zvláštní poděkování
Volný.cz

Viktória Matušovová: Tady jsme taková velká rodina a je to znát…

Viktória Matušovová coby Glória (Horečka sobotní noci)

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Je štěstí pro každé divadlo, když se před jeho branami objeví herečka, zpěvačka a multiinstrumentalistka. Viktória Matušovová se přihlásila do konkurzu Městského divadla v Brně v roce 2013. Uspěla a dva roky hostovala. Nyní se už pět let objevuje v inscenacích Děsnej pátek, Chaplin, Flashdance, Bítls a dalších. Z posledních rolí uveďme její éterickou postavu Glorii v muzikálu Horečka sobotní noci. V rozhovoru prozradila, že nejraději jezdí jako divačka objevovat muzikálovou scénu do Vídně nebo přímo ke zdroji, do Londýna. Odmalička nejen zpívá, ale hraje na nejrůznější nástroje: klavír, violu, kytaru, flétnu, brumly… V jedné roli v muzikálu Bítls za celé představení nepromluví, a tak jsem měl obavy, aby se zrovna do té role nevžila při našem povídání. Posuďte sami, zda se má předtucha naplnila…

  • Cestou vlakem jsem přemýšlel, jak Vás mám oslovovat, Vaše excelence?
    (Smích) Proč?
  • Narážím na Vaši roli Anglické královny v muzikálu Bítls…
    Tam nepromluvím jediné slovo za celou inscenaci. Na konci si zazpívám sólovou píseň Don’t let me down a vlastně můžu domů.
  • Někdy je dobré mlčeti, ale co to znamená pro herečku a výbornou zpěvačku?
    Zpívám tam tzv. off stage s ostatními kolegy, takže se nazpívám mnohem víc, než se zdá. Ale za tu roli jsem vděčná, baví mě.
  • Zmínili jsme Bítls, to jsou šedesátky. Hrajete také postavu Glorie v Horečce sobotní noci, tedy sedmdesátá léta. Jak jste na tom s diskotékou?
    Moc k tomu neinklinuji. V dobách dospívání jsem je navštěvovala, teď už ne. Poslouchala jsem Stinga, Whitney Houston nebo Mariah Carey. V podstatě jsem vyrůstala na jiné hudbě než mí vrstevníci.
  • Odkud vlastně pocházíte?
    Narodila jsem se v Krupině, vyrůstala jsem v Banskej Štiavnici, momentálne moje rodina žije v Hontianskych Nemciach. A třeba v Dolnom Badíně (všechny města jsou z regionu Banská Bystrica – pozn. red.) odkud pochází můj dědeček jsem měla kamarády metalisty. Zjistili, že tam jezdím na prázdniny, tak mě hned angažovali jako zpěvačku do kapely „Búchaj kredenc“ a to mi bylo teprve dvanáct.
  • Divím se, že jste se uchránila piercingu a podobných projevů?
    Možná jsem už tušila, že bych chtěla být herečkou a něčeho takového se těžko zbavujete. Od čtrnácti let jsem si ale troufla mít „jen“ červené vlasy…
  • Zaujalo mě, na kolik hudebních nástrojů vlastně hrajete, napočítal jsem jich celkem pět.
    V mém případě jsou ale nejdůležitější housle. Ve čtyřech letech jsem si o ně řekla tatínkovi a v pěti už jsem chodila do umělecké školy. Prý jsem byla talentované dítě.
  • Musela jste v útlém věku zvládnout také noty?
    Hudební nauka mě neminula. Ještě jsem ani nechodila na základní školu, takže písmenka c,d,e,f... mě učila babička psát už v pěti. Byla jsem tam úplně nejmladší.
  • Nedá mi to, musím se zeptat, co je to brumle?
    To je takový malý železný lidový nástroj, který si dáte mezi zuby a dělá to takový pruživý zvuk - slovensky drumbľa. Hodně jsem si ho oblíbila.
  • Když jste se vypravila na Pražskou konzervatoř, měla jste už po maturitě…
    Došlo mi, že v Bratislavě máme jediné muzikálové divadlo - Novou scénu. Takže je velmi malá šance získat angažmá. Praha a Brno nabízejí daleko víc příležitostí. Tak jsem sbalila kufry a hurá do světa vstříc muzikálu.
  • A to už jste Na Rejdišti sbírala zkušenosti z populárního zpěvu...
    Ano, na Pražské konzervatoři mě učila Lída Nopová, ke které jsem se dostala a k tomu ještě Hanka Fryčová. Obě jsou výborné učitelky zpěvu. Před tím jsem ještě chodila na Církevní konzervatoř v Bratislavě k Mirce Marčekové, která vyučila skoro všechny muzikálové herce ze Slovenska.
  • Jak vás tak poslouchám, asi jste si sedly…
    Určitě. Není tomu tak vždycky, ale v mém případě mě ochránci neopustili. Učili mě například zpívat tak, jak mluvím. Hodně práce a času mě dalo propojit hlavový a hrudní rejstřík...
  • A to už se dostáváme do Brna…
    Má první práce s Petrem Gazdíkem - Jekyll a Hyde.
  • … a následovaly další inscenace?
    Ani se to už nedá spočítat, hodně jich je po derniéře. Své role tady ani nedokážu vyjmenovat.
  • Muzikálu jste si užila, ale činohra je jen jediná – Jméno.
    Ano, v této inscenaci se potkávám s hereckými bardy jako jsou Viktor Skála, Martin Havelka, Alenka Antalová, Jakub Uličník. S těmito lidmi se toho mnoho naučíte.
  • Nedá mi to. Musím se zeptat - hrajete tu v něčem na hudební nástroj?
    Vůbec ne, a to mě dost mrzí. Hraje nám tu skvělý orchestr, ráda bych si zahrála třeba na violu. Tak jenom pro zajímavost, v Londýně jsem se dvakrát byla podívat na hru Once. Hlavní představitelka tam hraje na klavír, ostatní spoluhráči se rovněž na jevišti sami doprovázejí – kytara, banjo, basová kytara, housle, violoncello, flétna, akordeon... Bylo to neskutečně úžasné představení, i ve srovnání s jinými kusy.
  • Zastavme se na chvíli u Vaší role Glórie v Horečce sobotní noci
    Je to spíš taková snová postava, mystická bytost, projde, něco zazpívá, předěluje scény. Ale má tam své opodstatnění. Dokonce tam mám takový výrazný sexy kostým…
  • Celý muzikál je hlavně o energii a mládí.
    Určitě. Glória oproti ostatním ale nemusí tolik tančit.
  • Obdivuji na všech tady v divadle, jak každý dře a snaží se podat nejlepší výkony. Klobouk dolů.
    Máme to tak nastavené, a to je dobře. Nikdo nechce být na jevišti za blbce. Kolegům přeci nebudu dělat naschvály, kazit jim to. Tady to není o tom, že hrajete třeba v kompačce, že tedy nemusíte dřít. Naopak. Všichni se navzájem povzbuzujeme, snažíme se, aby každé představení bylo pro diváka co nejlepší.
  • A tak by to v rámci stavovské cti mělo být samozřejmé. Co Vám vrací energii zpátky?
    Doufám, že to uvidíte sám večer při představení. Třeba po Bítls, Horečce sobotní noci nebo Duchovi zažíváme na konci hodně silný potlesk, lidé skandují. Včera (a musím potvrdit, že i dnes – pozn. red.) všichni stáli a tančili spolu s protagonisty při děkovačce. Bylo to úžasné. To se pak nedá po takovém energickém představení usnout. Všechno v nás musí odeznít. Nedokážu si doma jen tak udělat čaj, odlíčit se a jít spát. To u mě nejde, zaberu tak maximálně v jednu v noci, celé to mám posunuté. A nejsem asi v branži sama.
  • Co si splnit sen, podobně jako kolega Dušan Vitázek, tedy vydat vlastní CD? To by Vás nelákalo?
    Jasně že ano. A mimochodem Duškovi jsem nazpívala na album s názvem Kde píseň Tvár a vokály k jiným písničkám. Jsem za to vděčná, že si vybral zrovna mně. Ale o vlastním CD hodně sním...
  • Pak je to pro Vás také výzva?
    Nějaké vlastní písničky mám, ale budu si na to muset asi počkat. Snad přijde nějaká větší múza, podobně jako v dětství, a album bude na světě. Zatím ale mám v divadle tolik práce, že o tom neuvažuji.
  • Blíží se prázdniny. Divadlo vyjíždí na turné. Vy jste zmínila zálibu jezdit za muzikálovými produkcemi do světa…
    Muzikály ve světě miluju. Zatím jsem byla čtyři krát v Londýně a jenom jednou ve Vídni. Začala jsem se učit německy, chci to trochu vypilovat, chci do Vídně jezdit častěji na představení. V Londýně jsem viděla cca patnáct představení. Vždycky tam vyjedu na tři až čtyři dny, a zase se vracím. Kromě Once jsem viděla třeba Matyldu, Dreamgirls, Miss Saigon, Book of Mormon, Wicked, Bídníky
  • Určitě pro Vás skvělá inspirace?
    Bezesporu. Jde o způsob herectví, které vypadá, že herci nic nehrají. Oni si to všechno jen myslí. Přesně vědí, kdo jakou postavu hraje, kdo v tu danou chvíli na jevišti je a nepřehrávají. Myslím, že tohoto stylu herectví se zatím jen dotýkáme, ale snažíme se. :D)
  • V MDB ovšem máte výborný sound systém …
    Zvuk tu máme skutečně vymakaný. Na jedné repríze Horečky se byli podívat mí kamarádi, kteří hrají hlavní role ve Vídni v muzikálu Ples upírů. Ptali se mě, kolik lidí hraje v orchestru. Přiznala jsem, že někdy v takzvané „díře“ sedí i třicet muzikantů. Vůbec mi to nechtěli věřit. Mysleli si, že oni mají ve Vídni největší orchestr. Nakonec jsem je musela vzít do orchestřiště, aby mi uvěřili. Dáváme si na všem záležet.
  • Máte za sebou i zkušenost v Praze?
    Dva roky. Ale se zdejším divadlem je to nesrovnatelné. Skutečně dobrá nálada… Nebojím se říct, že se na své brněnské kolegy vždycky těším, jsme taková velká rodina.


  • Zadáno pro Městské divadlo Brno

    2.7.2018 21:07:09 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory