Scéna.cz 

Tragikomický příběh Všiváci

Všiváci
Tragikomický příběh dvou bratrů, které rozdělila jedna žena. Možná dvě… Zatímco Miki je špičkový neurochirurg a utápí se v bludném kruhu milostných dobrodružství, Ricky se po návratu z vojenské mise v Afghánistánu potýká s dluhy. Koprodukční snímek ČT (2014). Hrají: J. Langmajer, O. Vetchý, I. Janžurová, T. Voříšková, K. Hádek, J. Mádl, A. Kerestešová, O. Malý, T. Vilhelmová, M. Taclík a další. Kamera V. Smutný. Scénář a režie R. Kašparovský. Mikuláš je sice špičkový neurochirurg a dnes a denně zachraňuje životy jiných, sám sobě ale už delší dobu nedokáže pomoct, utápí se v bludném kruhu alkoholu a milostných dobrodružství. Mikulášův horkokrevný bratr Richard je na tom ale ještě hůř.

Nedávno se vrátil z vojenské mise v Afghánistánu, vychovává dvě dcery, ale prohrává svůj boj s rostoucími dluhy i s návratem k normálnímu životu. Navíc stále víc podléhá pokušitelskému vábení svého rádoby kamaráda Oldy, který ho ponouká k radikálnímu řešení celé situace... Žánrově proměnlivý film nabízí kromě psychologického příběhu o dvou bratrech, které rozdělila jedna žena, i prvky tragikomické, válečné, akční i ryze komediální, což je doména především dvojice venkovských mladíků, frajírka Emana a prosťáčka Vency.
Herec Jiří Langmajer mluví v souvislosti se Všiváky jako o mimořádně emotivní záležitosti, při které se hned několikrát protnula jeho role s jeho životem. „Film jsem natáčel v době, kdy jsem na tom byl sám velmi zle. S odstupem času ale vidím, že pro film se nemohlo stát nic lepšího,“ říká Langmajer. A hned uvádí další příklad: „Ve filmu hraju neurochirurga, přitom nějakou dobu před natáčením jsem se sám ocitl v péči neurochirurgů. Jen díky nim dneska můžu chodit, běhat, jezdit na kole... Dokonce jsem při natáčení seděl v křesle Vládi Beneše, evropské neurochirurgické špičky. Dva roky předtím tam operovali mě! Tedy na vedlejším sále, ale i tak.“ Pro Ondřeje Vetchého bylo naopak nejsilnějším zážitkem natáčení v Afghánistánu: „Ocitl jsem se v prostředí, kam se dostane jen velmi málo lidí, a patrně jsem se nikdy předtím nemodlil tak často jako právě v Afghánistánu. Ale poznal jsem tam spoustu skvělých vojáků – mužů i žen. Po takovém zážitku se všechno zrelativizuje. Člověk se neubrání tomu, aby si neuvědomil, jak skvěle se nám tady žije a jak jsou naše všední problémy směšné a velmi často smyšlené, zbytečné, nepodstatné a neopodstatněné. A kdybychom nebyli takoví, jací bohužel jsme, tak bychom si čas na všech úrovních maximálně zpříjemňovali.“
Vysílání: 29.1., 22.15 hod., ČT1