Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

ON-LINE - Detail příspěvku

Vladimír Fekar: Baví mě, že mohu stále hledat a objevovat...

autor: Scena.cz

Co vlastně dramaturgie obnáší?
To jsem se ptal už na úplném začátku na škole. Tehdy jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Doteď si tuto otázku přemílám každý rok, každou sezónu – nakolik ovlivňuji repertoár divadla, který z velké části tvoří umělecký šéf. Dramaturg je pak takovým poradním orgánem.
Už na škole mě začala zajímat praktická dramaturgie ve smyslu sepjetí dramaturga a režiséra. Najít s inscenačním týmem společný inscenační klíč. Být často na zkouškách a přebírat vnitřní zodpovědnost. Moje diplomka se věnovala čtyřem inscenačním formám Maryši. Analyzoval jsem inscenace a všímal jsem si detailů, nakolik ovlivňují celek.

Jaké to je, když jste provozem divadla donucen pracovat s jinými režiséry?
Stále to vnímám tak, že jsem v procesu učení a naslouchání. Dramaturg musí mít velkou empatii do způsobu myšlení a práce režiséra, ale ne takovou, aby se stal pouhým „yesmanem“, který by všechno schvaloval a na všechno kýval. Pochopit logiku způsobu nakládání s herci i s textem hry, tématem. Snažit se otázkami či nabídkami řešení, zpřesňovat a usměrňovat. Je to velmi odlišné. Někdy se nemusíte na práci s režisérem potkat v úplné hloubce. Zpravidla se to daří s kolegy režiséry ze školy. Dobré je, když režisér vnímá dramaturga jako spolupartnera.

Když nejste kývač – jdete po příběhu, postavách? Dá se to vůbec odlišit? Jdete po duši?
Vezmu to na konkrétních případech, třeba podle plakátů, co tu visí – třeba Poe. Byl založený na tématu, povídky byly zdrojem experimentu. Nakonec jsem musel napsat svou verzi a vložil ji do hry. Život je zatraceně krásnej, tam přišel Jožo Krasula s hotovým scénářem. Práce, která začíná od holého textu mě velmi vzrušuje. Četl jsem jiné texty Hrabala a naznačoval jsem, co by se dalo ubrat nebo naopak přidat. Hledání žánru je též velmi vzrušující. S režisérem Pavlem Šimákem, když jsme dělali scénář Červený a černý, postupovali jsme podobně jako u Poea. Donesl svou první verzi, pak jsem upřesňoval linii příběhu. Tam jsem si přišel na své. Jindy se snažíte hlídat poetiku pevného textu, herectví. Textová práce mě víc zajímá.

Spolupracoval jste také se zdejší Soukromou hereckou školou?
Dostali jsme příležitost uvádět původní texty ve studiu Mandragora. Dělali jsme tu například Hořké slzy Petry Kantové, Goldflamovu Dámskou šatnu v české premiéře coby studijní práce a také Krysy od Lenky Havlíkové. Ta práce mě bavila, protože MD neumožňuje uvádět v tak velké míře současné texty, protože si to velký sál nemůže dovolit. Současné hry jsou většinou komorní, pro málo postav a pro malý sál. Dělali jsme všelijaké věci, zvali si třeba překladatele. V práci chceme letos pokračovat – zaměříme se na současnou českou a slovenskou hru.

Jak byste tedy charakterizoval svou profesi pro někoho, kdo by chtěl dramaturgii studovat?
Musí se počítat s tím, že budete v pozadí. Není to rozhodně o slávě. Je to jakási pokorná služba člověka, který je stínem, jenž dělá divadlo. Bez stínu ale něco chybí. Stále si připadáte jako stín režiséra. Kladete si otázky za něj. Někdo může být zklamaný, že se od dramaturga nevyžaduje kreativita, ale spíš analytické myšlení. Není to ani o tom, kolik máte načteno. I když to se vám hodí třeba při přípravě programu. Pro mě je ta práce stále vzrušující, stále mě baví, protože mohu stále hledat a objevovat.

22.11.2006 18:42:00 Helena Kozlová

TIP!