zvláštní poděkování
Quantcom.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Zdeněk Julina: Jen čekáme, kdy přijde balet

  

„Už jsme zvyklí na různé experimenty, už nás nic nepřekvapí,“ přiznal člen souboru Městského divadla Zlín Zdeněk Julina, který má za sebou většinou role padouchů. V jeho podání ale většinou hodných a s velkým srdcem. Nejinak tomu je v inscenaci Tajemství Viléma Storitze, kde hraje sluhu Herrmana, či v inscenaci Mistr a Markéta, kde se stává Wolandem.. „V Perníkové chaloupce jsem zase laskavá Ježibaba,“ prozrazuje se smíchem a upřesňuje: „Svým naturelem jsem asi už odsouzený do rolí záporáků.“ Prince ale svým kolegům vůbec nezávidí. Přiznal, že jako mladší nechtěl hrát ani Romea, ale ve slavné hře na něj připadla role jiná: „V amatérském divadle na Malé scéně jsem hrál Merkucia a to je úžasná role. Pro mě to byl takový typický bohém.“

  • Jak jste na tom s bohémstvím Vy?
    Částečně jsem bohém. Po představení si rád posedím v klubu. Po pravdě řečeno, jsou některá představení, kdy to člověk musí trošku vstřebat. Rád si posedím, proberu všechno s kolegy a doma už s divadlem neotravuji.
  • Je Vám blízká postava ďábelského Wolanda z Mistra a Markéty?
    Když jsem se dozvěděl, že se bude dělat adaptace knihy Mistr a Markétka, tak jsem si zavzpomínal na dobu, kdy jsem ji četl. První, co mě napadlo – Ježíši, toto dostat na jeviště? To snad ani nejde. Nedokázal jsem si to vůbec představit. Najednou obsazení a … Dostal jsem roli Wolanda. Krásná postava, ale v něčem, co se nedá hrát. Zpočátku jsem byl vyděšený. Po přečtení textu a objasnění režisérem Gombárem jsem začal projektu věřit. A z toho, jak dnes inscenace vypadá, mám pocit, že s knižní předlohou skutečně funguje.
    Woland, tedy v podstatě Ďábel, přejímá a má absolutní moc. To je ta divadelní terapie.
  • Pro Vás také? Léčíte se na jevišti?
    Pro mě je to obrovský zážitek, je to něco takového… očistného. Spíš velký herecký zážitek. Opravdu si to užívám.
  • Co vy a absolutní moc?
    Absolutní moc…
  • Woland neuznává světlo ani stín.
    Co já a moc? To asi ne. Z toho bych měl hrůzu, ale i strach. Chvilkama určitě zajímavá myšlenka, stát se ďáblem, zahrávat si. Mohl bych něco vrátit, něco pozměnit. Woland je celkem laskavý ďábel. Umožní Mistrovi a Markétce setkání, je to v podstatě dobrák.
  • Jste také laskavý padouch i v Tajemství Wiléma Storitze.
    (Smích..)
  • Závidíte kolegům prince?
    V žádném případě. Nikdy bych je nechtěl hrát. V životě jsem nechtěl hrát Romea.
  • Když už jsme u rolí, pan de Renal (Červený a černý) je vlastně taky takový despota.
    Spíš suchar. Nejvíc mě zaujala scéna, kdy ráno po prvním hříchu paní de Renal s Juliánem pan de Renal říká: „Rozhodl jsem se investovat do pohodlí.“ Vůbec ho nezajímala jeho manželka. Takový typický magor.
  • Můžete prozradit, s jakými pocity sledujete obsazení nové hry – očekáváte je s napětím nebo je vám to jedno?
    Napětí - jak u kterých titulů, jak u kterých režisérů. To je určitá nevýhoda oblastního divadla. S tím se prostě musíme poprat. Když mám nějakou depku, tak si říkám, že ideální by bylo být rentiérem, aby mi chodili peníze na účet a že bych do divadla přišel s tím, že si chci zahrát pouze to a to Ale dokud nás to živí, tak to jinak nejde. Nemůžu si ale vůbec stěžovat. Jen bychom mohli mít víc času na premiéry. Kolikrát je to opravdu hodně nasekané.
  • Co vy a divadlo? Nelitujete někdy, že jste nešel dělat něco jiného?
    Nelituji v žádném případě. Divadlo se mi stalo koníčkem. Řadu let jsem hrál jako ochotník v souboru Malá scéna ve Zlíně. Vedl nás Antonín Navrátil, několikrát jsme vyhráli Jiráskův Hronov. To mě naladilo. Následovala roční etapa na pozici vedoucího obchodu, a pak konkurz v Českém Těšíně. Kam jsem se dostal jako elév. Přijel jsem domů, pamatuji si to dodnes – sdělil jsem to rodičům, šel jsem si lehnout a z obýváku jsem slyšel – Co z něj bude, komediant… Ježíšmarjá… Na posteli jsem si říkal, oni mě snad zabijou. A dnes? Když přijdou rodiče do divadla, tak říkají Dobrý den, nám tady hraje syn. Jsou pyšní a pár let se na mě nezlobí.
  • Co Vás teď čeká za inscenace?
    Zkoušíme Franka V. a v lednu Zkrocení zlé ženy.
  • Tady jsme na Moravě, jistě si také rádi zazpíváte…
    Určitě. Vůbec mi to nevadí. Vím jen, že nemohu zpívat sólově. Neudržím sám tóny. Sbory si zazpívám s chutí.
  • A se slivovicí?
    To spíš s vínem.
  • U slivovice je nebezpečí, že udržíte tón, ale zase ne text…
    Už jsem zvyklí na různé experimenty. Jen čekáme, kdy přijde balet…
  • Zdeněk JulinaNarozen ve Zlíně roku 1965. K divadlu se dostal přes neúspěchy ve sportu. Hrál v amatérském souboru Malá scéna ve Zlíně pod vedením Antonína Navrátila. Pod jeho vedením působil v prvém angažmá v Českém Těšíně. Poté byl nějaký čas v Západočeském divadle Cheb. V Městském divadle Zlín je od roku 1995. Od té doby jsme ho mohli vidět jako Martina Kabáta (Hrátky s čertem). Josef K., Tartuffe, Cyrano de Bergerac. V současné době hraje Wolanda – Mistr a Markétka, Pablesque – Figarova svatba (není malých rolí!!!) a Pana de Renal – Červený a černý.

    27.11.2005 13:11:00 Josef Meszáros


    AKCE ONLINE - Přehled příspěvků

    Naráz 2005

    28.11.2005 - 00:53
    Aplaus 2005

     

    Fotogalerie akce

    reklama