Scéna.cz 

Král Lear na Pořešíně: Mezi syrovostí kamene a lidskou oddaností

Divadelní spolek Kašpar uvádí od roku 2024 Shakespearova KRÁLE LEARA v režii Jakuba Špalka. „Představte si, že stoupáte po schodech a máte před sebou další stupeň. Všechny ty dobré tituly Williama Shakespeara…,“ uvádí režisér Jakub Špalek v rozhovoru pro portál Scena.cz k výběru titulu. Král Lear o tom skutečně je. Jako král byl zvyklý nést odpovědnost, ale také na to, že mu nikdo otevřeně neodporoval ani neupíral jeho výsady. Nyní se dostává do bodu zlomu – předává svou moc a vládu další generaci. Kolem něj se rozehrávají další příběhy – hraběte z Glosteru a jeho dvou synů Edgara a Edmunda, hraběte z Kentu i Learových tří dcer… Přichází boj o moc, válka a intriky, ale také pokora a oddanost.

Špalkův Král Lear má největší sílu v tom, že se neodehrává v laboratorním prostředí uzavřené divadelní scény. Jeho Král Lear je putovní. Nasává do sebe prostor daného místa, kde se odehrává. Nejen samotný text, ale zejména výraz a akce jednotlivých představitelů. I když je základní rámec Shakespearova textu vždy stejný, a musí být, přesto se proměňuje. Vlksice – vodní tvrz, kde se hraje na dvě brány a pavlač. Kochánky – zásadní jsou praktikábly, velký strom, zahrada a zvuky vesnice. Kašperk – hrad, kde je možný jen jeden nástup, přestože se inscenace odehrává nejméně v pěti prostředích. Hrad Pořešín, kde Kašpar uvedl Krále Leara od 11. do 13. srpna 2026, přináší surovost hradní zříceniny. Příběh je ještě drsnější nejen díky nástupům herců, ale zejména díky syrovosti kamene, který násobí daný zlom nejen u Leara, ale u všech postav.

Hrad Pořešín nemusejí diváci dobývat strmým výstupem. Z návsi stejnojmenné vesnice Pořešín (čtyři kilometry od Kaplice) je to k hradu necelých pět set metrů mírně svažitým terénem. Nicméně právě tento úsek je pro diváka důležitý – v rámci přípravy na představení můžeme vnímat pomyslnou cestu krále Leara. Sice ve zkratce, ale proč ne.
Samotná inscenace se odehrává na pódiu, kam herci kromě běžných přístupů přicházejí také po lávce. Hrad nabízí nejen dominantní kulisu, ale stává se také měřítkem času – nejen v rámci inscenace, ale především samotného textu Williama Shakespeara. Režisér Jakub Špalek daný prostor citlivě vnímá. Přiznané divadelní prostředky – rozmístění reflektorů a reproduktorů v terénu – nijak neukrývá. Naopak je přiznává a vtahuje do hry, byť velmi střídmě.
Špalek má obrovský cit pro zkratku. Vpády vojsk a další dramatické okamžiky nabízí divákovi v náznaku, pomocí zvukových efektů nebo projekcí siluet. Například cval koní na stěnách hradu je skutečným vrcholem dynamiky a napětí. Většina prostředí je vystavěná na imaginaci diváka – zda je to přijímací sál, nádvoří, náměstí, popraviště, bojiště nebo krajina, to všechno si každý rýsuje individuálně.
A to je velmi důležité. U každého se odehrává jeho Král Lear. Herci svým jednáním tyto imaginativní kulisy naplňují a dávají jim konkrétní podobu. Otevřený prostor si zároveň vyžádal herecký projev na plné obrátky. Nejen v podobě širokých a okázalých gest, ale zejména v hlasitosti. Někdy na herce reagovaly v dálce i ovce za lesem.
Podobně působivě vyznívalo scénické světlo. Kužele reflektorů neosvětlovaly jen herce, ale do scénického obrazu vtahovaly také les a stromy za hradbami. Tato vertikální majestátnost dodávala představení další neopakovatelnou sílu.

Král Lear Tomáše Kargera rozehrává partii odchodu na odpočinek. Jeho velkorysost a možná i panovnická zaslepenost ho dostávají do situací, v nichž postupně prozřívá. Naráží na nekompromisní a dravé úmysly svých starších dcer Goneril (Tereza Slámová) a Regan (Kateřina Zapletalová). Kargerův Lear je stále více vnitřně rozedraný, ale zachovává si svou hrdost. Přichází o všechno materiální, v žádném případě však sám o sebe. Právě v tom je Tomáš Karger velmi přesvědčivý. Velkou oporou v jeho královském údělu zůstává Hrabě z Kentu (František Kreuzmann). Lear ho pro jeho otevřené názory zatracuje a odhání od sebe. Kreuzmann se však nedá a do postavy vkládá ty nejryzejší vlastnosti – loajalitu a oddanost. Dýchá pro krále, dýchá s králem.
Hrabě z Glosteru (Tomáš Stolařík) je šlechtic na svém místě. Ctí pravidla, je oddaný a pohostinný. Přesto na své životní cestě klopýtne – uvěří nemanželskému synovi Edmundovi (Jan Jankovský) a zavrhne Edgara (Ondřej Novák). Jeho slepota je dvojí. Nejdříve vnitřní, když nedokáže odhalit Edmundovu manipulaci vůči němu a Edgarovi, později také fyzická, když je v rámci děje skutečně oslepen. A právě tato slepota mu umožní nejvíce prozřít. Na své další cestě se setkává s Edgarem, aniž by tušil, že právě zavržený syn o něj oddaně pečuje a pomáhá mu překonat to nejhorší. Ondřej Novák přitom rozehrává výraznou proměnu Edgara – od zavrženého syna přes vyhnance až po člověka, který navzdory vlastnímu osudu dokáže stát při svém otci.

Edmund Jana Jankovského nemusí být prvoplánově vnímán pouze negativně. Šíří kolem sebe zlo, ale proč? Do vínku dostal punc nemanželského dítěte, bastarda, a o své místo na slunci se musí drát. Jankovský do postavy vkládá přesvědčivou dávku intrik a manipulace. Edmund chce stále víc, až nakonec nemá nic. Jeho cesta končí v souboji s vlastním bratrem Edgarem.
Kordélie v podání Johany Koubové je na první pohled křehká dívka. Její výchova je však všestranná – umí se chopit meče, předvídat a velmi rychle vyhodnotit situaci. Proto také odpovídá Learovi pragmaticky na jeho otázku, jak ho má ráda. Otec ji za její odpověď zavrhne, ale to neznamená, že by Kordélie zavrhla jeho. Naopak. Zůstává oddanou dcerou, která se objeví ve správnou chvíli právě tam, kde má být.

Král Lear k hradu Pořešín skutečně patří. Samotný hrad tvrdě, ale zároveň velmi empaticky odhaluje vztahy mezi jednotlivými postavami. Shakespeare zachycuje zlo, aby skrze něj odhalil to nejdůležitější – schopnost zůstat sám sebou a být oddaný druhým. Režisér Jakub Špalek spolu s celým realizačním týmem a hereckým souborem tuto podstatu Krále Leara nechává naplno vyznít.
Ať už diváci seděli na židlích, nebo přímo na zemi ve stráni, pro každého se tato inscenace mohla stát jeho vlastním Králem Learem. A případný diskomfort? Ten už k open air představení patří. Ani herci neměli své osobní šatny a jejich nástupy na scénu přes lávku nebyly jednoduché. Právě v přijetí těchto podmínek a v souznění s konkrétním místem spočívá jedinečnost Krále Leara Divadelního spolku Kašpar. Mezi syrovostí kamene o to výrazněji vystupuje lidská oddanost.

🎭 William Shakespeare: Král Lear
📘 www.divadlovceletne.cz

Premiéra 11. února 2025 v Divadle v Celetné, psáno z reprízy 12. srpna 2026, Hrad Pořešín.