zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Crave: přímá divadelní zkušenost

Benjamin Rálka a Marie Černochová (HP)  -  Crave

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Divadlo Na Rejdišti uvádí od 14. dubna 2023 inscenaci Sarah Kane CRAVE. Tato inscenace nepatří k častým titulům na českých jevištích. V české premiéře ji uvedlo Činoherní studio Ústí nad Labem v roce 2000 v režii Davida Czesanyho. Následovala Vyšší odborná škola herecká v Michli v roce 2003. Režisér Jan Nebeský tuto hru přenesl o rok později do A-Studia Rubín. Hru přeložil Jaroslav Achab Haidler.

Samotná autorka Sarah Kane nepatří k populárnímu proudu dramatiků. Její inscenace BLASTED, PHAEDRA´S LOVE (Faidřina láska), CLEANSED (Vyčištěno) a PSYCHOSIS 4.48 (Psychóza ve 4.48) představují zvrácenost společnosti, obraz vnitřního stavu člověka apod. CRAVE můžeme vnímat jako touhu nebo toužení. Dramatička radikálně rozbíjí ustálenou dramatickou strukturu a nechává na jevišti promlouvat několik mluvčích. Právě v tomto ohledu představuje zpracování tohoto “ne dramatického” textu přímou divadelní zkušenost. Režisér i herecký soubor se musí popasovat s tím, že každá postava nemá přímý charakterový a dějový vývoj. Jednotlivé repliky na sebe přímo nenavazují a netvoří logický propojený text. Záměrně používám adjektivum přímý, protože… Dané postavy (mluvčí) mají ve svých myšlenkách charakterový i dějový oblouk, ale není přímo uchopitelný, ale pouze odvoditelný. A totéž platí o vztahu textu mezi jednotlivými postavami.

Pro studenty herectví představuje jevištní zpracování tohoto textu poměrně mladé autorky a tím i blízké ke studentům herectví, čistou jevištní praxi. Studenti musí do hereckého projevu vnést maximum. A to nejen každý sám za sebe, ale zejména ve vzájemné souhře.
Režisér David Czesany představuje ideálního pilota pro vedení studentů. S inscenací se setkal při jejím uvedení v české premiéře. Věřím, že odstup dvaceti tří let byl právě oním obdobím zrání a hlavně objevení jiných pravd.
Autor výpravy (scény i kostýmů) Petr B. Novák nabídl jednoduchou scénu - na horizontu celkem pět paravanových stěn. Režisér je využil jednak pro projekci filmových dotáček. V klipovitých až beetových frekvencích mohl divák sledovat lidi z různých oborů lidské činnosti, různého společenského postavení. Autor projekce Václav Hoskovec nabídl směs zpravodajské manipulace (redaktor Jakub Železný a další zpravodajští moderátoři) až po naprostý spotřební konzum (Pohlreich, Kluci v akci aj. kulináři…), A tak bychom mohli ve výčtu pokračovat. Další využití stěn byla stínohra, opět velmi funkční. Do třetice v celé inscenaci byl velmi důrazný světelný design Petra Vejvody. Dokázal divákovi nabídnout světla různé barevné škály, ale využil i různých rastrů až po např. tepající světelný kužel na proscéniu.
Kostýmy Petra B. Nováka stylizovali herecké páry např. do trampského až indiánského oblečení. Dále do noblesního třpytivého stylu aristokratické smetánky nebo také varietních umělců. Do new wave metrocity umělého stylu v podobě pastelových paruk a přiléhavých šatů. S patřičně velkými plochami odhaleného těla. Až po kostým hlavní představitelky, která nejdříve seděla v dobovém ušáku až po druhou část inscenace, kdy měla k dispozici divan.

Herecký soubor tvoří studenti 5. ročníku hudebně dramatického oddělení: Marie Černochová (postava C); Benjamin Rálek (postava A), Kateřina Michková/ Ema Businská (postava K/E); Pavlína Půpalová (postava P), Sára Lutovská (postava S), Filip Janík (postava F) a studenti z nižších ročníků Jennifer Baluchová (postava M) a Mikuláš Matoušek (postava B).
Celý soubor má několik společných scén. V úvodu inscenace tančí a zpívají. Ocitáme se na diskotékové scéně. Mládež dává najevo zlatý věk mládí. Radost z právě získané dospělosti. Další společné vystoupení představuje posezení kolem ohně. Osobně mi to připomíná skupinu Anonymních alkoholiků, ale v inscenaci to funguje. Společné sezení znamená nejen vyříkat si problémy, co nás trápí, ale zároveň se můžeme v pospolitosti radovat, sdílet klady i zápory.

Pojďme k jednotlivým výkonům. Hlavní postava C, kterou ztvárňuje Marie Černochová, je v jejím podání přesvědčivá. Využívá bohatou škálu výrazů - skleslost, deprese, radost, zamilovanost, zádumčivost, váhání, vztek… Herečka i přes malý prostor k akci, protože většinou sedí nebo leží, dokáže výborně pracovat zejména s obličejovou mimikou a velmi výrazná je její hra očima.
Mužským protějškem je postava A Benjamina Rálka. Upřímně již dlouho jsem nezažil tak vynikající interpretaci nesourodého, byť velmi hlubokého textu, plného úvah o zamilovanosti, ale i vztahu k životu. Tady je na místě úcta a poklona pro Sarah Kane, protože málokdo z dospělých dokáže tak ryze výstižně formulovat odpovědi na velmi stěžejní životní otázky. Rálek vše zvládl na výbornou včetně intimních scén (objetí) s postavou C.
Další členové souboru výborně zvládali práci s malými gesty, kdy např. seděli na jeviši (Jennifer Baluchová i Mikuláš Matoušek). Důležité je, že se všichni dokázali přenést přes vulgarity v textu. V jejich podání nebyly nadbytečné ani falešné.

Inscenace Crave v Divadle Na Rejdišti se řadí k přirozené dramaturgické řadě nabídnout studentům neotřelé dramatické texty. Představuje touhu hudebně dramatického oddělení tvořit kolorit jevištní knihovny tak, aby tituly prohlubovaly přímé herecké zkušenosti. A to bez jakýchkoliv vytáček, falešných klišé a šablon.

www.prazskakonzervator.cz

17.4.2023 11:04:54 Josef Meszáros | rubrika - Recenze