Scéna.cz 

Vítkov

Deset století architektury: Vítkov
Pražský památník na Vítkově navrhl architekt Jan Zázvorka (1999). Režie J. Šikl. Je málo staveb, které dokáží podat tak prokazatelné historické svědectví. Obrození 19. století toužilo po mýtech národní svébytnosti. Celá země měla zálibu v pomníkové tvorbě. Nově budovaná pražská čtvrť Žižkov se stala jedním velkým odkazem české minulosti. Žižkovské ulice byly pojmenovány po husitských vojevůdcích, domy zdobily jejich idealizované portréty. Nedaleké návrší kopce Vítkov měl ozdobit mohutný pomník Jana Žižky, který by dominoval celé Praze. Ustavený spolek pro výstavbu památníku vypsal roku 1912 soutěž, které se zúčastnila téměř celá mladá kubistická generace architektů a sochařů – Janák, Gutfreund, Gočár, Plečnik, Kotěra... Poválečný vznik československého státu znovu oživil myšlenku zbudování památníku, tentokrát rozšířeného o představy československých legionářů, kteří chtěli zbudovat na Vítkově také Památník národního odboje. V roce 1923 byla vypsána nová soutěž.

Stavba byla zahájena roku 1928 podle vítězného návrhu architekta Jana Zázvorky. Železobetonový skelet byl vyplněn žulovými kvádry. Celá stavba přejímá principy kostelní architektury: hlavní a boční lodě, oltář, kůr s varhany, krypta. Vrchní část plnila úlohu slavnostního shromaždiště. Celá stavba je naplněna symboly a byla pojata jako jedna velká apoteóza boje za národní samostatnost. Prezidentský salonek je zdoben tapetou s lucemburskou orlicí, jejíž předloha pochází z hrobu Karla IV. Tapety, strop i krb jsou ve stylu art-deco. Schodiště na ochoz již nese prvky modernismu. Spodní část stavby měla plnit úlohu Panteonu pro významné představitele legionářů, v hierarchické posloupnosti nejníže bylo kolumbarium pro ukládání ostatků řadových legionářů. Na úpatí Vítkova byla postavena budova muzea, která legionářům sloužila jako vojenská expozice. Řadou peripetií prošla socha trocnovského zemana. Nakonec zvítězil návrh Bohumila Kafky, socha však byla instalována až v roce 1950. Komunisté si s dědictvím předků nějaký čas nevěděli rady, nakonec se stavba stala Národním památníkem, ve kterém měly rezonovat lidové tradice národa. V roce 1949 byly do podstavce jezdecké sochy přeneseny ostatky neznámého bojovníka od Dukly, byla také přistavěna Síň sovětské armády. Došlo tak k bizarní srážce socrealismu s étosem první republiky. Se smrtí K. Gottwalda dostal památník nový význam mauzolea. Po roce 1989 ztratil náhle všechny dosavadní významy, z Panteonu byly odstěhovány urny minulých funkcionářů a památník začal hledat nové poslání. Svým bytím klade však i otázku, proč český národ měl vždy sklony stavět monumenty, vymykající se lidským měřítkům a budovaným na věky.
Vysílání: 25.3., 10.50 hod., ČT2