Scéna.cz 

Filmová série „28“: když se B-film stane artovým manifestem

Do kin v červenci 2025 vstoupil film 28 YEARS LATER. K režii se po dvaceti třech letech vrátil Danny Boyle. Z původního „béčkového“ hororu z roku 2002 se během let stala temná filmová freska o lidské zranitelnosti, beznaději i naději, která dnes – zvlášť v letních měsících – působí jako nečekaná výzva k zastavení, zamyšlení a nadhledu.
Nedalo mi to a postupně jsem se vrátil k předchozím filmům: 28 DAYS LATER (2002), režie Danny Boyle, scénář Alex Garland. Druhý film – 28 WEEKS LATER (2007), režie Juan Carlos Fresnadillo, scénář Rowan Joffé, Juan Carlos Fresnadillo, Jesús Olmo a Enrique López Lavigne.

Ve všech filmech se objevuje strach, ale to je jen záminka. To podstatné se děje mezi scénami. A právě proto stojí za to celou sérii znovu objevit – jako artovou sérii převlečenou za thriller. Než se pustíme do reflexe jednotlivých dílů, pojďme si v tom udělat jasno. Proč používáme termín "série"? Na začátku byl levný film, natáčelo se digitální kamerou Canon XL1s. Nízký rozpočet (8 mil. USD), ale vysoký kulturní dopad. Boyle (režie) a Garland (scénář) chtěli vytvořit syrový horor se společenským přesahem.

Po pěti letech se objevil film 28 WEEKS LATER (2007), ale už jiný režisér a scénárista. Oba filmy měli a dosud mají společného producenta Andrewa Macdonalda, DNA Films. Okruh producentů se u každého filmu mění, ale Macdonald je vždy hlavní producent.

Jak se potkali ti, kteří to odstartovali?

Co předcházelo filmu 28 DAYS LATER (2002)? Jak vlastně vznikla spolupráce mezi producentem, režisérem a scenáristou? Uvádíme nejdůležitější profese, které se vedle hereckých výkonů podílejí na úspěchu filmu. Byli to vrstevníci? Kolegové z filmových škol? Odpověď není zcela prostá, ale začíná filmem The Beach (2000)...

Producent Andrew Macdonald byl v té době už respektovaný profesionál – spolupracoval s Dannym Boylem už na SHALLOW GRAVE (1994) nebo TRAINSPOTTING (1996), takže 28 DAYS LATER byla pokračováním jejich dlouhodobého partnerství.

Režisér Danny Boyle (1956) a kameraman Anthony Dod Mantle (1955) se poprvé potkali právě při natáčení 28 DAYS LATER. Jejich spolupráci zprostředkoval producent Macdonald, který dobře znal jak Boyleův styl, tak Mantleho průkopnickou práci s digitální kamerou. Mantle měl za sebou zkušenosti z hnutí Dogme 95 a byl už tehdy etablovanou tváří digitální indie scény. Boyle s Macdonaldem hledali někoho, kdo by vizuálně zachytil surovost a rychlost světa po pandemii. Právě tak vznikla trojice, která filmu vtiskla nejen osobitý rukopis, ale i estetiku, jež inspirovala desítky dalších postapokalyptických snímků.

Po úspěchu THE BEACH, adaptace Garlandovy vlastní knihy režírované Boylem, přinesl Alex Garland (1970) scénář k 28 Days Later. Garland byl tehdy na prahu třicítky a na filmovou scénu vstupoval s odvahou debutanta. Sám později vzpomínal, že scénář vznikal už během natáčení THE BEACH, kdy producentovi Macdonaldovi v restauraci popsal svou vizi běžících zombíků v opuštěném Londýně.

Hudba jako paměť a emoce

John Murphy (nar. cca 1965) nebyl žádným nováčkem – měl za sebou řadu projektů. Ale právě u 28 DAYS LATER poprvé složil hudbu, která se stala víc než doprovodem. Stala se kulturním fenoménem.
Jeho instrumentální skladba In the House – In a Heartbeat patří mezi nejpůsobivější momenty filmu. Zní během závěrečných dramatických scén, kdy se tichá rezignace mění v nelítostný akt přežití. Je to hudba, která nepopisuje děj – ale proniká pod kůži.
Tento hudební motiv se však neomezil jen na první film. Ve 28 WEEKS LATER (2007) zaznívá v několika nových aranžích (například jako 28 Theme nebo Leaving England) a zachovává si svou emoční tíhu. Hudební kontinuita série tak získává podobu zvukové paměti.
Fanoušci na diskusních fórech zmiňují tuto skladbu jako „jeden z nejsilnějších momentů celé série“ – a není těžké pochopit proč.

Přehled plánované série

V dalším díle se dočtete o pandemickém proroctví tvůrců filmu 28 DAYS LATER. O fikci a reálných tématech. Jak zvládnout pandemii? A dá se na něco podobného připravit? Analýza času ve všech filmech. Máme čekat a hovořit o pentalogii nebo jiném formátu?
Každé pokračování přináší jinou perspektivu a zároveň rozšiřuje filozofickou hloubku celku. Série „28“ není jen příběhem o infekci, ale o lidské reakci na ztrátu, systém, naději i smíření.

• Filmy „28“: prognóza a čas — rámcová esej o pojetí času, civilizačním výhledu a schopnosti reagovat na katastrofu.
• 28 Days Later (2002): strach jednotlivce — pohled zdola, z úrovně přeživšího, který se probouzí do opuštěného světa.
• 28 Weeks Later (2007): selhání systému — příběh o tom, jak státní moc, armáda i technologie nestačí na lidskou slabost.
• 28 Years Later (2025): inicializace a smíření se — návrat k minulosti, setkání s následky, pokus o pochopení a nový začátek.
• 28 Years Later: The Bone Temple (2026 – připravováno): do hloubky duše — duchovní a metafyzické rozšíření série, kde infekce není v těle, ale v paměti, vinu a zapomnění.
• 28 Years ????: kudy dál? — otevřená otázka, jak pokračovat v době, kdy cyklus naplnil své etapy.