Scéna.cz 

Vášeň v obrazech

Na letošním Setkání/Stretnutie se v dramaturgickém plánu mimo jiné setkaly dvě inscenace, v jejichž titulu se objevují jména slavných avantgardních malířů z počátku 20. století. Po inscenaci Picassa, které přivezlo do Zlína pražské divadlo Ungelt, jsme následující den mohli zhlédnout představení brněnského HaDivadla, které se věnuje životu mexické malířky Fridy Kahlo.
Narozdíl od Picassa se však nejedná o fiktivní příběh ze života malíře. Scénář Fridy, Fridy Kahlo, který pro inscenaci vytvořil zároveň její režisér Pavel Baďura, se nechal inspirovat Fridinými deníky, korespondencí a románem o Fridě. V žádném případě však nejde ani o historický exkurz do života této slavné malířky. Inscenace není souvislou výpovědí o jejím životě, nabízí z něj jen několik obrazů. Jsou to jakési momentky z jejího života. Inscenace zachytává, zpomaluje a zastavuje pomíjivé okamžiky. Po svém poeticky interpretuje události Fridina života, které se sice seběhly v jediném okamžiku, ale ovlivnily tak fatálním způsobem následující život malířky. Jsou to Fridina studentská léta; její první přítel, s nímž nastoupí do onoho nešťastného autobusu, který havaruje a ona je těžce zraněna. Dalšími momenty jsou setkání s jejím budoucím manželem malířem Diegem Riverou, jeho zálety a finální avantýra s Fridinou sestrou, která vede k jejich rozvodu, setkání Fridy s André Bretonem a Lvem Trockým.

Jednoduchá scéna (Tomáš Kučerovský) je tvořena pouze bílými plátny různých formátů, které v podstatě tvoří kulisy. Herci pracují s kovovou nemocniční postelí, která se místy proměňuje, tu v malířské plátno, tu v loďku, na níž Frida pluje spolu s André Bretonem. Stejně jednoduché jsou také kostýmy herců. Frida (Eva Kodešová) má na sobě bílý korzet a bílou sukni. Tento kostým pak doplňuje červený šátek, který si uvazuje kolem pasu, nebo kolem ramen. Velmi podobný kostým jenom v jiných má také její sestra (Lenka Janíková), černé šaty a žlutý šátek. Muži jsou oblečeni v tmavých kalhotách a bílých košilích. Všechny postavy si na hlavu nasazují mexické slaměné klobouky, čímž navozují regionální kolorit. Strohá jednoduchost a obyčejnost kostýmů odpovídá tomu, čemu chtěli inscenátoři dostát. Nešlo o to zobrazit Fridu jako tu famózní slavnou neobyčejnou ženu, ale především upozornit na její nelehký úděl, který je však nucena řešit jako každá jiná obyčejná žena. Musí se vyrovnávat se situacemi, které v jejím životě nastávají. Rve se se svým životem s temperamentem a vůlí. Eva Kodešová Fridu podává jako vášnivou ženu, kterou nezastaví ani nemoc a vážná zranění. Zlomit ji může pouze manželova zrada. Její vášnivá láska však vždycky vítězí, zůstává věčná a všechny prohřešky Frida nakonec Diegovi (Marek Pospíchal) odpustí. Ovšem ani jedna z postav nezůstává stále jednou a tou samou. Dokonce ani Eva Kodešová nezůstává stále v titulní roli Fridy. Při havárii autobusu všichni čtyři herci (Eva Kodešová, Lenka Janíková, Marek Pospíchal, Michael Beran) vytváří dav, který nehodu komentuje. Michael Beran později podobnou davovou scénu vytváří bravurně sám, při návratu Fridy do Mexika. Lyrika se střídá s laskavým humorem, dravá vášeň s lehkostí. Výborný vtip se povedl při seznamování Fridy s Diegem. Aby vynikl fyzický rozdíl mezi drobnou Fridou a obrovitým a o mnoho let starším Diegem, tvoří Diega dva herci. Marek Pospíchal, který v následujících scénách Diega představuje sám, si jako velký pupek nese v náručí Michaela Berana.
Jednotlivé obrazy jsou propojovány a podbarvovány živou hudbou, která se line z akustické španělské kytary v rukou Jiřího Kučerovského. Příběh Fridy sděluje HaDivadlo bez patosu, něžně i vášnivě. Tedy stejným způsobem, jakým Frida svůj příběh sama žila...
Zuzana Perůtková