Scéna.cz 

Stopy Marka Aurelia v moravské kukuřici

K momentům, které rozhodovaly o osudu našich zemí, by asi málokdo byl ochoten připočítat 17. březen v roce 180 po Kristu. A přece je to právě jeden ze dnů, možná ten první známý, které rozhodly o tom, že se naše země ocitly na té méně výhodné straně hranice.
V 70. letech 2. století po Kristu počaly germánské kmeny pobývající na Moravě a jižním Slovensku narušovat prozatím poměrně dobře fungující dlouhodobé mírové soužití s římskou říší a znepokojovaly římské provincie za Dunajem.

Římané byli nuceni zasáhnout a vytlačit je za dunajskou hranici - limes romanus. Aby se situace stabilizovala, pojal císař Markus Aurelius (*121, císařem 161 - 180) velící římským vojskům, velkolepý plán na vytvoření nové zadunajské provincie Markománie, kterou by germánská teritoria na Moravě (a jižním Slovensku) byla přivtělena k říši a Germáni by se dostali pod bezprostřední vliv antické civilizace. Asi by se tomu příliš nebyli vzpírali i přes hrdost na staré mravy. Vidina výměny placek z hrubého těsta pečených na plameni za vybrané lahůdky či jen běžnou krmi římských občanů, bydlení v polozemnicích za kamenné domy s lázněmi a šance podílet se na dalších vymoženostech římského životního stylu byly velmi svůdné.
Při pacifikaci Germánů pronikly římské legie hluboko do jejich moravského zázemí, kde zakládaly krátkodobé vojenské tábory. Nejnovější průzkumy využívající letecké fotografie jich odhalily již několik desítek. Jeden z nich dnes známý jako Hradiště Mušov se vymykal z běžného typu. Jeho rozsah a zařízení naznačují, že byl patrně budován jako trvalé centrum se záměrem, že se stane hlavním městem nové provincie. A zde přichází kdyby, které prý se nemá v historii používat - kdyby v onen osudový den 17. března roku 180 po Kristu císař Markus Aurelius nezemřel. Kdyby dotáhl tehdy svůj záměr do úspěšného konce, nemuseli jsem čekat na vkročení do Evropy ještě několik set let a mohli přináležet díky Římanům k té více kultivované části Evropy, která si svůj náskok přes nejrůznější historické peripetie udržuje dodnes.

Nestalo se tak. Jablko padlo daleko od stromu a nástupce Marka Aurelia jeho syn Commodus (císař 170- 192) netrpěl politickými ambicemi svého otce. Přestože k tomu nebyl donucen, uzavřel s Germány nevýhodný mír, zavelel k ústupu a spěšně odtáhl do Říma, kde ovšem jeho přítomnosti nebylo vůbec tak akutně zapotřebí. Moravu ponechal na pospas Germánům. Ale i tak blízké sousedství s Římany zanechalo otisky v její materiální a duchovní kultuře, které se projevily ve "flirtování" s křesťanstvím, v technologiích šperkařství a architektury, vinařství atd. Doposud si (my Češi) uvědomujeme, že Morava je prostě jiná...
Dnes na místech centrálního tábora bují v pozdním létě kukuřice, stromy se prohýbají pod úrodou švestek a obrovité trsy dobromysli připomínají svou vůní Středomoří. Nic nepoukazuje na to, že vyvýšenina nad Novomlýnskými nádržemi ukrývá základy komplexu jedinečného i ve středoevropských souvislostech - rozsáhlé ubytovny vojáků, nemocnici, dílny řemeslníků, luxusní obydlí velitelů - palác, kde se mohl zdržovat Markus Aurelius při svých výjezdech z Carnunta, lázně a mohutné opevnění.
Avšak přece jenom...V srpnu minulého roku zarazil cestující vystupující z autobusu před vchodem do nového aquaparku pod mušovským Hradištěm v Pasohlávkách římský legionář. Na dotaz, kde že se tedy nachází ono proslulé místo, nedovedl odpovědět - přes svůj kostým. Nezdálo se, že by to bylo tím, že jeho mateřštinou je latina. Nakonec se ale rozpomněl na archeologickou expozici v informačním centru nedalekého autokempu...

Výstava, která naši (moravskou) historii napojuje na klasický Řím, je dobře utajena a dopídit se jí vyžaduje takřka vědeckou erudici. Za vynaložené úsilí každopádně stojí. Na nevelké ploše moderního informačního centra, určeného jen pro letní sezónu se nachází plno "archeologických klenotů", i když jen jako kopie.
Ve vitrínách jsou instalovány přeměty z archeologických průzkumů plochy Hradiště Mušov, které jak objasňuje hned na začátku zajímavá upomínka, za první republiky finančně podpořil i prezident Masaryk. Unikátní památky na římské legionáře, řadové vojáky, velitele i vysoké hodnostáře představují bronzové součástky výstroje - pancířů, zbraní, koňských postrojů s nádherně vypracovanými bronzovými ozdobami - např. bronzová náprsní spínací destička pancíře s postavou Dioskura s koněm (ochráncem římských jezdců), pod ním nápis LEGX - označení desáté legie a v horní části jméno majitele - BRUTTIUS. Vedle hroty železných šípů a kopí, mince s vyobrazením Marka Aurelia (bronzových, stříbrných a zlatých mincí se našlo na hradišti na dvě stě kusů), kování opasků, ozdobné emailové spony ale i stanové kolíky, stavební hřebíky, fragmenty stavebních prvků - malovaných omítek a proslulá "stopa" - terakotová cihla s otiskem razidla desáté římské legie ve formě šlápoty. Luxus dokreslují olejové lampy, prsteny s polodrahokamy a gemami, přepychová keramika terra sigilata, stilety, schránky na pečetě, sklo a spousta dalších exponátů, z nichž každý je svým způsobem pozoruhodný.
Na šikmých plochách pod stropem jsou přehledné mapy, nákresy, informativní texty a fotografie, z nichž zcela srozumitelně a jasně povstává živý a poutavý obraz Římanů a jejich kontaktů s Germány na Moravě.
Kompetentní instituce se již naštěstí probouzejí a uvědomují si, jak cenný materiál v nejrůznějším ohledu zde mají k dispozici. Společným úsilím vznikl projekt na vybudování archeoparku v ústřední pozici Hradiště za pomoci evropských peněz. Výstava se tak jeví jako prolog velké akce, jejíž prvním realizovaným výstupem je nový aquapark, který se odvolává na římské lázeňství. Nedopadne-li to s uvedeným podnikem tak jako s Markománií, mohla by zanedlouho vyrůst Pražskému hradu na druhé straně republiky vážná konkurence.
(psáno z návštěvy Mušova v létě 2013)