zvláštní poděkování
Volný.cz

Čekání na Schrödingera

Waiting for Schrödinger (Timothy and the Things)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Do sekce Dance NEWs, která představuje mladé tanečníky, choreografy a projekty, umělce experimentující s možnostmi těla jako nástroje, byl na letošním jubilejním třicátém festivalu Tanec Praha zařazen 5. června projekt maďarského souboru Timothy and the Things Waiting for Schrödinger v choreografii Lászlo Fulopa.
Lászlo Fulop poté co absolvoval Budapešťskou akademii současného tance v roce 2010 začal s vlastní tvorbou. Spolupracoval s řadou choreografů a založil svůj soubor Timothy and the Things. Mezinárodní renomé si získal na platformě mladých evropských choreografů Aerowawas s duetem Tvoje máma je za dveřmi, který mohli vidět diváci na loňském Tanci Praha a opět v tomto roce v plzeňské Moving Station.

Tentokrát přichází Fulop s představením, jež má v titulu jméno významného vědce, laureáta Nobelovy ceny za fyziku Schrödingera. Mohlo by se zdát, že současný tanec rozšiřuje své zájmové obzory z psychosociálních oblastí až k vědě. Na rozdíl od Báry Látalové, která si pro svoji skladbu popularizující fyziku vypůjčila známou Einsteinovu rovnici E – mc2 se ale z maďarské skladby o fyzice nic nedozvíme. Má s ní snad společné jen to, že jí lze popisovat ve fyzikálních kategoriích energie, případně chaosu.
Choreograf pracuje s energií šesti performerů, z nichž každý ji vyjevuje po svém a projevuje se zcela osobitě. Představení se skládá z kratších nesourodých úseků bez logické návaznosti, jejichž jediným pojítkem jsou právě jen interpreti, je skrumáží jakoby náhodně posbíraných okamžiků. Jedna absurdní situace střídá druhou a společně vytváří mozaiku bizarností, zpočátku vážnou, záhy přecházející do grotesky. Skupinová terapie, projevy šílenců, test manipulátorství ale také nevídaná cirkusová klauniáda s hrou na trubku prostřednictvím tlaku na různé části těla. Na jedné straně individualistický chaos, na druhé pokusy o navázání kontaktů, zapojení do společenství, generující nepředvídatelné struktury, které zároveň existují a neexistují. Přetlak emocí se uvolňuje pohybem i zvukem - „hudebním doprovrodem“ - slovy, výkřiky a skřeky, podupáváním.
Do hry je vtažen také tajemný prostor v zákulisí, plný dýmu a oslnivého světla, do něhož vedou otevřené dveře z jeviště a v němž se objevují a mizí postavy tanečníků. Celý koncept je vskutku vzdálen tomu, co si kdo představuje o „tanečně divadelní estetice“ i současného tance, je daleko více svědectvím nespoutanosti a živelnosti a potřebou se o tuto energii podělit a předat ji.

18.6.2018 17:06:56 Helena Kozlová | rubrika - Recenze

Časopis 29 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Dobrý konec všechno spraví

Články v rubrice - Recenze

Labutě s vášněmi

Marianela Núñez (Odetta)

Vyvrcholením letošní sezóny přenosů baletních představení do kin z londýnského Royal Opera House byla světová ...celý článek



Časopis 29 - sekce

HUDBA

Ricky Martin dorazí poprvé do Prahy

Ricky Martin

La Copa de la Vida nebo Livin La Vida Loca, kdo by neznal tyto legendární hity, které bořily hitparády po celé celý článek

další články...

LITERATURA/ UMĚNÍ

Po stopách "Zuřivého reportéra"

Po stopách "Zuřivého reportéra"
Výprava zákoutími staré Prahy v zakletí času za žurnalistou a spisovatelem celý článek

další články...