Scéna.cz 

Vykřičené střípky životů

12. ročník Festivalu Setkání/ Stretnutie 2007 nabídl divákům kromě hostů ze Slovenska také podívanou na divadelníky polské. Teatr Rozrywki Chorzów přivezl do Zlína muzikál Jacka Kaczmarskiego - Krzyk (Křik) v režii Roberta Talarczyka. Choreografie vytvořila Katarzyna Aleksander – Kmieć, scénografie se ujala Elżbieta Terlikowska.
Křik neobsahuje lineární příběh, je to souhrn tragických osudů různých lidí. Každá píseň je zároveň výpovědí jedince. Přes svoji individualitu mají tyto minipříběhy obecný dopad, ať už se jedná o ztrátu bližního ve válce, nemožnost začlenit se do systému, či naivní omámení mladého studenta komunistickou ideologií. Texty písní neskrývají metafory, nýbrž syrově pojmenovávají strastiplné události přítomné osoby. Písně byly většinou sólovou záležitostí protagonistů, některé byly doplněny sborovou choreografií tanečníků. Jeden z nejpůsobivějších momentů přišel v závěru první půli. Na plátně v zadním prospektu se objevil Munchův obraz Výkřik, docela tiše zaznívala píseň o touze vykřičet ze sebe přetlak a bezmoc ženy ztracené v systému. Její hlas byl plný chvění, a divák věděl, že je otázkou času, kdy se prolomí rozumová bariéra a žena konečně vykřičí všechen ten hnus, co má v sobě. Při vrcholu písně pak zaujal ženský sbor pózu, jaká je znázorněna na Munchově obrazu. Na scéně vznikl vyděšený, úzkostlivý dav, který křičel bez jediného hlesnutí.

Scéna je až na velký čtvercový rám prázdná. Prostor jeviště se tímto zvětší a podtrhuje atmosféru prázdnoty a vykořeněnosti. Červený rám posloužil jako dětské hřiště, vstupní brána nebo ohraničení projekcí. Dominantní barvou jednoduchých kostýmů, které místy připomínaly vězeňské mundúry, byla šedá. Ze světel pak nejvíc krvavě rudá.
Hudba byla velmi dynamická, někde s nádechem rychlé balkánské dechovky, jinde s hořkostí rockové balady. Někdo by mohl možná Křik připodobňovat ke koncertu bez známky děje, či napětí. Koncert to vskutku byl, ovšem divadelní. Během necelých dvou hodin se odehrálo množství působivých střípků lidských životů, ve kterých nebylo příliš času pro fabulaci, tím spíš však tyto střípky dokázaly zasáhnout.
Milan Cimerák