Scéna.cz 

Kocánův Mefistofeles má obrovské charizma

Vasileva zpívá roli Markétky skvěle! Úžasný byl Sbor státní opery! A opravdu šokující scéna ve 3. dějství!!! Těmito superlativy bych charakterizovala včerejší premiéru opery Arriga Boita MEFISTOFELES.
Arrigo Boito (1842-1918) napsal svou jedinou dokončenou operu v pouhých 26 letech. Celý život se ve své literární tvorbě zabýval konfliktem dobra a zla. Nejkomplexnější obraz tohoto věčného sváru spatřoval v monumentálním veršovaném dramatu J. W. Goetha Faust. A tak se rozhodl obrodit italskou operu. K tomuto úkolu má vynikajícího libretistu – sám sebe. Rozhodl se využít oba díly Goethova Fausta a vyšel z vlastního překladu německého originálu, z velké části zachoval znění Goethových veršů. Původně chtěl zhudebnit první díl originálu jako operu Margherita a druhý díl jako další samostatnou operu Elena (tedy trojská Helena). Pro roli Markétky a Heleny, které zosobňovaly Boitovu „věčnou ženu“, požadoval jednu a tutéž zpěvačku – což bohužel operní domy nedodržují. Představení trvá úctyhodné 3 a půl hodiny – rozsahem se blíží tedy k Wagnerovským operám.

Listy New York Times 16. prosince 1883napsaly: „ Romantická krása této opery a její mystický opar spolu s příležitostmi, jež skýtá účinkujícím umělcům k předvedení elegantních a vášní prodchnutých dramatických akcí i procítěných pěveckých výkonů, to vše dohromady z díla činí jednu z nejzávažnějších a nejpevnějších, avšak zároveň i nejpřitažlivějších položek italského repertoáru…“
Přestože není opera často uváděna, nám nezbývá než souhlasit.

Opera se skládá z Prologu - Na Nebi, čtyřech dějství a Epilogu – Faustova smrt. V Prologu Mefistofeles uzavírá sázku s Bohem o Faustovu duši. V prvním dějství starý učenec Faust podepisuje smlouvu a promění se v mladého elegantního muže, pokud řekne prchavému okamžiku: „Zastav se, jsi krásný!“, pak jeho duše propadne peklu. Ve druhém dějství se potkává s Markétkou, nevinnou a prostou dívkou. Dá jí lektvar, aby mohla uspat svoji matku a oni mohli prožít hodinu lásky. O noci sabatu je Mefistofeles oslavován čarodějnicemi a čaroději jako jejich vládce. Faust se účastní veselí, když tu zahlédne přízrak Markétky v řetězech a s krvavou rýhou na hrdle. Markétka je ve vězení, blouzní, nechápe, co se stalo: prý utopila své dítě a otrávila svou matku. Faust si je vědom, že dívku svedl a opustil a chce ji zachránit. Ona však odmítá nadále žít s duší obtěžkanou smrtelným hříchem. Prosí Boha o odpuštění, zříká se Fausta, umírá a je spasena. Ve čtvrtém dějství odnese Mefistofeles Fausta do starého Řecka, aby prožil lásku nejkrásnější ženy všech dob, trójské Heleny. V Epilogu je Faust opět starcem. Zažil lásku pozemské nevinné dívky i bohyně, ale té první přinesl jen utrpení a smrt a ta druhá byla jen bláhovým snem. Nebeské zástupy pozdravují Boha a Faust teprve ve chvíli splynutí s Bohem konečně prožívá onen okamžik nejvyššího štěstí a pronáší slova: „Zastav se, jsi krásný“ a tím se vymaní z moci pekla. Mefistofeles se s posledním hvízdotem nadobro propadá do pekel.
„Chci nicotu a úplný zmar všeho stvořeného.
Mým prostředím, prostředím pro můj život,
je to, čemu se říká hřích, smrt a zlo!“

Státní opera dlouho tajila obsazení první a druhé premiéry, kterého ze tří Mefistofelů budeme moci vidět a slyšet, odtajnila až v pondělí odpoledne. A vybrala toho nejcharizmatičtějšího! Slovenský basista Štefan Kocán (1972), který mimo jiné od roku 2009 působí pravidelně v Metropolitní opeře v New Yorku, se svěřil, že dlouho toužil zazpívat si roli Mefistofela - jednu z nejrozsáhlejších a nejmnohotvárnějších rolí pro bas. A přání se splnilo v podobě nabídky z Prahy. My jsme zase rádi, že ho můžeme vidět a hlavně slyšet naživo na jevišti - a nejen na plátně při HDlive MET přenosech. Pan Kocán umí nejen zpívat, on je i dokonalý herec – alespoň tedy pro ďábelské role! Měla jsem možnost ho sledovat z osmé řady, takže i gestikulaci a pohyby… Nikdo jiný neodpovídá tak dokonale naší vžité stereotypní představě Mefistofela než on.
V sobotu (24. ledna 2015) jdu na druhou premiéru a jsem hrozně zvědavá!!! Může být jeho o generaci starší kolega Peter Mikuláš (1954), který taktéž zpíval i v MET-ce v New Yorku, ještě lepší? Zpívá tuto roli už od roku 2009 v Bratislavě, pro pana Kocána to byla jeho životní premiéra. A co náš basista Jiří Sulženko (1958)? Proč vůbec je nutné trojí obsazení? Jen mi tak hlavou běží tyto myšlenky…

Roli Markétky sebejistě zazpívala sopranistka česko-bulharského původu Christina Vasileva – do Prahy se vrací po třech letech, které strávila hostováním v Německu v Theater Freiburg. Role Markétky v Boitově opeře není tak rozsáhlá, objevuje se jen ve druhém a třetím dějství. Ovšem třetí dějství stojí za to!!! Začíná tím, jak blouznící Markétka bloudí po pitevně a odkrývá stoly pokryté těly nahých mrtvých miminek, hledá své dítě…
„Minulé noci mé děťátko na dno moře hodili,
Teď, abych se z toho zbláznila,
Říkají, že já jsem je utopila.
Vzduch je chladný, vězení ponuré
A má smutná duše jako lesní vrabec
Letí, letí, letí pryč.
Ach! Smilování se mnou!
Ve strnulé dřímotě má matka spí,
A na dovršení té hrůzy říkají,
Že já ji otrávila.
Vzduch je chladný, vězení ponuré…
Ach smilování se mnou!“

Ani nedutáme, jak nás mrazí v zádech! Christina zpívá nádherným silným sopránem, výkonem zastíní rumunského tenoristu v roli Fausta Daniela Magdala. Když padne opona, Christina se musí přijít třikrát před oponu poklonit, neb bouřlivě aplaudující publikum si to žádá. A já se přiznávám, že ač roli Heleny trojské zpívala Eva Urbanová, kvůli které jsem „prostě musela vidět první premiéru“, tak je mi po zhlédnutí 3. dějství najednou líto, že tvůrci neuposlechli Boitova přání a nedali obě role Christině Vasilevě, aby zosobnila „věčnou ženu“. Opravdu škoda!

Maestro Marco Guidarini si k takovým světovým metám jako Metropolitní opera v New Yorku (debut 2002), italská La Scala (2009), vloni moskevský Balšoj Teatr (2014) – přidal letos Prahu! Z jeho četných vyznamenání uveďme titul Cavaliere della Repubblica italiana (2006) a titul rytíře francouzského Řádu umění a literatury (2008).

Protože mě překvapila velikost a důležitost sborové části opery a byla jsem uchvácena vynikajícím výkonem Sboru Státní opery, zeptala jsem se po premiéře právě tohoto sympatického Itala:

Maestro, víte o nějaké jiné opeře – kromě Verdiho oper, kde by sboru byl dán takový prostor? Protože mě nikdo jiný než Verdi nenapadá – ale já pochopitelně nemám takový přehled v operách jako vy… O vás je známo, že Váš repertoár zahrnuje přes sedmdesát operních titulů.
Máte úplnou pravdu, když se nad tím zamýšlím, dá se to v této rovině srovnat pouze s Verdiho NABUCCEM.

A víte, kolik lidí čítá Sbor Státní opery? Působí to totiž dojmem, jakoby na jevišti zpívalo a pohybovalo se na dvě stě lidí – a tolik Sbor Státní opery nemá… mají snad posilu?
To ne, na jevišti je opravdu jen kolem 82-84 sboristů – ale jejich výkon je opravdu vynikající! Velmi dobře se mi s nimi pracovalo i během zkoušek, jsou to profesionálové – a ten jejich zvuk je masivní a prostě dokonalý!

Ještě poslední otázku – chápete, proč se ve světě více hraje Gounodova opera Faust a Boitův Mefistofeles se hraje méně?
Boitův Mefistofeles je komplexnější, vychází z obou dílů Goetha, je obsáhlejší. Asi je to i délkou opery, která se blíží časovým rozsahem Wagnerovským operám, to a hloubka intelektuálního nasazení - to je i pro vyspělé publikum obtížněji vstřebatelné. A pak je to právě náročnost na obsazení a právě to, že potřebujete velký a kvalitní sbor a také poměrně velký dětský sbor.

Děkuji vám za doplňující odpovědi a gratuluji k dnešnímu výkonu!

Premiéra 22. ledna 2015 Státní opera Praha.
Arrigo Boito: Mefistofeles. Dirigent: Marco Guidarini. Režie: Ivan Krejčí. Faust – Daniel Magdal. Marguerite – Christina Vasileva. Mefistofeles – Štefan Kocán. Marta – Jana Sýkorová. Helena – Eva Urbanová. Nereo / Wagner – Martin Šrejma. Pantalis – Sylva Čmugrová. Sbor Státní opery - sbormistr: Martin Buchta, Adolf Melichar. Chlapecký sbor Pueri gaudentes - sbormistryně Zdena Součková. Orchestr Státní opery. Scéna: Milan David. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Světelný design: Daniel Tesař. Pohybová spolupráce: Igor Vejsada. Dramaturgie: Jitka Slavíková.