Scéna.cz 

Petr Pan - naplňujme své dětské sny

Člověk by si měl uchovat některé vlastnosti z dětství - měl by si umět hrát a měl by své dětské sny naplňovat - říká v jedno rozhovoru francouzská tanečnice a choreografka Bérangere Andreo a sama se těmito slovy i řídí.

V dětství byl její oblíbeným hrdinou Petr Pan z příběhu skotského spisovatele Jamese Matthewa Barriho, a tak si splnila svůj dětský sen a přenesla jeho dobrodružství do "reality" ve stejnojmenném baletu, jehož je libretistkou, režisérkou, choreografkou i scénografkou. A který nastudovala se Souborem Taneční konzervatoře hlavního města Prahy Bohemia Balet.

Bérangere Andreo má ke světu dětské fantazie stále blízko, o čemž nás přesvědčí hned opona se siluetou Petra Pana přicházejícího z hvězdné říše. Hvězdná obloha a fotografie galaxií a astronomických úkazů - erupcí na slunci nebo sluneční korony - jsou krásnou "aktualizací" jevištní výpravy.

Na jejich pozadí se odehrávají dobrodružství dětí odlákaných z útulného pokojíčku sny o jejich oblíbeném hrdinovi Petru Panovi. Děti se na své cestě světem a kosmem dostávají na různá místa, upadají do nebezpečných situací, ale ze všech vždy vyváznou zásahem Petra Pana. Petr Pan chlapec, který nechtěl být dospělý, ač velký kouzelník, který si rychle poradí s každým protivníkem, má přece jen velké starosti. Ty ovšem nepochází od jeho nepřátel ale naopak od velké příchylnosti, kterou mu prokazují "ženské" postavy - dívenka Wendy, s kterou uzavře velmi láskyplný vztah a Víla Zvoněnka, která si na něj rovněž činí nároky. Zatímco peripetie soubojů a střetů jsou zdrojem napětí, vnáší jeho rozpolcenost mezi obě "ženy" a jejich vzájemná nevraživost humorné momenty.

Choreografie dětský projev nesvazuje, využívá jeho spontaneity a energie, nechává děti dělat i akrobatiku, ale tam, kde to děj vyžaduje, uvaluje na ně úspěšně disciplinovanost klasického tance. Oba Petrové Panové - ten skutečně přítomný Kristián Pokorný) i ten vysněný (Lukáš Juraš)- tančí s Wendy pas de deux hodné velkého baletu.

Ve všech rolích a podobách je celý sbor menších i větších žáků Taneční konzervatoře- zvědavé děti, parta rozjívených uličníků, piráti, Indiáni, sirény - autentický ve výrazu. Všichni interpreti plní své úkoly se zaujetím a nadšením, všichni si prostě "hrají". Svou vitalitou, pohybovou "šikovností" a hereckými schopnostmi exceluje jako Petr Pan drobný chlapec Kristián Pokorný, dobře ho doplňuje Sára Halušková jako Wendy, Martina Vlachová jako Víla Zvoněnka i ostatní.

Šarmantní Francouzska to prostě s dětmi - i s dospělými - umí. Představení je hravé, poetické, ale i "akční" , jiskří barvami (kostýmy Renata Nováková), má "kosmickou" hudbu, která se dobře poslouchá a je skvěle provázána s choreografií (James Newton Howard) a splňuje jedno z nejdůležitějších kriterií pro úspěch u dětského diváka - má přiměřenou délku. (Možná by s ohledem na děti prospělo večeru vynechat úvodní klasické Variace).

V Petru Panovi zde vyrostl vážný konkurent doposud nejúspěšnějšímu dětskému baletu Louskáčkovi. Je to jen dobře, protože opravdu dobrých dětských představení je u nás pomálu.