Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Jakub Urbánek: Jedině v angažmá můžete zažít skutečný divadelní život…

autor: archiv

Do svého prvního divadelního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích nastoupil čerstvě po obhajobě své diplomové práce „Hlas herce a postavy“ na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Vždycky ho prý zajímala a bavila práce s hlasem, zejména v rozhlase. Na Český rozhlas Brno a jeho dramatickou tvorbu nedá dopustit. Herec Jakub Urbánek ztvárnil absolventskou roli Ernieho v představení K-PAX, Svět podle Prota, kterou uvádí agentura StageArtCz. Jaké to je hrát psychicky postiženého pacienta? Jak se cítí v prvním angažmá, kdy se poprvé ocitl daleko od domova? O tom všem jsme si povídali pár hodin před jednou ze zkoušek inscenace Knězovy děti, která má dnes už po premiéře…

Vystudoval jste JAMU, ale prý jste neabsolvoval rolí ve Studiu Marta...
Díky vstřícnosti pedagogů jsem mohl absolvovat mimo Martu v představení K-PAX, Svět podle Prota, které režíroval Petr Halberstadt a zároveň hraje postavu Prota. Ernie byla moje první role, kterou jsem měl možnost hrát s profesionálními herci. Na jevišti se potkávám např. s Radimem Fialou, Markétou Plánkovou, Michalem Bumbálkem, Petrem Bláhou, Evou Novotnou a dalšími…

Jak jste si inscenaci s nimi užíval, vlastně stále ještě užíváte?
Velmi! Samotná inscenace je skutečně výborná a všichni, co se na ní podílí, jsou skvělá parta. Pro mě to byla a je obrovská zkušenost a radost. Tím, že to byla má absolventská role, se na to nedá zapomenout. Ke všemu, co je poprvé, si člověk zákonitě vytvoří nějaký citový vztah.

Můžete roli Ernieho představit?
Text zdramatizoval sám autor třídílného, světového bestselleru Gene Brewer. Známá je především jeho filmová podoba s Kevinem Spaceym a Jeffem Bridgesem. Postava Ernieho, kterou hraji, trpí úzkostnou poruchou a strachem zejména ze smrti, ale také z lidí, nemocí a bakterií. V podstatě má obavy ze všeho, co ho obklopuje, ale vlastně i nás všechny. Z toho všeho má až panický strach. Byl jsem moc vděčný za konzultaci s paní MUDr. Havlíkovou, která nám jako psychiatr, při jedné z prvních čtených zkoušek objasnila, jednotlivé fáze psychických poruch u konkrétních postav, včetně té mojí. Jako Ernie se díky Protovi začnu uzdravovat, díky čemuž charakter mé postavy se v průběhu hry velmi promění, ale víc nebudu prozrazovat, radši se přijďte podívat...

Nyní jste tedy v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Zajímalo by mě, zda jste obesílal více divadel, jak bývá zvykem?
Budete se divit, ale životopis jsem neposílal do žádného divadla. Do Českých Budějovic jsem se před rokem vypravil na konkurz. Už tehdy o mě měli zájem, ale kvůli tomu že jsem byl ještě na škole, jsem nastoupit nemohl. Rok na to se mi ozvala umělecká šéfka Jana Kališová. Prý zájem divadla, abych nastoupil, stále trvá a tak jsem nabídku s vděčností přijal. Upřímně řečeno, chtěl jsem ve svých dvaceti pěti letech poznat i jiné město než jen Brno a jeho divadelní život. Do Budějovic jsem šel na jistotu…

Neměl jste obavy? Tady nejezdí šalina…
Tož pravda je, že bez ní to tady moc nedávám, ale trolejbusy máme i v Brně. Metro není ani v Budějovicích, ani v Brně. Tak to jsem řešit nemusel. (Smích.) Opravdu jsem rád, že si tady tím vším mohu projít. První angažmá, poprvé mimo domov. Uvidíme, kolik let to bude trvat… Domů nejezdím zas tak často, ale vždycky se těším, že mi mamka navaří.

S jakými pocity se přijíždí do Českých Budějovic?
Je to menší město než Brno. Chybí mi tu večerní život, ne že by tu nebyl, ale ty brněnské kavárny, hospody, kluby plné studentů a mladých lidí, kteří se pak ještě vydají do parku na Špilberk, nebo na Petrov, to mi tu přece jen chybí. Tady mám pocit, že se v osm večer rozsvítí sídliště, a pak už jedou jen seriály, nebo pořady o vaření… A nikdo nikam nejde. Zjistil jsem, že mi Brno strašně chybí.

Dá se tu dobře sportovat, akorát je tu rovinka…
Na kole jsem tu zatím nejel, i když jezdím rád. Teď už ale začala zima, tak si to nechám na jaro.

Do angažmá jste se dostal brzy. Nechtěl jste nejdříve vyzkoušet tzv. volnou nohu?
V době studií jsem o tom uvažoval. Nakonec jsem usoudil, že nemám zatím moc hereckých zkušeností. Angažmá považuji jako dobrý začátek pro každého mladého herce. Podle mého jedině v angažmá můžete zažít skutečný divadelní život, získat patřičné ostruhy. Na volné noze bych určitě neměl takovou příležitost na role. Věřím, že až se nějak vypracuji a získám zkušenosti, snad budu moci o volné noze uvažovat. Zatím určitě ne. Uvidíme, co však přinese čas.

Taky si můžete natlouct a od divadla odejít…
To je také varianta. Vezměte v potaz, že se každý rok hlásí na činoherní herectví, na JAMU, okolo tří set lidí. Berou kolem deseti. Všichni, co se tam hlásí, chtějí divadlo dělat. Otázkou je, kolik z nich potom uspěje. Mnozí nezískají angažmá, divadlu se vůbec nevěnují. Zda člověk chce nebo nechce divadlo dělat, většinou objeví už během studia. Dojít až v angažmá k závěru, že divadlo není pro mě, nebo že mě nenaplňuje, to určitě není můj případ. Já vím, že divadlo skutečně dělat chci.

Zajímalo by mě, zda s vámi profesoři o takových věcech na škole mluvili? Předpokládám, že součástí studia herectví je i diskuse?
Podobné debaty se nevedly v rozvrhových hodinách, ale hlavně někde v klubu pozdě večer. Tam už diskuze byly i o něčem jiném. Hodně jsme si to rozebírali sami mezi sebou. Setkávali jsme se lidé z různých oborů, kterých je na škole hodně. Zajímavé byly konfrontace například s režiséry. Každý rok absolvují většinou tři, a mají se co ohánět, aby sehnali práci. A u herců to není jinak.

Zavzpomínejte, jaké byly Vaše divadelní začátky? ZUŠ nebo divadelní kroužek?
Chtěl jsem se po základní škole hlásit na Brněnskou konzervatoř, ale ten rok se neotvíral herecký obor. Tak jsem se přihlásil na stavební průmyslovku, ale nevzali mě. Matematika skutečně nebyla nic pro mě, ale zajímala mě architektura a design. Nakonec jsem si podal přihlášku do druhého kola na soukromé Gymnázium Pavla Křížkovského, s uměleckou profilací. V Brně a vůbec v celé republice, je to ojedinělá záležitost, kombinace gymnázia s uměleckými předměty. Tam jsem se setkal s Tomášem Pavčíkem, což je v současné době ředitel divadla Polárka v Brně a ten mě přivedl do Malého divadla Kjógenu, což je soubor, který se zabývá japonským divadelním žánrem kjógen. To byla moje vůbec první divadelní zkušenost, první vstup na jeviště. Není to klasické divadlo evropského typu, je to výrazně stylizované divadlo. Já si však postupně uvědomil, že naše činoherní divadlo je mi bližší.

Činoherního divadla si užijete ve svém současném angažmá… Na repertoáru máte černou komedii Přísámbůh! A nejnověji připravujete inscenaci hry Knězovy děti…
Inscenace Přísámbůh! (režie Janusz Klimsza) měla premiéru v říjnu. Knězovy děti v režii Jany Kališové 11. listopadu 2016. Je to v podstatě celosouborová inscenace. V době, kdy si spolu povídáme, jdeme ve zkouškách do finále. Hraju menší roli Jureho, místního fešáka. Nicméně, nepředstavuju úplně klasického seladona, je v něm balkánská nátura. Je to mladý temperamentní kluk, který ví, co chce. Když jde osud proti němu, tak ho nakonec semele. Balkánský temperament je vůbec cítit ve hře. Však se přijďte se podívat!

Zlomte vaz! Těším se na setkání s vámi na jevišti…

Jakub Urbánek

Narodil se 25. února 1991 v Brně. Vystudoval Gymnázium Pavla Křížkovského s uměleckou profilací. V roce 2016 absolvoval brněnskou JAMU, kde studoval v ateliéru činoherního herectví Aleše Bergmana a asistentky Jany Štvrtecké. Herecké zkušenosti: V klauzurách si vyzkoušel role Bendicka (W. Shakespeare), Arnolf (Moliére) a Leandr (Moliére). Nastudoval monodrama Banzai od Václava Helšuse v režii Petra Halberstadta. Ve Studiu Marta hrál v inscenacích Romeo a Julie postavu Monteka (režie: Aleš Bergman), Ó, Brno (režie: Dodo Gombár), v Divadle na Orlí (JAMU) Kazimír a Karolína, postava France Merkela (režie: Michal Skočovský, 2015). Spolupracoval s ateliérem RTDS (JAMU) a Českým rozhlasem Brno na nahrávání rozhlasových her. Zahrál si Ernieho ve hře K-PAX, Svět podle Prota (režie: Petr Halberstadt) v soukromé produkci StageArtCz, a člena Chóru (Král Oidipús, režie: Martin Františák, Národní divadlo Brno).
Od září 2016 je v angažmá Jihočeského divadla České Budějovice, kde zatím hraje Timothyho (Přísámbůh!), a Jureho (Knězovy děti). Dále by se v této sezóně měl objevit v inscenaci Kati (premiéra 10.2. 2017), Dekameron (premiéra 7.6. 2017 – Otáčivé hlediště v Českém Krumlově). Jako správný jamák umí žonglovat a vařit. Kromě divadla ho baví folklórní tanec a zpěv. Má rád auta, motorky a verše Jana Skácela.

21.11.2016 17:11:12 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!