zvláštní poděkování
Quantcom.cz

ON-LINE - Detail příspěvku

Pan Sloane v nepříliš čitelném vývoji

Bořík Procházka a Martin Hofmann

autor: archiv divadla   

Další titul z produkce Studia DVA – Návštěvu pana Sloana (v originále Entertaining Mr. Sloane) – mohlo v premiéře 15. července 2004 zhlédnout publikum v pražském Švandově divadle.
V rámci přehlídky Léto hereckých osobností nastudoval mladý režisér Patrik Hartl černou komedii Angličana Joea Ortona. V poslední době je to už druhé uvedení této hry na pražské scéně, před třemi lety s ní pod názvem Jak se bavil pan Sloane přišel Činoherní klub v režii Ladislava Smočka. Návštěva pana Sloana je Ortonova první ze tří celovečerních her. V ní mimo jiné celkem odkrytě zobrazil postavu gaye a homosexuální prvky. Dramatik, který se sám hlásil k stejnopohlavní orientaci a provokoval dosti nekonvenčním životním stylem, vzbudil ve své době značnou pozornost. Dnes nás více udivuje do krajnosti dovedený tragikomický ráz textu. Odvrácená tvář lidské povahy, krutost, ale i zvrácená citová závislost jsou tu vykresleny v těch nejsytějších barvách. Místy se předkládají až s chladnou hrubozrnností, ale vzápětí se stanou prostředkem absurdních zvratů a terčem černého humoru. Tím dramatik vždy odlehčí „své tempo toku nelítostné skutečnosti“, ale zároveň zvýrazní provázanost a pohnutky ve vzájemných vztazích. To se zřejmě snažil brát v potaz ve svém nastudování i Patrik Hartl.

Zaskočení, údiv publika střídá smích nad nečekanou replikou či situací. Zmíněné tragikomické balancování patří k tomu lepšímu z celého premiérového večera. Vše se odehrává v domácnosti Kathy, která přijme do svého bytu podnájemníka – pana Sloana. Z něj se však vyklube prospěchář, zneužívající jak Kathy, která s ním otěhotněla, tak i homosexuála Eddiho, jejího bratra, jenž se do něj zamiluje. Sloanova bezostyšnost vrcholí vraždou Kempa poté, co starý muž v podnájemníkovi poznal vraha svého bývalého nadřízeného.

Nejspektakulárnější v Panu Sloanovi je spojení napínavého dramatického příběhu s dialogy, jež vše postupně odhalují. Právě onen překvapivý vývoj postav, jejich „odhalování“ nepatří v inscenaci k nejzdařilejším. Martin Hofmann v titulní roli vzbuzuje ze začátku zvědavost. Rozehrává svou úlohu v tichém tónu a později působí stylizovaně (asi záměrně) ve snaze přesvědčit Eddieho či Kathy a zviklat je na svou stranu. V dalším dějství už si ve svém jednání počíná odvážněji, nicméně není zřetelnější Sloanova prohlubující se „oraženost“, vypočítavost, všehoschopná krutost. Hofmann pak ve svém výrazu zůstává téměř monotónní až do konce a ve zmíněné stylizaci působí trochu toporně. Budí ve mně dojem, jakoby se místy ve svém partu utápěl.
Karel Roden dal Eddiemu povětšinou jasné kontury a pevný tvar. V jeho výrazu je znát striktní zásadovost a nadutost úspěšného podnikatele, postupně prosvítá i „závislost“ na Sloanovi, kterému je ochoten podřídit téměř cokoliv. Citová závislost by však mohla být více akcentována při závěrečném Eddieho plánování „zkreslení“ vraždy svého otce. Zde už nepřemýšlí jen jako schopný a rázný manažer, ale jako člověk, který chce zachránit vraha, k němuž ho váže silná touha.
Neverbálnímu projevu Jany Krausové, ztvárňující Kathy, psychicky labilní dívku zamilovanou do Sloana, se nedá nic vytknout. Očividně hledala i věrnou cestu pro podobu řeči hrdinky, ale místy svůj „mentální posun“ zbytečně zdůrazňuje v naivně až dětsky působícím hlasovém projevu s příliš „vytaženou intonací“. Nejpozoruhodnější výkon odevzdal na scéně Švandova divadla Bořík Procházka. Starý Kemp, otec Kathy a Eddieho, v Procházkově podání představuje nemocemi poznamenaného muže, který v sobě skrývá chlapskou poctivost a přímost. Protagonista doslova „držel“ dramatickou gradaci při sporu se Sloanem a následné vraždě. Prostor na scéně s třemi kusy nábytku (stolek se šuplíky, lampička a gauč) je téměř tak obnažený, jako se obnažují postupně charaktery hrdinů a vazby mezi nimi.

Návštěva pana Sloana z produkce Studia DVA má sice své interpretační nedostatky, nicméně stojí za zhlédnutí. Už kvůli pozoruhodnému autorskému stylu Ortona, jehož tvůrčí vývoj násilně ukončila předčasná smrt.

Joe Orton Návštěva pana Sloana
Překlad Eva Marxová, režie Patrik Hartl, scéna Jaroslav Bönisch, kostýmy Lubica Melcerová, hudba David Kraus. Hrají: Martin Hofmann, Karel Roden, Jana Krausová a Bořík Procházka.
Studio DVA. Premiéra 15. 7. 2004 ve Švandově divadle v rámci přehlídky Léto hereckých osobností.

17.7.2004 22:07:00 Jan Zítka