Scéna.cz 

Komedie prostřeleného lalůčku

Třetí den byl zahájen, pro festival v brzkých, dopoledních hodinách, takže gigantické hlediště Městského divadla Zlín bylo poloprázdné. Značná část publika, především ta z řad festivalových hostů, byla značně otupěna a ospalá, což nevytvářelo příznivou atmosféru pro rozehrání komedie amerického autora Neila Simona Výborná kachna.
Drama je v podstatě klasickou konverzační komedií postavenou na jednoduché zápletce nepovedeného večírku newyorské smetánky. Čtyři manželské páry jsou postaveny před neobvyklou situaci, v níž se na oslavu desetiletého výročí svatby nedostaví oslavující manželé, neboť on se postřelil a ona zmizela.

Režisér inscenace Zdeněk Dušek vsadil na herecký soubor, který nechal v realistickém prostředí moderního velkoměstského bytu napospas více či méně humorným dialogům. Dušek dokázal udržet herce na uzdě tak, aby z typových postav nevznikly křečovitě přehnané karikatury snobských boháčů. První polovina inscenace přesto temporytmicky zadrhává, což je jistě zapříčiněno předlohou, která předepisuje postupné přicházení nových postav, které musejí být do situace uvedeny. Některé jsou udržovány v iluzi, že se nic neděje, jiným je prozrazeno tajemství krvácejícího ušního lalůčku. Simon vytváří neuvěřitelnou síť různých výmyslů a groteskně vyfabulovaných historek, do nichž jsou chyceni ti, kteří se nemají pravdu dozvědět, ale i ti, kteří se ji pokoušejí zastřít. Lži, výmysly, pomluvy, drby, fámy, klepy a „kachny“ se zde objevují na několika úrovních. Jednak tvoří každodenní život a zábavu americké vyšší vrstvy, jež je zaměřena především na svou kariéru a společenský život, ale zároveň se stávají i aktuální potřebou pro udržení zdánlivě normální situace večírku.
Objevují se zde prostředky pro konverzační komedii typické, jako je komunikace s nahluchlým, v tomto případě s výstřelem ohluchlým Chrisem, která přináší jednosměrný rozhovor a pobaví i přes svou prvoplánovost. Dojde i k záměně postav, humor vznikající z nedorozumění, když je jedna postava považována za někoho jiného, když manželé Cooperovi pokládají psychoanalytika Ernieho za číšníka. Vtipně působí i neustálé opakovaní stejné situace, volání doktoru Dudleymu. Komedie je namíchána ze samých zaručených a mnohokrát použitých ingrediencí, které spějí k jedinému nezakrývanému cíli. Chce pobavit diváka, což se jí, zejména ve druhé polovině inscenace, daří.
Zatímco před přestávkou je děj rozsekán na jednotlivé fóry, na které ospalé publikum reaguje spíše chladně, po přestávce získává inscenace svižný rytmus, soustředěně směřuje ke svému grotesknímu vyvrcholení. Postavy se také konečně ocitají na jedné lodi, všichni už vědí, co se stalo Charliemu, úkolem je zbavit se nepříjemnosti v podobě tázající se policie. Dříve použité záměny a výmysly jsou zde dovedeny ad absurdum, střídají se za sebou jako na běžícím pásu, divák je zavalen množstvím vtipů, komických situací a neuvěřitelných výmyslů.
Také herci se v druhé půlce uvolní a postavy kreslí s větší lehkostí, než před přestávkou. Výrazná je zejména mužská část souboru, která přebírá tempo do svých rukou a předvádí pestrou paletu zbohatlých pokrytců. Luděk Randár jako smolař Lenny přichází v jeden večer nejen o své nové BMW, ale také o důstojnost, za odměnu ale znovu získává lásku své půvabné manželky (Romana Julinová). Psychoanalytik Dušana Sitka se snaží zachovávat ledový klid a vzniklou situaci neustále kontrolovat a analyzovat a zároveň stíhá i oddaně pečovat o svou bohémsky potrhlou ženu Karamelu (Milena Marcilisová). Vstup dvojice policistů proměňuje situaci, přinutí postavy k hysterickému tanci a vytváří nové dramatické napětí. Radoslav Šopík v roli policisty dokáže bez mrknutí oka přijímat nemožné teorie o tom, co se na večírku děje a ještě všechny na první pohled zřejmé nepravdy po ostatních opakuje.
Inscenace Výborná kachna je řemeslně dobře zvládnutou komedií, která po jednoduché legraci prahnoucí publikum neurazí, zároveň v něm ale nezanechá žádnou hlubokou stopu. O to se ale pravděpodobně ani nepokouší.
Klára Dvořáková