Scéna.cz 

The Odyssey: Vnitřní cesta každého z nás

Dlouho očekávaná premiéra Homérovy adaptace THE ODYSSEY je za námi. Ve čtvrtek 16. července 2026 se premiéry dočkali diváci v Česku, Německu a Maďarsku. Režisér Christopher Nolan nenabízí pouze spektakulární bojové scény, ale především se vydává ke kořenům lidského svědomí, odpovědnosti a zrodu nové civilizace po skončení války. Odysseus v podání Matta Damona zaujme nejen silou a velitelskou rozvahou, ale především inteligencí, která se stává jedním z ústředních motivů filmu. Penelope (Anne Hathaway) představuje symbol domova, věrnosti a lásky. Trojici uzavírá jejich syn Telemachos (Tom Holland), dospívající mladý muž, který se musí vymanit ze stínu slavného otce a v těžkých životních zkouškách nalézt vlastní cestu.

A podobně jako u vnitřně přesvědčivých hereckých výkonů by si měl divák všímat i propojení ostatních složek – kamery, kostýmů a hudby. Hoyte van Hoytema nepoužívá kameru pouze k zachycení monumentálních scenérií nebo velkolepých bitev. Její největší síla se ukazuje v okamžicích, kdy se soustředí na zdánlivé maličkosti. Kostýmy Ellen Mirojnick nepůsobí okázale ani samoúčelně. Naopak podporují autenticitu prostředí a jednotlivých postav. Hudba Ludwiga Göranssona dodává filmu rytmus, energii a pohyb.
Slyšeli jste už příběh o koni? Ale slyšeli jste ho zevnitř?
Nolanův scénář vychází z Homérovy Odysseie, jednoho z nejvýznamnějších děl evropské literatury. Homér bývá považován za nejstaršího známého evropského básníka a jeho eposy ÍLIAS a ODYSSEIA tvoří jeden ze základních kamenů evropské kultury. Příběh ithackého krále inspiroval po staletí nejen literaturu, ale také divadlo, operu, balet i film. České publikum si může připomenout například mystérium ODYSSEUS – autorů Michaela Kocába a Michala Horáčka, uvedené v tehdejším Paláci kultury. K Homérovu eposu se opakovaně vracejí také světové baletní soubory, například Hamburg Ballet Johna Neumeiera. Filmových adaptací vznikla celá řada, mezi nejznámější patří televizní velkofilm Odysseus (1997) režiséra Andreje Končalovského.

Nolanova interpretace Homérova eposu

Režisér a scénárista Christopher Nolan však nejde cestou další ilustrace Homérova eposu. Z rozsáhlého příběhu vybírá motivy, které umožňují klást otázky překvapivě aktuální i pro dnešního diváka. V zájmu filmové zkratky a dramatičnosti některé Odysseovy zastávky spojuje, jiné zcela vypouští a další ponechává pouze v náznaku. Odysseus tak není jen bájným hrdinou, ale především člověkem nesoucím odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Trojský kůň zde nepředstavuje pouze geniální vojenskou lest, ale okamžik, kdy lidská inteligence překračuje dosavadní pravidla války i pohostinnosti. Nolan se tak neptá, jak válku vyhrát, ale jakou cenu má technická a strategická převaha, pokud současně narušuje tradice, morální řád a důvěru, na nichž civilizace stojí.

Filmový jazyk ve službách příběhu

Tato Nolanova interpretační cesta si nutně vyžádala zásahy do kontinuity Homérova eposu. Nelze mu je však vyčítat. Nejde o ilustraci antického textu, ale o svébytnou filmovou interpretaci. Christopher Nolan přitom mistrně využívá všechny výrazové prostředky současné kinematografie – kameru Hoyteho van Hoytemy, vizuální efekty i prostorový zvuk. Ani praskání dřeva Trojského koně či hukot moře však neslouží samoúčelnému efektu. Jsou prostředkem k vytvoření autenticity, která diváka vtahuje přímo do děje. Přesto stojí v centru všeho herec. Jeho tvář, mimika, pohled a emoce nesou hlavní význam filmu mnohem více než technická dokonalost jednotlivých scén.
Christopher Nolan staví scénář na třech vzájemně propojených vrstvách postav. První tvoří samotný Odysseus, Penelope a Telemachos – rodina, která navzdory dlouhému odloučení zůstává citovým středem celého příběhu. Druhou vrstvu představují postavy, které Odyssea provázejí nebo konfrontují s jeho minulostí i současností. Patří sem především věrný pastýř Eumaios, Mentor, spartský král Meneláos, Antinoos i Sinón, jehož osud se v několika významných okamžicích filmu vrací jako připomínka Odysseovy odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Třetí vrstvu tvoří bohové, bohyně a mytologické bytosti – Athéna, Poseidón, Kirké, Kalypsó nebo Teiresiás –, kteří děj neposouvají jen svými zásahy, ale také symbolickým významem jednotlivých zkoušek, jimž musí Odysseus čelit.
Tyto tři vrstvy se neustále prolínají a doplňují. Kolem nich se pohybují další postavy – obyvatelé Tróje, Odysseovi bojovníci, obyvatelé ostrovů, nápadníci na Ithace i služebnictvo, které vytvářejí živý svět příběhu. Žádná z hlavních vrstev přitom nezůstává izolovaná. Nolan střídá časové roviny i místa děje, propojuje Odysseovy vzpomínky s přítomností na Ithace a prostřednictvím Telemachovy cesty nechává minulost postupně ožívat v autentických vyprávěních těch, kteří jeho otce poznali. Divák tak nesleduje příběh z jednoho pohledu, ale postupně skládá jeho jednotlivé části do uceleného obrazu. Právě tato scenáristická konstrukce vytváří napětí a současně umožňuje pochopit motivace, důsledky i okolnosti jednotlivých událostí z různých úhlů pohledu.

Hoyte van Hoytema nepoužívá kameru pouze k zachycení monumentálních scenérií nebo velkolepých bitev. Její největší síla se ukazuje v okamžicích, kdy se soustředí na zdánlivé maličkosti. Detail ruky dotýkající se věrného psa Arga, jeho poslední zavrtění ocasem a tiché vydechnutí, los putující od mladého Antinoa k Sinónovi a po letech zpět do úst umírajícího protivníka nebo talisman připomínající Odysseovi Pénelopé a domov. Kamera se stejně citlivě vrací k drobným rituálům, například k lehkému brnknutí na tětivu luku před výstřelem, které se stává Odysseovým osobním znamením soustředění. Právě v těchto opakujících se detailech propojuje minulost se současností a jednotlivé motivy do soudržného filmového vyprávění.
Podobně sugestivní jsou scény uvnitř trojského koně, kde stísněný prostor, pronikající voda a dech bojovníků vedený úzkými trubičkami umožňují divákovi fyzicky prožít napětí celé situace. Stejnou intenzitou působí záběry hostiny u Kirké, kde detail tváří, rukou a způsobu, jakým bojovníci hltají jídlo, předznamenává jejich proměnu v prasata ještě dříve, než ji Nolan dokončí pomocí digitálních efektů. Vrcholem této citlivé práce s detailem je setkání Odyssea s Argem. Kamera nejprve v retrospektivě připomene jejich první dotek, když si Odysseus vybral opuštěné štěně, aby se po letech vrátila ke stejnému gestu u umírajícího psa. Právě v těchto okamžicích přestává být pouhým pozorovatelem. Intimitou detailu nás vede do nitra postav, umožňuje nám dívat se na svět jejich očima a společně s nimi prožívat jejich vzpomínky, rozhodování i emoce.

Kostýmy Ellen Mirojnick nepůsobí okázale ani samoúčelně. Naopak podporují autenticitu prostředí a jednotlivých postav. Řečtí bojovníci nenosí naleštěné zbroje známé z hollywoodských velkofilmů. Brnění je opotřebované, oděvy jednoduché a praktické, jako by za sebou skutečně měli desetileté obléhání Tróje. Odysseus se během filmu proměňuje nejen psychicky, ale i vizuálně. Zkušeného válečníka postupně střídá unavený poutník poznamenaný dlouhou cestou, což podtrhují proměny jeho oděvu, vousů i celkové fyziognomie.
Odlišný charakter mají kostýmy na Ithace. Penelope i Telemachos představují svět domova, řádu a důstojnosti. Jejich oděvy působí střídmě, ale vznešeně a dobře kontrastují s prostředím války a putování. Stejnou pečlivost věnovali tvůrci i mytologickým postavám. Athéna, Kirké či Kalypsó nejsou stylizovány jako pohádkové bytosti, ale jako osobnosti, jejichž vzhled podporuje jejich symbolickou roli v příběhu. Kostýmy tak nevytvářejí jen historickou kulisu, ale pomáhají charakterizovat jednotlivé postavy a prostředí, v nichž se pohybují.
Autenticitu filmu podporují také masky. Proměny hlavních postav nejsou výsledkem jednorázové stylizace, ale pečlivě budovaného vývoje během celého příběhu. Odysseus se z rozhodného vojevůdce postupně mění v unaveného poutníka poznamenaného válkou i dlouhým putováním. Stejnou péči věnovali tvůrci i ostatním postavám – od řeckých bojovníků přes obyvatele Ithaky až po mytologické bytosti. Rozsah této práce dokládá i samotný realizační tým, na jehož maskách se podílelo dvaadvacet maskérů a maskérek.

Ludwig Göransson neskládá melodie, které by si divák po odchodu z kina pobrukoval. Jeho hudba je především rytmem, energií a pohybem. Pulzuje spolu s dějem, střídá napětí, neklid i válečnou brutalitu. Místo výrazných lyrických témat pracuje s hutnou zvukovou strukturou, v níž dominují temné barvy orchestru, úderné rytmy a naléhavá gradace. Nevystupuje do popředí, ale stává se přirozenou součástí filmového vyprávění. Rytmus, dynamika i zvuková masa nesou příběh stejnou měrou jako obraz.

Herecké výkony stojí především na ústřední trojici Matta Damona (Odysseus), Anne Hathaway (Penelope) a Toma Hollanda (Telemachos). Každý z nich představuje jinou životní zkušenost i jiný pohled na stejný příběh. Matt Damon nevytváří obraz neporazitelného antického hrdiny. Jeho Odysseus je především člověkem, který nese tíhu vlastních rozhodnutí. Zkušený vojevůdce, obdivovaný pro svou inteligenci a schopnost nalézat řešení, zároveň postupně zjišťuje, že některé důsledky svých činů nelze napravit ani po návratu domů.
Anne Hathaway propůjčuje Penelope klid, důstojnost a vnitřní sílu. Není jen věrnou manželkou čekající na návrat svého muže. Stává se symbolem domova, řádu a hodnot, které válka ani čas nedokázaly zničit. Tom Holland jako Telemachos představuje dospívajícího mladého muže hledajícího vlastní identitu. Nehledá pouze otce, kterého nikdy pořádně nepoznal. Hledá také pravdu o člověku, z něhož okolí vytvořilo legendu. Právě jeho cesta umožňuje divákovi poznávat Odyssea očima těch, kteří jej znali, a postupně si poskládat obraz skutečného člověka.

Výraznou epizodní roli vytváří také Benny Safdie jako spartský král Meneláos. Při prvním setkání působí jako neústupný a přísný vládce. Postupně však odhaluje svou moudrost i úctu k hostu, když Telemachovi vyhradí čestné místo po své pravici. Ve svém vyprávění o Odysseovi nevytváří legendu ani jej nesoudí. Zachovává věrnost tomu, co sám prožil, a stává se tak prvním věrohodným svědkem, jehož prostřednictvím si Télemachos začíná skládat pravdivý obraz svého otce.
Neméně výrazný je Robert Pattinson jako Antinoos. Jeho postava prochází během příběhu pozoruhodným vývojem. Zpočátku vystupuje jako správce Ithaky a zástupce nepřítomného Odyssea, postupně však podléhá touze po moci. Stává se manipulátorem, který si vytváří síť informátorů včetně služebných Pénelopé a krok za krokem proměňuje své postavení ve snahu ovládnout celý královský dvůr. Právě tato proměna činí z Antinoa mnohem zajímavějšího protivníka než pouhého uchazeče o trůn.
Z výrazných vedlejších rolí zaujme také Samantha Morton jako Kirké. Její postava není pouze tajemnou vládkyní ostrova. Nolan ji představuje jako výjimečně inteligentní ženu schopnou pronikat do lidské psychiky a manipulovat s ní. O to zajímavější je její střet s Odysseem, v němž poprvé nachází protivníka, který dokáže její hru nejen pochopit, ale také obrátit ve svůj prospěch.
Christopher Nolan přitom nebuduje své postavy prostřednictvím dlouhých dialogů. Často spoléhá na detail tváře, pohled, mlčení nebo drobné gesto. Kamera dává hercům prostor vyjádřit emoce beze slov a právě v těchto okamžicích získává film svou největší sílu.

Mikrodetaily, které vytvářejí velký příběh

Vedle velkolepých scén však film stojí také na drobných motivech, které se v průběhu vyprávění vracejí a postupně získávají nový význam. Takovým příkladem je Odysseův pes Argos. Divák jej poprvé spatří jako opuštěné štěně, které má být utraceno. Odysseus jej zachrání a jejich první setkání se v průběhu filmu několikrát vrací v krátkých retrospektivách. Po letech odloučení Argos věrně čeká na návrat svého pána. Když se konečně znovu setkají, pes už sotva stojí na nohou. Jako by čekal jediné – až Odyssea ještě jednou uvidí. Teprve poté může zemřít. Nejde o sentimentální scénu, ale o silný obraz věrnosti, která překonává čas.
Stejně významnou postavou je Sinón v podání Elliota Page. Na první pohled jde o vedlejší postavu, postupně se však stává jedním z klíčů k pochopení celého filmu. Odysseus jej obětuje ve jménu vítězství u Tróje. V podsvětí se Sinón znovu objevuje jako připomínka minulosti, kterou nelze vymazat. A když se Odysseus po návratu na Ithaku představí jeho jménem, není to pouhý převlek. Je to připomínka dluhu, který jej provází po celou jeho cestu. Závěrečné vyrovnání s Antinoem proto nepůsobí jako obyčejná pomsta, ale jako pokus uzavřít dávno otevřenou kapitolu.
Právě v těchto okamžicích Christopher Nolan otevírá jednu z nejzajímavějších otázek celého filmu. Jsou všechny překážky, které Odysseus na své cestě podstupuje, skutečně dílem bohů? Nebo představují především jeho vlastní svědomí, které jej nutí znovu a znovu vracet se k rozhodnutím učiněným během trojské války? Film jednoznačnou odpověď nenabízí. A právě tím dává divákovi prostor hledat vlastní interpretaci.

Dobytí Tróje představuje okamžik, kdy člověk svou inteligencí překračuje dosavadní hranice poznání i moci. Trojský kůň není jen geniální vojenskou lstí, ale symbolem rozhodnutí, které navždy změní svět. Dějiny lidstva znají řadu podobných okamžiků – využití parního stroje, objevení atomové energie, vznik internetu nebo současný rozvoj umělé inteligence. Každý z těchto mezníků otevřel nové možnosti, ale zároveň přinesl otázku odpovědnosti za jejich využití. Homér i Christopher Nolan však míří mnohem dál. Nezajímá je válečný ryk ani schematické rozdělení na vítěze a poražené. Odhalují především lidské motivy, rozhodnutí a jejich důsledky prostřednictvím jedné rodiny – Odyssea, Penelope a Telemacha. Přesto nejde jen o jejich osobní příběh. Tato trojice představuje celé lidské společenství, které musí nést odpovědnost za vlastní činy. Člověk totiž opakovaně vytváří prostředky, které zásadně rozšiřují jeho možnosti. Teprve s odstupem času však zjišťuje, že stejně zásadně rozšířil i svou odpovědnost.
Nolan tuto myšlenku neuzavírá do abstraktní filozofické úvahy. Naopak ji pevně zasazuje do konkrétních lidských osudů a situací. Proto jeho The Odyssey nepůsobí jako vzdálený antický mýtus, ale jako příběh, který i po tisících letech překvapivě přesně vypovídá o současném člověku. A právě v tom spočívá síla této filmové adaptace. Odyssea se tak stává vnitřní cestou každého z nás.

★★★★★

The OdysseyUSA/ Velká Británie
Režie Christopher Nolan, předloha Homér (báseň), scénář Christopher Nolan, kamera Hoyte van Hoytema, hudba Ludwig Göransson, střih Jennifer Lame, zvuk Willie D. Burton, Craig Henighan, Kevin O'Connell, Gary Rizzo, scénografie Ruth De Jong, Andrew Palmer, Larry Dias, Gene Serdena, kostýmy Ellen Mirojnick, masky Luisa Abel, Joceline Andrews, Flóra Karítas Buenaño, Miki Caporusso, Franco Casagni, Becky Cotton, Cheryl Daniels, Ken Diaz, Denise Fischer, Corinne Foster, Michelle Garbin, Meghan Heaney, Gina Homan, Joséphine Hoy, Jamie Kelman, Guðbjörg Huldís Kristinsdóttir, Lucia Mace, Luca Mazzoccoli, Peter Nicastro, Conor O'Sullivan, Jason Hamer; produkce Emma Thomas, Christopher Nolan, casting John Papsidera.
Osoby a obsazení: Odysseus (Matt Damon); Penelope (Anne Hathaway); Telemachos (Tom Holland); Athéna (Zendaya); Helena / Klytaimnéstra (Lupita Nyong'o); Antinoos (Robert Pattinson); Kalypsó (Charlize Theron); Kirké (Samantha Morton); Eumaios (John Leguizamo); Meneláos (Jon Bernthal); Agamemnón (Benny Safdie); Eurylochos (Himesh Patel); Sinon (zatím k ověření jména postavy) (Elliot Page); Melanthó (Mia Goth); Polyphemos / Kyklóp (Bill Irwin); Mentor (Ryan Hurst); Polités (Andrew Howard) a další.

Premiéra 16. července 2026. Psáno z projekce dne 16. července 2026 v Kině Bechyně.

📘 www.cinemart.cz