, že by se vždy k 1.9. měl soubor nějak zásadně proměňovat. Máme herce v angažmá, stále hosty a dosti široký okruh lidí, kteří spolupracují jako hosté buď jednorázově, ale spíše ve více inscenacích. Navazování těsné spolupráce je dlouhodobější záležitost. Od této sezóny v MDP například hraje Luboše Veselý a děje se tak k obapolné spokojenosti, proto u nás v následující sezoně bude Luboš zkoušet nejméně ve dvou dalších inscenacích. V této chvíli se rýsuje užší spolupráce s Lenkou Zbrankovou, která odchází z kladenského divadla – ovšem i ta již v MDP hostovala. Obecně bych tedy řekl, že bedlivě sledujeme naše potenciální spolupracovníky, také například studenty uměleckých škol, a spolupráci s nimi navazujeme pozvolna a postupně – spíše než bychom vždy k začátku sezony vzali do angažmá iks herců.
  • 9.5.2011 23:02:00 JoMe