Scéna.cz 

Daniel Hope vystoupí s FOK a Tomášem Netopilem

Houslista Daniel Hope se po letech vrací do Prahy, aby vystoupil se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod taktovkou nedávno inaugurovaného šéfdirigenta Tomáše Netopila. Ve Smetanově síni Obecního domu zahraje 8. a 9. října Houslový koncert č. 1 Maxe Brucha. Veskrze romantický večer uvede Slovanská rapsodie č. 3 Antonína Dvořáka, ve druhé polovině večera zazní Symfonie E dur Josefa Suka.

„Je pro mě potěšením přijet opět do Prahy – do města, které znám velmi dobře. S Pražskými symfoniky vystoupím poprvé, moc se na to těším. Mimochodem, první kus, který jsem v Praze hrál, byl právě Houslový koncert č. 1 Maxe Brucha. Zbožňuji ho. Je to vskutku mistrovské dílo, patří k těm nejlepším houslovým koncertům, co byly kdy napsány; obsahuje nádherné melodie i bravurní technické pasáže, je velice dramatický, a přitom vznešený, a jeho orchestrace je vynikající. Vypráví krásný příběh,“ uvedl Daniel Hope.

Daniel Hope je známou tváří na nejprestižnějších mezinárodních pódiích a hostem nejslavnějších festivalů, od newyorské Carnegie Hall po Operu v Sydney, od Aspenu či Tanglewoodu po Salcburk. Od roku 2007 je exkluzivním umělcem Deutsche Grammophon, jeho diskografie čítá přes 30 alb. Vydal čtyři knižní bestsellery, přispívá do Wall Street Journal, je také populárním rozhlasovým a televizním moderátorem a tvůrcem filmů o hudbě. Od 1. listopadu 2025 se stane uměleckým ředitelem festivalu Gstaad Menuhin. Hru na housle studoval u Yehudi Menuhina, Zachara Brona a Itzhaka Rashkovského. Hraje na vzácný nástroj „Ex-Lipiński“ Guarneri del Gesù z roku 1742.

„Sukova Symfonie E dur byla mým prvním nahrávacím počinem s Pražskými symfoniky a nyní se k ní rád vracím,“ přiznává Tomáš Netopil a pokračuje ke dramaturgii večera: „Je to opravdu nádherný romantický program. Všechny tři skladby mají romantickou linii bezstarostného plynutí. Slovanská rapsodie zrcadlí Dvořákovo šťastné období a to samé bychom mohli říci o Sukově symfonii. Suk vycházel z dvořákovské nálady, která kolem něj byla neustále přítomná a kterou přetvořil ve svůj vlastní kompoziční jazyk.“

Symfonie E dur, dokončená roku 1899, je jedinou symfonií Josefa Suka v tradičním čtyřvětém pojetí. Suk později opustil klasické symfonické formy ve prospěch subjektivnějších děl, jako je Asrael nebo Pohádka léta, avšak Symfonie E dur již vykazuje základní znaky jeho osobitého stylu: lyrismus, hlubokou emocionalitu a smysl pro hudební architekturu.

Slovo dramaturga Martina Rudovského
Když se pomyslně otočíme do minulosti, stáli Pražští symfonikové trpělivě po boku Tomáše Netopila v dobách jeho dirigentských začátků koncertních i nahrávacích. A je to právě Sukova Symfonie E dur, která tyto kořeny připomíná; totiž v roce 2008 vznikl první společný nahrávací projekt, k němuž se tehdy psalo: toto neprávem zanedbávané dílo rozkvétá pod taktovkou mladé české naděje, Tomáše Netopila, žáka Jiřího Bělohlávka. Tomáš Netopil mezitím světem vyzrál, ale láska k Sukově hudbě zůstává. Nově se pak přidává další světoběžník, fenomenální houslista Daniel Hope.