Scéna.cz 

Ivana Benešová: Divadlo mě znovu pohltilo…

Pracovala ve filmu, v televizi, ale Činoherní klub je jí asi souzený…

Já jsem sem nastoupila v úžasném roce 1989/90. Zažila jsem tu zakládání Občanského fóra, dnešního ex-prezidenta Václava Havla. Zažila jsem tu tehdy zajímavá setkání s herci jako Petr Čepek a další, které jsem dřív znala jen z natáčení. Pak jsem dostala nabídku do Činoheráku a ráda ji přijala.

V roce 1998 jsem z divadla odešla, protože jsem dostala lukrativní nabídku na filmování. Pak jsem s - bývalým- manželem odjela do Turecka. A když najednou všechno skončilo, prošla jsem nejrůznější velká divadla – Karlín, Stavovské, s tím jsem byla dokonce v Japonsku. Dodneška jsem tam mohla být, ale - najednou přišla nabídka: Chceš se vrátit? Srdíčko se ozvalo a já se po sedmi letech vrátila a nelituju toho. To divadlo mě znovu pohltilo - atmosféra, přátelé, kamarádi…. Něco se změnilo, někteří lidé odešli, někteří zůstali. Ale ten duch tady v tom divadle je. Ten, kdo ho nezná, nevydrží.

Co je na vaší práci nejnáročnější?
Někdy jsou masky náročné – například do nové komedie Pan Polštář malujeme Lálovi (pozn. J.Dulava) krvavé oko. A všechno kolem je krvavé… Ale o tohle nejde, jak dlouho děláte masku před představením. Nejnáročnější je, jak rychle ji dokážete předělat za jevištěm ve tmě. Je to situace, kdy musíte čekat za jevištěm a ve tmě, kdy skoro na nic nevidíte, za pár vteřin všechny ty postavy předělat. Musí se to stihnout za pár vteřin. Je to rozdíl od filmu – tam se to dá stopnout a je čas třeba dvě hodiny. Tady to musíte udělat teď. A proto jsme při zkouškách od rána do noci - buď panu režisérovi vysvětlíme, že to nejde, a nebo to stihneme.

Jak se člověk může stát maskérem?
Není to už, co to bývávalo. Kdysi televize a film jednou za dva roky přijal osm holek, které si vyučil. Dnes jsou na to soukromé školy, a každý rok z nich vyjde 20-30 lidí, a nikdo nemá práci… Ale na škole se člověk nenaučí tolik, jako jsme se my naučili od starých zkušených maskérů. A já se přiznám, že dělám profesi 32 let a stále se učím, protože pořád přicházejí nové materiály, nové postupy.

Dnes je módní profesí vizážista – dá se to porovnat s maskérem?
Maskéřina je specifická profese. My jako maskéři musíme umět všechno, udělat paruku, udělat masku – musíme zvládnout mládnutí, stárnutí. Vizážista vás udělá, abyste v tu chvíli byla krásná. Ale tyhle proměny na mladého, starého neumí. Neumí nasadit paruku, neumí ji přilepit, neumí udělat fousy…