Scéna.cz 

Global Spirit Tour skupiny DM ovládlo Eden

Poprvé skupina Depeche Mode přijela koncertovat do Prahy v březnu roku 1988. Tehdy to byla neuvěřitelná senzace, tenkrát se chtělo na koncert podívat na čtvrt milionů lidí. Měl jsem velké štěstí a na koncert jsem se dostal. Netušil jsem, že s odstupem doby, to bude koncert doslova kultovní. Právě ten den se otevřela na chvilku hudební železná opona, soudruhům nějak nedošlo, koho si za onemocnělého Chrise Normana pozvali. Kde je revoluce?, zpívají Depeche Mode v singlu z nového alba Spirit. Ta přišla o víc jak rok později.

A jak dopadl koncert dnes? Ve středu 24. května 2017 se nebortili skleněné dveře od tlaku fanoušků při vstupu do haly jako v roce 1988. Pořadatelé zvládli příchod cca 20 000 fanoušků na stadion v Edenu na výbornou. Jako předkapela se představilo duo The Raveonettes. Nad stadionem se sice stahovaly mraky, ale ani ty nezměnily nic, coby fanouškům zkazilo poslech. Předkapela nenadchla ani neurazila, hlavní vinu na tom měl doslova ubíjející zvuk.

Vršovickým stadionem se z reproduktorů rozezněl hlas Johna Lennona v písní Revolution, v 19:45 h nastoupili Depeche Mode. Úvodní projekce vizuálu nejnovějšího alba s pochodujícími nohama uvítala první skladbu říznou Going Backwards. Následoval potencionální hit So Much Love, zvukově perfektně rozjetý úderný „stroj“. Krásný poetický výlet do kosmu obstarala balada Cover Me s dobře zpracovanou filmovou projekcí - zpěvák Gahan jako astronaut čeká na přechodu (evokace alba The Beatles Abbey Road), kamera zabírá v detailu jeho teskné až vyčítavé pohledy, v závěru je v raketě, která letí ve sféře hvězd, zvláštní únik z pozemské tíže problémů, vzhůru do sféry hvězd s gradujícím instrumentálním finále, zážitek plný emocí i oslava hudby. Hymnu Depecháků Enjoy the Silence opět nápaditě doprovodili záběry domácích zvířat, song si zazpívala celá hala. Dalším lahůdkám patřila A Pain I’m Used, diskotékově excelentně upravená. Hodně skladeb zaznělo z alba Ultra - temné Barrel of A Gun, In Your Room nebo balada Home v podání Martina Goreho. Během koncertu došlo na staré mega hity Stripped, Everything Counts, Never Let Me Down Again, při které ruce nad hlavami fanoušků tradičně vláli jako oceán. Zážitkem večera byla skladba Walking In My Shoes s filmovou projekcí ze života, kdy se člověk ocitne v jiném těle, bylo vidět, že tenhle song zpěvák miluje, nejeden hlas se k němu přidal včetně mě. Černý prapor vlající na plátně doprovázel coververzi hitu Heroes, depešácká pocta Davidu Bowiemu, kdy Dave zvedl ruku k nebi a řekl: ,,Thank You.“. Vrcholem koncertu byla perfektně zahraná I Feel You, charismatický showman Dave si to společně s kapelou doslova užíval. Závěrečná Personal Jesus byla důstojná tečka za v pořadí desátou elektronickou a synth-popovou-rockovou oslavou, na kterou se jen tak hned nezapomíná. Scéna koncertu byla jednoduchá a vkusná, na velkém zadním plátně běžely projekce filmových dotáček k některým písničkám, jinak diváci měli možnost sledovat každý detail dění na jevišti v live projekci na postranních projekčních plátnech. Jemně doladěný světelný design lahodil očím návštěvníků. Příští rok to bude třicet let od jejich prvního koncertu v Praze, tak doufejme, že se opět Global Spirit Tour do Prahy vrátí.

Setlist: Going Backwards, So Much Love, Barrel Of A Gun, A Pain That I'm Used To, Corrupt, In Your Room, World In My Eyes, Cover Me, A Question Of Lust, Home, Poison Heart, Where's The Revolution, Wrong, Everything Counts, Stripped, Enjoy The Silence, Never Let Me Down Again, Somebody, Walking In My Shoes, Heroes (David Bowie cover), I Feel You, Personal Jesus