zvláštní poděkování
Volný.cz

Jakub Zedníček: Důležité je, že to jede…

Jakub Zedníček

autor: archiv   

zvětšit obrázek

Novopečený otec herec Jakub Zedníček, měl nedávno premiéru inscenace Bítls, kde ztvárňuje postavu bubeníka Richarda Starkeye. V Městském divadle Brno je po šesti letech v angažmá dobře zabydlený. Vedle herecké práce na domovské scéně, kde se nejčastěji setkal s režiséry Stanislavem Mošou a Stanem Slovákem, si občas odskočí do televize, kde ho můžeme vidět s jeho strýcem v zábavné soutěži. Kromě toho se podílí na známém projektu Listování pod vedením Lukáše Hejlíka, kde v dubnu odstartovali představení další knihy, Život k sežrání od Mikäela Olliviere. Možná byste tedy očekávali herce, jemuž neustále zvoní mobil a kterého produkční nahánějí coby borce z televize, a nebo „mistra“, který bude znuděně a mechanicky odpovídat kolovrátkem naučených vět … Ale Jakub Zedníček byl úplně jiný: odpovídal pohotově, humor z něj prýštil jak osvěžující lázeňský pramen, někdy byl jeho hurónský smích k nezastavení, a musím přiznat, že bránice se nám chvěla oběma. Chvílemi měl Jakub obavy, zda nebude nutné část rozhovoru vypípat, resp. v písemné podobě proškrtat. A to v inscenaci Bítls nemá skoro celou polovinu žádný výstup, po celou tu dobu tzv. slouží divadlu…

  • Přiznám se, že jsem při představení Bítls měl docela nervy. Požádal jsem Vás o rozhovor, ale protože jste se drahnou dobu na jevišti vůbec neobjevil, začalo mi vrtat hlavou, o čem si vlastně budeme povídat?
    Mezi prvním a druhým výstupem mám plných padesát pět minut, dobrý čas na to, abych se šikovně maskoval… (Smích.)
  • Pojďme ke svérázné inscenaci Bítls, inspirované písničkami legendární skupiny The Beatles. Vzpomenete si, kdy jste se s jejich hudbou setkal poprvé?
    Pravda, nejdříve mě zaujali Šmoulové, ale asi tak ve čtyřech letech jsem je díky rodičům slyšel poprvé. Oba je poslouchali, takže jsem byl hudbou The Beatles takřka odkojený. A pak následovali The Pink Floyd, The Doors, The Roling Stones. Dá se říci, že v podstatě mám bigbeatovou školu.
  • Kým z té slavné čtyřky byste chtěl případně být, kdybyste si mohl vybrat?
    Těžká otázka, asi bych šel napřed po Lennonovi, ale v podstatě bych bral všechny. V divadle mi přisoudili Ringo Starra, a za to jsem moc rád, je skutečně fajn.
  • Patříte ke generaci, která měla to štěstí, že jste neměli jen ruštinu jako my… Nakolik Vás texty jejich skladeb oslovují? Některé jsou jednoduché, jiné se dokážou zavrtat pod kůži…
    Osobně vnímám u jejich textů dvě roviny. Buď vás chytnou na první poslech, nebo musíte poslouchat opakovaně. A když se do toho ponoříte, tak to přečtete, pokud chcete. Skladby pro mě silné, jsou např. Lucy in the Sky with Diamonds, Ticket to Ride nebo Come together. Ale našel bych jich určitě víc. Jistě slova jako mroží holinky, vykulená bulva, opičí prst nejsou prvoplánové, jen na efekt.
  • V inscenaci jste zachytili také klasický beatlesovský sarkasmus, který určitě nebyl myšlen zle, šlo spíše o mladickou recesi a možná, že se tu projevilo i vyčerpání z koloběhu fanoušků a novinářů. Nedá mi to… Tak jste si na tom jevišti prdnul, co jste tím chtěl říct?
    Odpovím vám tím, co mám ve scénáři: Hovno.
  • Nepřekvapil jste mě, držíte se svědomitě textu…
    Tak to je, stojím si za svým. (Dlouhotrvající smích.)
  • Inscenace Bítls, na níž se autorsky podíleli Vaši kolegové Petr Štěpán a Stano Slovák, měla v MDB světovou premiéru. Je v tomto případě spolupráce jiná než třeba na Shakespearovi?
    Základní rozdíl je v tom, že nemáte z čeho vycházet, s čím srovnávat. Protože se jedná o světovou premiéru. To na druhou stranu může být pro tvůrce jednodušší. Všechno se odvíjí od nás, text navíc není sešněrovaný inscenační tradicí. K tomu jsem měl navíc bonus, že jsem měl možnost čerpat z předobrazu reálné postavy.
  • Musíme prozradit, že Bítls ve vašem pojetí jsou založení na jakési moravské verzi.
    V podstatě ano, dlouho jsme to rozebírali se Stanem (Slovákem, režisér a spoluautor inscenace – pozn. red.) na začátku. Neustále jsem cítil potřebu vytvářet na jevišti nějakou legraci, skeč. Režisér mou iniciativu zarazil s tím, že tam prý nejsem od toho, abych vytvářel humor. A já mu nakonec dal za pravdu. Ono dělat humor na jevišti není nic jednoduchého, někdy to může vyjít, ale často také ne. Pokud se do vtipu šlape a dupe, tak to už vůbec nefunguje. To není správná cesta.
  • Připadá mi, že jste si nakonec přece jen trochu humoru prosadil. Takový typický anglický v podobě pantomimického zmizení…
    (Hurónský smích…) Pracovně tomu říkáme leguán. (Starkey se odplazí nenápadně z jeviště, aby zmizel před učitelkou ruštiny – pozn. red.)
  • Hrajete postavu bubeníka. Je to pro Vás další herecký úkol?
    Na rozdíl od klukovské kapely, kdy všichni hrají live, já v bubnování nejsem příliš zdatný. Snažím se bubnovat, tak, aby nebylo vidět, že to není má parketa. Můj původní plán byl takový, že se bubnovat naučím. Ale ke konci zkoušení se nám narodilo miminko, tak už na takové věci nezbýval čas.
  • Máte za sebou už přes deset repríz, to znamená, že se to po premiéře už mělo šanci usadit. Jak se v Bítls cítíte?
    Snažím se postavu držet stejně, jako při premiéře. Nekompromisně nic neměním, ale jsem jistější. Dokonce jsem už při dnešní repríze u písniček nezkazil text.
  • Takových detailů si asi divák, který to vidí jednou, ani nevšimne …
    Důležité je, že to vím já. Kdybych to zapřel, šidil bych nejen sám sebe, ale je třeba mít na paměti, že jsem součástí týmu a stavovská čest je na místě.
  • Není možné si nevšimnout, že váš výstup s sebou přináší zvláštní „rauš“, pokud se nepletu?
    Kvůli nezletilým klukům používáme elektronickou cigaretu bez nikotinu, což je škoda. Zjistil jsem, že Ringo Starr byl první z Beatles, kdo zkusil marihuanu. Ovšem, důležité je, že byli především průkopníci nového stylu hudby. Do světových dějin hudby se zapsali několika patenty, jako tím, že použili kytarové sólo puštěné pozpátku, syntetizátor ad.
  • Opusťme nyní Bítls, a zavzpomínejme společně na počátky Vaší spolupráce s Městským divadlem Brno, kde jste hrál už dva roky před absolutoriem…
    Bylo to složitější. Konzervatoř jsem oproti běžným šesti rokům studoval sedm let. V půlce šesťáku jsem na chvíli odešel právě sem do divadla, rok jsem si to tady vyzkoušel a nakonec jsem se vrátil na školu. Bylo mi řečeno, že jsem prý odcházel jako zloduch, a po návratu jsem ve finále byl premiant.
  • Předpokládám, že na začátku všeho byl konkurz?
    Ze školy jsem se hlásil do konkurzu na Mary Poppins, pak následovalo Chicago, Donaha!... Postavy striptérů, zejména gayů mě potkávají často, stejně tak záporné postavy, těch mám také dost. A je to dobře (klepání do stolu). Důležité je, že to jede.
  • Jaký typ inscenací Vás potkávají nejčastěji?
    V divadle mám víc rolí v hudebních inscenacích, ale hrál jsem i v mnohých činohrách, jako Kupec benátský nebo Jakub a jeho pán. Chaplin je sice muzikál, ale činoherní prvek v něm převažuje…
  • Ve dvou inscenacích jste se setkal se Shakespearem …
    Král Lear a Kupec benátský, kde jsem hrál černocha - marockého prince.
  • Máte vůbec čas v běžném provozu divadla přemýšlet nad tím, zda jste si hereckou profesi zvolil správně?
    Svého času jsem nad tím skutečně přemýšlel, ale to už mě naštěstí opustilo. Je dobře, že v provozu divadla na to nemám čas. Nechci nad takovými kravinami přemýšlet. (Smích.) Dobré herectví je také trochu psychologie. A jak se říká, dobrý psycholog má vyzkoušet všechno… Jako herec se cítím výborně, vystudoval jsem konzervatoř obor herec – číšník, takže až pro mě nebudou role, nebo už nebudu hrát, mohu se živit jako číšník. Takže jsem v pohodě.
  • Předpokládám, že taková alternativa zatím nehrozí. Práce máte stále dost. Vedle Městského divadla Brno se mj. podílíte na projektu Listování…
    Oproti divadlu máme jiné diváky, vyzkoušíme si jiné prostory, scény, někde komorní, jindy sály pro větší počet lidí. Když srovnám s divadlem, určitě se jedná o jiný styl práce. Momentálně máme za sebou obnovenou premiéru knihy od Mikäela Olliviere Život k sežrání a s ní je spojené turné po čtyřiceti městech.
  • Hlavním motorem Listování je Lukáš Hejlík. Kdo vlastně prvotně vybranou knihu čte a vybírá z ní vhodné pasáže?
    Jak kdy, někdy Lukáš, někdy my, ostatní herci. Lukáš je skutečný workoholik. Na rozdíl ode mě, který všechno dělám na poslední chvíli. Jinak mám to štěstí, že vedle divadla mám několik různých aktivit, které mi vyvažují práci v domácím divadle, nejsem tedy ve stereotypním divadelním koloběhu – první čtená zkouška, premiéra, reprízy a to vše pořád dokola. Kombinuje se mi repertoár v MDB, muzikály, činohry, Listování, a sem tam televize. Skutečně se nenudím.
  • Co Vás čeká v příští sezóně?
    Vůbec nevím. Mohu se aspoň těšit. Ale je to problém při plánování další práce. Teď mám volný turnus. Po třech letech je to příjemné.
  • Když nastane volný turnus, některým hercům to vadí, nevědí si rady s volným časem. Jak jste na tom vy?
    To u mě nehrozí. Před měsícem se nám narodila dcera, tak jsem šťastný, že mohu být u ní a věnovat se jí. Jak jsem říkal, od dubna jedeme na turné s Listováním. Do toho mám natáčení v televizi. Takže jsem rád, když mám volná dopoledne, protože večery stále hraju. Mám sice volný turnus, ale práce mám stále dost.
  • Nedá mi to, musím se Vás zeptat: Jak se žije s příjmením Zedníček?
    Prostě je to super. Když vám řeknu, že na tom jen parazituji, tak mi stejně neuvěříte. Nezbývá mi, než toho maximálně využívat, jak jen to jde. Kdyby strejda Čmaňa nebyl úspěšný, tak by to nemělo smysl, určitě bych si cestu v divadle musel prošlapávat sám, a to by mě asi nebavilo. Podívejme se třeba do Ameriky, Kennedyové byla také rodina, a fungovalo jim to.
    Ale teď vážně - Čmaňu mám hrozně rád i jako člověka i jako herce. Sice jsem na něj chodil odmala, ale na konzervatoř mě nepřipravoval. Věnoval se mi Pavel Bartůněk. Doma jsem nic neskrýval, od samého začátku o mém rozhodnutí věděli. Jediné, co jsem dokázal tajit tři dny, byl fakt, že jsem přijatý.


  • Jakub Zedníček
    Konzervatoř Brno absolvoval v roce 2013, ale už od roku 2011 je v angažmá v Městském divadle Brno, kde dosud sehrál na 15 rolí. Mezi ty největší patří Buddy Keno Walsh v muzikálu Donaha!, dr. Frankestein v Mladém Frankensteinovi, Edmund v Králi Learovi ad. Mohli jste ho vidět ve filmu Don´t Stop, seriálu Škoda lásky 2 nebo zábavném pořadu Kurňa, co to je? Vystupuje v literárním pořadech Listování, a mezi jeho zájmy patří step. Více zde.

    24.4.2017 12:04:56 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory